Operace Biting 1942: Britské kousnutí (1)

V průběhu roku 1941 začaly postupně narůstat ztráty britských bombardérů létajících nad okupovanou Evropu. Anglická tajná služba věřila, že jednou z příčin jsou německé radary, které umožňují přesnou lokalizaci leteckých svazů směřujících nad Německo. Aby mohlo ostrovní království nové hrozbě čelit, potřebovalo některý z německých radiolokátorů získat a prozkoumat.

Přes kanál La Manche

Nejdříve ze všeho Britové potřebovali vytipovat radarovou stanici vhodnou k přepadu. Podařilo se sice lokalizovat německé radiolokátory ve francouzském vnitrozemí či na Balkáně, ale ty byly mimo dosah. Nakonec se ale štěstěna přiklonila na stranu Spojeného království, když průzkumný letoun vyfotografoval zvláštní objekt postavený nedaleko vesnice Bruneval, ležící na pobřeží severně od přístavu Le Havre.

Němci zde měli umístěný jeden z moderních střeleckých radiolokátorů Würzburg, který byl součástí důmyslného systému protiletecké obrany třetí říše – takzvané Kammhuberovy linie. Jednalo se o spojeneckou přezdívku, kterou systém radarů, světlometů, protiletadlových děl a nočních stíhačů dostal po generálu Josefu Kammhuberovi, který jej vytvořil a koordinoval. Před Brity nyní stál náročný úkol, protože nechtěli německý radar pouze zničit – přepadová jednotka jej musela pokud možno neporušený dopravit do bezpečí.

Evakuace tak mohla proběhnout jedině na lodích. Debata se naopak rozpoutala ohledně způsobu dopravy útočníků k cíli. Velitelství kombinovaných operací zvažovalo námořní výsadek, ale obávalo se příliš vysokých ztrát. Akce by také pravděpodobně nemohla proběhnout dostatečně rychle a Němci by stihli radar zničit. Šanci na úspěch tak skýtalo pouze nasazení parašutistů, kteří by seskočili ve vnitrozemí a pak se k cíli přiblížili z týlu.

Urychlené přípravy

Na počátku roku 1942 dostali vojáci 1. výsadkové divize rozkaz připravit se k operaci s krycím názvem Biting – kousnutí. Formace měla v té době k dispozici jen dva výsadkové prapory, přičemž pouze 1. prapor byl plně připraven k akci. Velitel divize generálmajor Frederick Browning si jej chtěl podržet v záloze, kdyby se naskytla příležitost k větší akci, a tak měl muže pro přepad Brunevalu poskytnout dosud ne plně připravený 2. prapor.

Volba nakonec padla na rotu C pod velením majora Johna Frosta, byť tato jednotka zatím ještě neměla úplně dokončený parašutistický výcvik. Časové manko se však rychle povedlo dohnat a parašutisté mohli přistoupit i k výcviku nočních seskoků. Později došlo i na nácvik naloďování na evakuační plavidla. K jednotce se připojil i radarový technik RAF Charles Cox, který měl rozmontovat německý radiolokátor a řídit jeho dopravu na pobřeží. Britové se také snažili získat co nejvíc informací o terénu, obranných zařízeních a v neposlední řadě o síle a rozmístění německé posádky.

Pláž vybraná k evakuaci naštěstí nebyla zaminovaná a nacházelo se na ní jen malé množství překážek z ostnatého drátu. Na základě zpráv od příslušníků francouzského hnutí odporu se podařilo poměrně přesně určit sílu Němců rozmístěných v oblasti. Radarovou stanici a nejbližší okolí jich hlídalo necelých 150. Frostova rota šla do akce v počtu asi 120 mužů rozdělených do pěti menších jednotek pojmenovaných po slavných anglických a britských admirálech z minulých válek impéria (Drake, Rodney, Hardy, Nelson a Jellicoe). Tři sekce měly na starost hlavní úkol, tedy zajištění radiolokátoru a blízké vilky, zbylé dvě pak zajišťovaly pláž a tvořily zadní záštitu.

Dokončení zítra