Ochmet a jeho příbuzní: Oblíbené lepkavé pochoutky
Ochmet je vzhledově velmi podobný jmelí. Z toho důvodu botanici dlouho řadili jmelí a ochmet do společné čeledi. Dnes se díky použití moderních molekulárních metod ukazuje, že oba rody se vyvíjely samostatně a příbuzné jsou relativně málo. Proto je jim dnes vyčleněna samostatná čeleď ochmetovité, kam patří dalších 65 převážně tropických rodů s téměř 1 000 druhy
Ochmety jsou poloparazitické dřeviny obvykle rostoucí na větvích, řidčeji na kořenech dřevin. Mají dobře vyvinuté listy, květenství vytváří většinou na koncích větví. Květy jsou často výrazně zbarvené, aby nalákaly opylující hmyz, ptáky nebo kaloně. Podobně jako v případě jmelí jsou semena obalena lepivou vrstvou viscinu.
Ochmety i jmelí jsou výrazně zastoupeny v tropech, kde na jejich listech žije řada housenek, například bělásci rodu Delias, kteří opylují hostitelské stromy. Plody slouží jako zdroj výživy pro mnoho ptáků a savců včetně primátů. Celé rostliny jsou oblíbenou potravou slonů, kvůli nimž porosty často velmi prořídnou. Na druhou stranu přílišné rozmnožení poloparazitního porostu zpomaluje růst hostitelských rostlin a v plantážích kakaovníků, manga či vzácných dřev může způsobovat vážné problémy.
Ochmet evropský (Loranthus europaeus)
Dvoudomý, bohatě větvený a 40–100 cm vysoký keř kulovitého tvaru. Plody jsou hruškovité až kulovité, žluté nepravé bobule, jež na větvích zůstávají dlouho do zimy. O jejich rozšíření se starají ptáci a semena, která prošla jejich trávicím traktem, lépe klíčí.
V minulosti plody používali ptáčníci k výrobě lepu pro lov drobných ptáků. Ochmet sloužil jako léčivá rostlina a ve starých lékařských knihách nebyl odlišován od jmelí. Později ovšem převážilo používání účinnějšího jmelí bílého.
Doba květu: květen a červen Listy: opadavé, kožovité, opakvejčité Rozšíření: střední a jihovýchodní Evropa, Turecko, Krym Ekologie: parazituje obvykle na dubech, vzácněji i na trnce, babyce a kaštanovníku Status: v ČR řazen ke vzácnějším druhům vyžadujícím další pozornost
Ochmet čínský (Scurrula parasitica)
Kulovitý poloparazitický keř, který má v průměru kolem jednoho metru. Mladé větve a listy jsou porostlé šedohnědými hvězdicovitými chlupy. Řapíkaté oválné listy dorůstají délky až 8 cm. Zelenavá nebo červená koruna květů srůstá v dlouhou trubku, která je na vnější straně hustě chlupatá. Plody jsou žluté nebo oranžové. Především v plantážích ovocných dřevin je považována za škodlivou rostlinu.
Doba květu: zima Listy: stálezelené, velké, oválné Rozšíření: od Jihovýchodní Asie po jižní Čínu; Nepál, Indie, Filipíny, Indonésie, Malajsie Ekologie: Parazituje na celé řadě listnatých dřevin, vzácně na jehličnanech obvykle v nížinných lesích, v horách do 2 000 m.
Amyema preissii
Ochmety rodu Amyema rostou v Austrálii. Jedná se o různorodý rod, mnohdy s výrazně zabarvenými žlutými, červenými nebo zelenými květy. Jednotlivé druhy se liší i tvarem listů – druhy z vlhkých oblastí mají listy široké a tenké, ze sušších oblastí sukulentní nebo výrazně sivé. Opylování zajišťují pěvci rodu květozob (Dicaeum), kteří sají nektar květů. Jejich jazyk je přizpůsobený pro sání, květní trubka naopak brání v přístupu k nektaru jiným živočichům. Květozobové také požírají plody a šíří semena.
Výška: kulovité keře s průměrem kolem 1 metru Barva květu: červená Doba květu: od prosince do května Rozšíření: severní, střední a západní Austrálie Ekologie: parazituje na celé řadě listnatých keřů a stromů (např. Acacia, Cassia, Casuarina, Eucalyptus, Grevillea, Hakea, Melaleuca , Santalum, Senna) obvykle na sušších stanovištích