Obratný dravec s tlustou kůží: Ruský bitevní vrtulník Mil Mi-28 (2)
Bitevní vrtulník Mil Mi-28 patří k symbolům současného ruského letectva. Jeho osud však poznamenaly technické potíže, konkurenční boj i zmatky po rozpadu SSSR. „Osmadvacítka“ tak začala plnohodnotnou službu až 40 roků od zahájení vývoje
Veřejnosti se bitevní vrtulník Mi-28A představil na výstavě Paris Air Show v červnu 1989. V roce 1993 ale ruské ministerstvo obrany vývoj Mi-28 zastavilo. O dva roky později spatřila světlo světa verze Mi-28N (noční). Na první pohled se od Mi-28A liší instalací milimetrového radaru N025 ve vejčitém (u pozdějších kusů kulovitém) pouzdře nad hlavním rotorem – tedy podobným řešením jako u AH-64D Apache Longbow. Díky tomuto způsobu uchycení má přístroj rozsah plných 360°.
Předchozí část: Obratný dravec s tlustou kůží: Ruský bitevní vrtulník Mil Mi-28 (1)
Zásadní proměny doznalo i další avionické vybavení Mil Mi-28 umístěné primárně na nose stroje a pod ním. Střelecko-navigační komplex PrPNK-28 ustoupil modernějšímu systému IKBO-28, přibyl též elektro-optický zaměřovací systém OPS-28 Tor, který v sobě sdružuje infračervený senzor a televizní kameru s laserovým dálkoměrem. Nahradil dosavadní systém KOPS a vzhledem k jeho odlišným rozměrům došlo ke zvětšení průměru otočné válcovité věžičky pod přídí. Vedle něj se objevilo kulovité pouzdro s elektro-optickým navigačním systémem TOES-521, jenž sleduje povrch země během nočního letu v přízemní výšce.
Nečekaná výhra
K nepoznání se změnil interiér kabin. Nejvýraznější novinka spočívá v instalaci dvou multifunkčních displejů typu MFI-10-6M na každém z pracovišť, průhledového displeje ILS-28M do kabiny pilota a brýlí nočního vidění OVN-1 Soskok. Komunikaci má zkvalitnit spojovací systém KSS-28N-1, jenž zahrnuje mimo jiné dvě VKV radiostanice R-999, jednu krátkovlnnou radiostanici Prima a komunikační systém s utajeným přenosem T-921.
Nechybí modifikovaný navigační komplex, jehož součástí se stal systém družicové navigace A737, další inovace spočívá v nahrazení pomocné energetické jednotky Al-9V modelem TA-14 (zařízení pohání jiné než pohonné systémy vrtulníku a poskytuje jim elektřinu i v době, kdy neběží motory). Přibyly dokonce též přilbové zaměřovače, byť podle některých zdrojů nebyly u verze N kompletně integrovány.
Dravec v akci
Prototyp „nočního dravce“ s trupovým číslem 014 absolvoval úvodní let v polovině listopadu 1996 a na jaře 2002 putoval ke státním zkouškám, jenže ani tentokrát štěstěna vrtulníku nepřála a další práce musely být kvůli nedostatku peněz přerušeny. Druhý exemplář s číslem 024, vylepšeným rotorem a přepracovanou palivovou soustavou se tak v závodě Rostvertol zrodil teprve roku 2004. Mezitím se začaly stále více projevovat změny v charakteru ozbrojených konfliktů plynoucí z konce studené války.
Pokračování: Obratný dravec s tlustou kůží: Ruský bitevní vrtulník Mil Mi-28 (3)
Doposud byl specializovaný protitankový vrtulník považován za nezbytný pro střet obrněných divizí Východu a Západu, za nových podmínek generálové preferovali univerzálnější typy schopné plnit širší spektrum úkolů. Přesně tak lze charakterizovat jednu z hlavních výhod Mi-28N vůči Ka-50. Do karet hrála Milovu stroji i část dílů shodná s Mi-24, což zlevňovalo údržbu. V roce 2003 tak armádní předáci oznámili, že se budou vyrábět oba stroje. Zatímco Mi-28N se měl stát standardním útočným vrtulníkem, v menších počtech stavěný kamov by působil ve prospěch speciálních jednotek.
Mil Mi-28N
- DÉLKA: 17,01 m (bez rotorů)
- ROZPĚTÍ POMOCNÝCH KŘÍDEL: 4,88 m
- PRŮMĚR HLAVNÍHO ROTORU: 17,2 m
- VÝŠKA: 3,82 m (k vrcholu rotorové hlavy)
- PRÁZDNÁ HMOTNOST: 8 590 kg
- CELKOVÁ HMOTNOST: 10 700 kg
- MAX. VZLETOVÁ HMOTNOST: 11 500 kg
- POHON: 2× Klimov TV3-117VMA nebo 2× Klimov VK-2500
- MAX. RYCHLOST: 320 km/h
- CESTOVNÍ RYCHLOST: 270 km/h
- DOLET: 435 km DOSTUP: 5 700 m
- OSÁDKA: 2 (pilot, operátor zbraní) + až 3 příslušníci výsadku
- VÝZBROJ: 1× 30mm kanon Šipunov 2A42, protitankové řízené střely Ataka a Chrizantema, neřízené rakety S-8 a S-13, protiletadlové střely R-73, podvěsná pouzdra s kanony, pumy atd.