Objímání za peníze: Dá se intimita koupit?

Liza Stahlová mi klidně a pravidelně oddychuje v náručí. Její hlava spočívá na mé hrudi a jemně stoupá a zas klesá s mým dechem. Levou rukou si ji přivinu ještě víc. Naše těla jsou propletená v objetí, vtipkujeme a smějeme se. Venku je nádherný den a do jejího newyorského bytu ve východním Harlemu se vkrádají sluneční paprsky. Scéna jako z filmu. V jiném světě bychom byli bláznivě zamilovaní.

Liza však není moje přítelkyně – ve skutečnosti se známe teprve několik minut. Je to profesionální „tulička“ a za dva tisíce korun za hodinu se pomazlí s kýmkoliv, případně utěší kohokoliv, kdo si její služby objedná. „Myslím, že tulení je důležité a že ho v našem světě už dlouhou dobu podceňujeme,“ odtušila, když jsme leželi v objetí. „Podle mě jde o určitou formu terapie.“

Mazlicí impérium

Evan Carp na první pohled nevypadá jako byznysmen. Nenápadný zevnějšek však maskuje výkonného ředitele společnosti The Snuggle Buddies neboli „přátelé na tulení“. Jedná se o internetové mazlicí impérium s placenými profesionálními tuličkami, které pracují v třiceti státech USA, ve federálním distriktu Columbia, ve třech provinciích Kanady a v Londýně. Stejně jako mnoho jiných podnikatelů založil Carp svou firmu na základě vlastní zkušenosti. V životě mu zkrátka chybělo objetí a uvědomil si, že určitě není sám. „Řekl bych, že mám úplně stejnou mentalitu jako náš potenciální zákazník,“ dodává.

Společnost The Snuggle Buddies ofi ciálně funguje od roku 2013, a i když z Carpa milionáře zatím neudělala, její obraty jsou působivé: Měsíční tržby dosahují zhruba 200 tisíc korun, což odpovídá přibližně 2,5 milionu za rok. Polovina zisku jde na webhosting, reklamu na stránkách jako Facebook či Yahoo a na on-line inzerci. Další náklady už jsou takřka zanedbatelné. Carp totiž pracuje z domu a i webové stránky si dělal sám. Firma navíc nemá zaměstnance se stálým platem, ačkoliv se Evan momentálně poohlíží po asistentovi.

Nejlepší v oboru

Carp se s novými tuličkami osobně nestýká – najímá je výhradně na základě telefonické a mailové komunikace. Profil zaměstnankyně pak umístí na firemní web a vybaví ji patentovaným „manuálem k tulení“ spolu s publikací Cuddle Sutra neboli „sutra tulení“. Obvyklá sazba za služby činí v přepočtu dva tisíce korun na hodinu, v některých středozápadních státech jen patnáct set. Z výdělků si Carp nechává polovinu.

Když jsem mu řekl, že bych se chtěl setkat s nejlepší tuličkou v New Yorku, mazlicí magnát mi bez váhání nabídl jediné jméno. Liza Stahlová bydlí v jednom z těch jednotvárných bytových mrakodrapů ze 70. let – tedy z doby, kdy se budova považovala za krásnou, jen když vypadala jako věznice. Vnějšku pak odpovídá i interiér: Prázdné chodby se rýsují ve strohém osvětlení a páchnou po křečcích.

Liza mě uvítala u dveří svého bytu. Měla dlouhé tmavé vlasy a přívětivý úsměv. Zavedla mě k sobě do ložnice a řekla mi, ať si udělám pohodlí. Pak si podle firemních zásad vzala své dva tisíce – v hotovosti a pěkně předem – a nastavila hodiny. Když jsme později leželi v posteli, vyprávěla mi o svých předchozích klientech. Někdy se prý netulí vůbec: „Svůj čas můžete využít, jak chcete – dokud platíte a neděláte nic nevhodného, s čím by mohla mít tulička problém.“ A s úsměvem dodala: „Někteří klienti mě třeba vzali do restaurace na večeři.“

Marný boj s erekcí

S některými zákazníky to ovšem tak jednoduché není. Liza vzpomínala, že už jí prošel náručí i muž, kterému bylo přes sedmdesát, a mezi jejími klienty se objevili také mentálně postižení. V takových chvílích si připomíná, že je profesionálka a jednoduše si musí poradit: „I méně atraktivní lidé mají city a potřeby a touží po něžnosti – stejně jako všichni ostatní.“

Práce tuličky má samozřejmě i stinné stránky. „Občas má klient erekci… Prostě se s ní nedá bojovat. Ani taková situace ale nemusí znamenat konec schůzky,“ vysvětluje Liza. Před začátkem tulení totiž zákazník podepisuje smlouvu, v níž stojí, že „sexuální aktivita není povolena“. Za svou kariéru tak Stahlová ukončila předčasně schůzku kvůli neslušným návrhům jen jednou.

Liza nejdřív ležela na boku vedle mě s hlavou na mé hrudi, což je prý její velmi oblíbená pozice. Později jsme se otočili na bok oba a já jsem ji objímal zezadu – to se jí také líbí. Pasovali jsme do sebe dokonale, jako dva kousky puzzle, a její drobná postava mi pokaždé vklouzla do náručí zcela hladce. Než jsem se nadál, zazvonil budík a schůzka skončila.

Mazlení jako wellness

O svůj titul krále mazlení se nyní bude muset Evan Carp utkat s Adamem Lippinem, tulicím nadšencem a zakladatelem společnosti Atomic Wings. „Vždycky jsem se rád s lidmi objímal, je to intuitivní,“ řekl Lippin magazínu Mic. „Nevím, co jiného bychom měli na Zemi dělat než navazovat mezilidský kontakt.“

Lippin se teď – už jako zavedený podnikatel – zaměřil na tulicí byznys se svým novým projektem nazvaným Cuddlist. Tento magnát kuřecích křidélek dokonce v New Yorku organizuje tulicí večírky. Přiznal však, že si není jistý přesnou velikostí a rozsahem trhu, na který vstupuje. Mazlení pojímá jako součást wellness průmyslu, v němž se podle marketingových společností točí miliardy dolarů. Rovněž uvedl, že by se jeho webové stránky mohly zaměřit i na další široký trh, jemuž se dosud nikdo příliš nevěnoval – na pánské tuliče.

Nezapomínat na muže

„Poptávka po mužích ve skutečnosti neexistuje,“ kontruje Carp, jenž se už v minulosti pokoušel se svou společností vydat i tímto směrem. „Problém je, že spousta mužů, kteří mají zájem o naše služby, se rozhodně nechce tulit ke stejnému pohlaví,“ vysvětluje. Většinu zákazníků přitom tvoří právě muži. 

S tím ovšem Lippin kategoricky nesouhlasí. „Jednou z věcí, které zkusíme, je udržet vyvážený počet tuliček a tuličů. Myslím, že jde o velkou a nepokrytou část trhu. Mimo jiné budeme požadovat, aby byli naši zaměstnanci ochotni pracovat s oběma pohlavími,“ uvedl. Podle Lippina, který je sám homosexuál, se tím otevře velká příležitost pro muže preferující muže.

Přeceňovaná profese

Chtěl jsem vyzkoušet, jaká je mužská náruč, a tak mě Lippin nasměroval ke svému kamarádovi, vztahovému kouči Peterovi Kowalkemu. Dotyčný souhlasil, že jako mužský tulič představuje vzácný exemplář. „Ve Spojených státech není pro nesexuální doteky místo,“ říká. „Pokud jste gay, sklouznete hned k sexu… Pokud gay nejste, tulíte se ke své přítelkyni a hotovo. Dalších možností existuje jen málo.“ Pravidla a doporučení znějí téměř stejně jako u Lizy – sexuální doteky nejsou povoleny, Kowalke však dodává, že jinak mu nevadí nic.

Stejně jako se Stahlovou jsem s ním vyzkoušel několik poloh: na boku, kdy napřed objímal on mě a poté já jeho, a nakonec vleže, tak že jsem měl hlavu na jeho hrudi, což se mi podle něj líbilo nejvíc. Kowalke se se mnou také podělil o myšlenku, že na tulení nejsou potřeba profesionálové: „Můžete se mazlit s kterýmkoliv kamarádem nebo kamarádkou a pravděpodobně vám to bude i příjemnější. Myslím, že po intimitě touží každý, a podle mě jde právě o ni.“

Za peníze ne

Dá se tedy intimita koupit? Odpověď zní „ne“ – alespoň za mě. Během týdne tulení s profesionály obou pohlaví jsem zažil chvíle naprosté relaxace, a dokonce jsem se jednou nebo dvakrát i vzrušil. Ovšem intimita, jakou znám z kontaktu s dobrými přáteli a s lidmi, kteří pro mě znamenali ještě víc, se zkrátka nedostavila.

Příjemné účinky tulení se násobí, pokud se mazlíte s jedinci, kteří vás přitahují. Jako homosexuál musím konstatovat, že jsem si víc „užil“ s Peterem Kowalkem, což však zřejmě způsobila vzájemná sexuální energie. Liza byla velmi příjemná, ale naše hodinové ležení mě emočně naplnilo asi jako objímání se s hroudou hlíny. Navíc mi po schůzce řekla, že většina klientů přijde jen jednou a někteří prý později uvedli, že jim celý zážitek připadal frustrující.

Zajímavé je, že jiné formy platonického doteku – jako například objetí s vlastní babičkou – mohou mít srovnatelný účinek jako tulení s naprosto cizím člověkem. Každopádně intimita nakonec musí vycházet z důvěrně blízkého vtahu.