Nový život v Černobylu: Místo jaderné katastrofy dnes žije vlastním životem

Již více než tři desítky let je Černobyl synonymem pro nebezpečí jaderné energetiky. Přestože měla tato nejhorší jaderná havárie v lidských dějinách zničující dopad na okolní prostředí, příroda se novým podmínkám dokázala překvapivě dobře přizpůsobit.

Události z 26. dubna 1986 jsou navzdory počátečním snahám tehdejšího Sovětského svazu poměrně přesně zdokumentovány – nevydařený bezpečnostní test vedl k výbuchu části čtvrtého reaktoru, masivnímu úniku radiace a požáru, který hořel dalších 10 dnů.

Mrak z Černobylu

Mrak radioaktivních částic zasáhl část dnešní Ukrajiny, Běloruska a velkou část Evropy. Odhaduje se, že množství uniklého radioaktivního materiálu bylo 400× větší, než kolik ho vyprodukovala atomová bomba, která dopadla na Hirošimu. Těsně po havárii zemřelo 31 osob (zaměstnanců elektrárny nebo hasičů), přes 140 lidí bylo zraněno a více než 100 000 evakuováno. Celkové počty obětí jsou ale mnohem vyšší – vědci odhadují, že na následky ozáření po výbuchu reaktoru zemřelo až čtyři tisíce lidí. 

Přesto má dnešní krajina v okolí Černobylu daleko k očekávané nukleární pustině. Poškozený reaktor zpočátku překryl obrovský železobetonový sarkofág, který měl bránit úniku radioaktivního materiálu. Samotná elektrárna poté v omezeném režimu fungovala ještě dalších 14 let. Na konci roku 2000 byl ale poslední z jaderných reaktorů odstaven na nátlak západoevropských zemí, a to především z psychologických důvodů. Mnoho lidí tak přišlo o práci. Někteří zaměstnanci elektrárny však zůstávají a pracují na likvidaci, zajištění a pozorování elektrárny. V roce 2016 pak přibyl i nový ochranný obal – jeho výstavba trvala čtyři roky a stavba vyšla na jeden a půl miliardy eur. Před únikem radiace má nový obal chránit příštích 100 let.

Návrat přírody

Nejmarkantnější proměnou ale prošla zdejší příroda. Zvířata uvnitř vyloučené zóny sice stále vykazují určité účinky záření, složitým podmínkám se dokázala přizpůsobit. Například žáby žijící uvnitř vyloučené zóny jsou tmavší než stejné druhy mimo zónu, což jim zřejmě poskytuje částečnou ochranu před zářením. Žáby ale nejsou jedinými obyvateli černobylské krajiny – vědci zde zaznamenali výskyt medvědů hnědých, rysů, zubrů evropských, kanců a koní převalského. V některých případech jde navíc o rozvíjející se populace.

Podle studií biologů se nyní v oblasti nachází až sedmkrát více vlků než v běžných chráněných parcích, kam se můžou vydat turisté. Vlci jsou totiž velmi plaší a nemají rádi stálé vyrušování. Klid uzavřené zóny jim ale evidentně svědčí. Části vyloučené zóny se tak staly nečekaným útočištěm biologické rozmanitosti.

Turisté a dobrodruzi

Zvířecí idyla možná nebude trvat dlouho. Z černobylské zóny se začíná stávat turistické lákadlo, jež ročně přitahuje na deset tisíc návštěvníků. Největším magnetem je samozřejmě pochmurná vizáž města Pripjať, která jako by vypadla z post-apokalyptického hororu. Kdysi padesátitisícové sídlo, vzdálené pouhé tři kilometry od zničeného reaktoru, můžete navštívit během několikahodinového výletu. Ačkoli úroveň radiace nyní výrazně klesla a návštěva města váš život neohrozí, průvodci turistům důsledně radí, aby se ničeho nedotýkali a raději si ani nikam nesedali. 

TIP: Od černobylské havárie uplynulo 35 let: Jak katastrofa minutu po minutě probíhala

Turisté a zvěř ale nejsou jedinými zdejšími obyvateli. Ve vnější zóně trvale žije okolo 600 především starších lidí, z nichž se někteří vrátili pouhý rok po havárii. Na život si nestěžují, dostávají totiž finanční dávky od vlády. Dvakrát týdně jim vozí autobus základní potraviny z území mimo zóny.