Ukrajina: Ve stínu velkého Ruska
Historie nezávislé Ukrajiny je velmi krátká. Od doby, kdy přestala být jedním ze států Sovětského svazu, se mnohé změnilo. Něco ale zůstává stejné – nepřátelství mezi oběma zeměmi a fakt, že Ukrajina je děním v Rusku silně ovlivňována
Modro-žlutá vlajka poprvé platila už během krátkodobé Ukrajinské republiky v roce 1918, jen v levém horním rohu byl umístěn trojzubec. V období SSSR se používala nejdříve rudá a pak rudo-modrá vlajka
Po rozpadu Sovětského svazu získala Ukrajina v roce 1991 samostatnost. Tento rok se dá také považovat za startovní čáru přechodu k tržní ekonomice, který pro zemi vůbec nezačal optimisticky. Mezi lety 1991 a 1999 ztratil stát 60 % svého počátečního HDP a inflace dosáhla desítek tisíc procent.
Ukrajinci znechucení korupcí a kriminalitou začali emigrovat. Většinou mířili do Portugalska, Španělska, Ruska, Itálie a do České republiky. Podle střízlivých odhadů dnes v zahraničí žije a pracuje kolem sedmi milionů Ukrajinců. Není vůbec přehnané tvrdit, že každá ukrajinská domácnost má v blízkém příbuzenstvu někoho, kdo se snaží z výdělků v zahraničí pomoct svým blízkým doma.
V posledním desetiletí se ovšem i ekonomika samotné země vzpamatovala a nebýt globální hospodářské krize let 2008 a 2009, byla by ukrajinská situace ještě optimističtější. Stát je důležitým globálním exportérem a jeho pozice je silná zejména v oblasti vývozu obilovin.
Armáda „pro případ“
Po Rusku zdědila Ukrajina vojenské jednotky čítající 780 000 vojáků vybavené třetím největším jaderným arzenálem na světě. Ačkoliv se vláda se přes dvacet let snaží snižovat stavy, ve službě stále zůstává kolem 160 000 vojáků.
Ukrajinské jednotky se podílejí na mnoha mírových misích, ale určitě slouží i jako pojistka pro případný konflikt s Ruskem, s nímž má stát mnohé neuzavřené účty. V letech 2006 a 2009 přerostly neshody mezi ruskou společností Gazprom a ukrajinským kolosem Naftogaz do mezinárodní aféry, do jejíhož řešení se zapojili čelní politici z evropských zemí. Spotřeba zemního plynu v Evropské unii je totiž z celé čtvrtiny závislá na dodávkách z Ruska. Přitom asi 80 % těchto dodávek putuje plynovodem přes území Ukrajiny.
Rusko tehdy obvinilo Ukrajinu, že neplatí za odebíraný plyn a že část suroviny určená pro evropské země beze stopy mizí. Začátkem roku 2006 pak na několik dní přerušilo dodávky.
Až do října 2007 se situace uklidnila, ale pak spory vypukly nanovo a v roce 2009 Rusko dodávky opět odřízlo. I když se vše nakonec urovnalo, rusko-ukrajinské vztahy zůstávají napjaté. Svědčí o tom například prohlášení ruského prezidenta Vladimíra Putina, že pokud by se měla Ukrajina stát členem NATO, Rusko by anektovalo Krym a východní část země.
Podle střízlivých odhadů dnes v zahraničí žije a pracuje kolem sedmi milionů Ukrajinců
Víte, že?
Černobyl 27 let poté
Havárie jaderné elektrárny Černobyl v dubnu 1986 je jednou z nejtemnějších stránek nedávné minulosti Ukrajiny. Po více než čtvrt století zůstává okolí elektrárny stále zamořeno a z Pripjati, někdejšího padesátitisícového centra oblasti, je město duchů. Dnes se z Černobylu stává turistická atrakce.
Stručné dějiny
V 7. století př. n. l. žili na území dnešní Ukrajiny Skythové. Později se na severním pobřeží Černého moře usadili Řekové a založili zde městské státy. Až v 5. a 6. století se v oblasti poprvé objevili Slovani.
V 9. století se po řekách dostali do východní Evropy Vikingové, a na přelomu 9. a 10. století dokonce obsadili Kyjev. Na konci 10. století konvertovala Ukrajina pod vládou Vladimíra I. ke křesťanství. Roku 1240 dobyli jižní a východní část země Mongolové. Sever a západ zůstaly nezávislé až do 14. století, kdy je obsadili Poláci a Litevci. Ti postupně vytlačili Mongoly, kteří se ještě nějakou dobu udrželi na Krymu.
V 15. a 16. století se na Ukrajině začali usazovat uprchlí vazalové polských velmožů, později známí jako kozáci. Na konci 17. století ovládali Poláci západ a Rusové východ země. Během 18. století opanovalo většinu území Rusko a malá část připadla Rakousku. V 19. století byla Ukrajina pod nadvládou Ruska a po krátkém období nezávislosti mezi roky 1918 a 1921 se stala součástí Sovětského svazu.
Stalinova kolektivizace způsobila v letech 1932–1933 hladomor, při němž přišlo o život dva a půl až sedm a půl milionu lidí! Mezi roky 1937 a 1939 spustil navíc Stalin čistky, během nichž bylo mnoho Ukrajinců odvezeno do koncentračních táborů. Přes území země se opakovaně přehnala fronta druhé světové války a po jejím ukončení trestal Stalin každého, kdo byl podezřelý z kolaborace s Němci. Další ranou byla havárie jaderné elektrárny v Černobylu v roce 1986. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 získala Ukrajina konečně samostatnost.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: téměř 45 milionů
Očekávaná doba dožití: 68,74 let
Průměrný počet dětí: 1,29 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 8,38 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 13,7 % dětí do 15 let, 15,5 % obyvatel starších než 65 let, polovina obyvatel je starší než 39,9 let
Městské obyvatelstvo: 69 %
Etnické složení: Ukrajinci 77,8 %, Rusové 17,3 %, Bělorusové 0,6 %, Moldavané 0,5 %, Krymští Tataři 0,5 %, dále (méně než 0,5 %) Bulhaři, Maďaři, Rumuni, Poláci, Židé a ostatní
Náboženství: pravoslaví 76,5 %, řeckokatolická církev 8 %, autokefální církev 7,2 %, římskokatolická církev 2,2 %, protestanti 2,2 %, Židé 0,6 %, ostatní 3,2 %
Jazyky: ukrajinština jako oficiální jazyk, rusky mluví čtvrtina obyvatel
Obyvatelstvo žijící pod hranicí chudoby: 35 %
Gramotnost: 99,4 %
Politika
Typ vlády: republika
Samostatnost: od 24. srpna 1991 (předtím součást Sovětského svazu)
Prezident: Volodymyr Zelenskyj (od 20. května 2019); premiér: Oleksij Hončaruk (od května 2019); volby: prezident volen všelidovým hlasováním na pětileté období (může kandidovat i na druhé období)
Ekonomika
HDP na hlavu: 7 200 USD (odhad z r. 2011), o něco více než Egypt, méně než Turkmenistán nebo Ekvádor (ČR – 25 900 USD)
Měna: ukrajinská hryvna; 1 USD = asi 8 hryven, 1 hryvna = asi 2,50 Kč
Geografie
Rozloha: 603 550 km2, tedy o něco větší než Madagaskar, o málo menší než Francie včetně zámořských území
Hranice: 4 566 km (s Ruskem, Moldavskem, Běloruskem, Rumunskem, Polskem, Maďarskem a se Slovenskem)
Délka pobřeží: 2 782 km
Charakter území: úrodné stepi a planiny, hory (Karpaty) pouze na západě a na jihu Krymského poloostrova
Podnebí: mírné kontinentální, srážky nejsilnější na severu a na západě, zimy mírnější podél Černého moře, na většině území teplé léto
Nejnižší a nejvyšší bod: Černé moře 0 m / Hoverla 2 061 m