Nový výzkum: Naše poznatky o Uranu jsou zřejmě dost zkreslené
Vědci zjistili, že Voyager 2, z jehož průletu v roce 1986 pochází většina údajů o Uranu, míjel ledového obra v době běsnící sluneční bouře. Zásadně to zkreslilo především údaje o magnetosféře Uranu.
Vzdálení ledoví obři, které ani nevidíme pouhým okem, tedy Uran a Neptun, jsou pro nás stále záhadní. Teď se navíc ukazuje, že většina poznatků o Uranu, získaná díky průletu sondy Voyager 2 v roce 1986, může být závažným způsobem zkreslená. Zdá se totiž, že Voyager 2 míjel ledového obra za speciálních okolností.
Fyzik Jamie Jasinski z Laboratoře tryskového pohonu JPL NASA a jeho kolegové jsou přesvědčeni, že Voyager 2 prolétl kolem Uranu v době vzácné a intenzivní sluneční aktivity, která ledového obra významně ovlivnila a dočasně pozměnila jeho charakteristiky. Výsledky překvapivého výzkumu nedávno publikoval vědecký časopis Nature Astronomy.
Průlet za zvláštních okolností
Lidské přístroje prozkoumaly zblízka Uran pouze jednou. Byl to právě zmíněný průlet sondy Voyager 2, při němž sonda pořídila většinu údajů o planetě, z nichž vycházíme, během pouhých 6 hodin. Veškeré další informace o Uranu jsme získali díky pozemským a orbitálním dalekohledům, tedy z hodně velké dálky, která činí zhruba 20 AU.
V roce 1986 vědce překvapila magnetosféra Uranu. Byla velice zvláštní, značně asymetrická a s velmi intenzivními radiačními pásy, které ale postrádaly plazma, tedy ionizované částice o vysokých energiích. Tím se magnetosféra Uranu nápadně lišila od magnetosfér dalších planet Sluneční soustavy.
Jasinski s kolegy analyzovali dostupná data a zjistili, že Voyager 2 míjel Uran v době, kdy ledového obra zasáhl intenzivní proud slunečního větru. To způsobilo značně stlačení magnetosféry Uranu, oškubalo z ní plazma a vytvořilo radiační pásy bohaté na vysoce excitované elektrony. Kdyby Voyager 2 letěl kolem Uranu o týden dříve, setkal by se nejspíš s magnetosférou, která by byla prakticky stejná jako u Jupiteru, Saturnu a Neptunu. Zdá se, že bude nutné přepsat učebnice.
