Noční skřítek z Kirindy: Madagaskarský endemit křeček velký

Noc v tropech přichází brzy, bez výjimky kolem šesté hodiny. Určitě i proto má množství zdejších živočichů striktně noční aktivitu, takže je přes den nepotkáte. Jestliže ale vydržíte neusnout, určitě budete odměněni mimořádnými setkáními. 

Pod závojem tmy

Několik nocí, když většina lidí v terénním kempu v Kirindy Forest už spala, jsem sedával venku a pozoroval okolí. Doufal jsem, že se objeví jeden skutečně vzácný tvor. Nedaleko kempu jsme našli jeho čerstvou podzemní noru, moje šance tedy byly vysoké. 

Kolem desáté hodiny se ze tmy občas ozvaly zvláštní zvuky – podivná směs funění, vrčení a jemného pískání. Následoval téměř neslyšitelný šustot způsobený přerušovanými pohyby na jemném písku. V těchto okamžicích jsem už většinou zvíře ve tmě odhalil pomocí kuželu světla. Byl to skutečně křeček velký (Hypogeomys antimena), jeden z nejpodivnějších hlodavců světa.

Mezi potkanem a králíkem 

Křeček velký, jemuž se v místním jazyce říká vositse, je jednoznačně největším hlodavcem Madagaskaru. Kdysi zde ale žil příbuzný druh Hypogeomys australis, který jej ještě přerůstal. Svým životním stylem se vositse vymyká téměř všemu, co je u hlodavců typické. Také jeho vzhled je dost neobvyklý. Připomíná totiž křížence králíka s potkanem. Králíkovi je podobný především velikostí, protože v dospělosti váží kolem 1,2 kilogramu. Také má podobně svalnaté zadní nohy, díky nimž je schopen uniknout predátorům pomocí až jeden metr dlouhých skoků. Za normálních okolností se ale pohybuje opatrnou chůzí. 

Uši křečka velkého jsou něčím mezi ušima potkana a králíka a jeho ocas a tvar hlavy zase výrazně připomínají potkana. Pod rouškou tmy vyhledává spadané plody, semena a listy, ale jídelníček si doplňuje také bezobratlými tvory a kořínky. 

Dokud je smrt nerozdělí

Přes den jsem v hustém lese pátral po norách křečků, které jsou jediným spolehlivým vodítkem pro odhad oblasti jejich výskytu. Jsou to poměrně mohutné kupy hlíny a písku s několika vstupy do podzemí. Často je přístup přes den zasypán nebo zakryt suchým listím, aby jeho obyvatelé zamezili přístupu predátorů. Jejich největšími nepřáteli jsou madagaskarští hroznýši a fosa, největší šelma ostrova. V každé noře přebývá jen jeden pár a maximálně jeho dospívající potomci. Páry jsou vysoce teritoriální a okolí své nory si chrání před jinými křečky. 

Soudržnost křeččích rodin je mimořádná a tento druh patří mezi několik málo hlodavců na světě, kteří jsou striktně monogamní. Tato strategie je ve skupině savců, kde převládají zástupci s extrémně rychlou generační obměnou, naprosto unikátní. S tím souvisí také délka života – křečci se dožívají až sedmi let, což je mnohem více než je u hlodavců běžné. Páry křečků velkých jsou si oddány po celý život a jenom v případě smrti jednoho z nich si „pozůstalý“ hledá nového partnera. Samice po smrti svého druha často zůstávají v noře. Samci, kteří přišli o partnerku, naopak často začnou pátrat po okolí. 

Úkryt výměnou za úklid

Při zkoumání nor křečků jsem po setmění narážel na barevné gekony madagaskarské (Paroedura picta), kteří vylézali z podzemí. Ještě překvapivější pro mne bylo, když jsem z nor viděl vylézat několik drobných gekoních mláďat. Tito zemní ještěři jsou typičtí pro jihozápadní část ostrova a ekosystém suchého opadavého lesa. Stejně jako křečci jsou aktivní v noci. Ukázalo se, že tito tvorové volí vzájemně výhodné soužití a nory obývají společně. 

Svůj výzkum jsem v této oblasti dělal na konci období sucha, kdy většina plazů klade vajíčka a nebo už dochází k jejich líhnutí. Zdá se, že křečci velcí jsou gekonům prospěšní více způsoby. Umožňují jim, aby se ukryli před predátory do podzemí a teplá půda v noře navíc slouží jako skvělý inkubátor pro gekoní vajíčka. Co můžou ještěři nabídnout na oplátku? Jsou to výborní lovci hmyzu, kteří křečkům čistí obydlí od nezvaných návštěvníků. 

Na pokraji vyhynutí

Kdysi obývali křečci velcí pravděpodobně celé pásmo suchých opadavých lesů na západě Madagaskaru. V dnešní době je ale jejich výskyt omezen na plochu zhruba 25×40 km severně od města Morondava. Populace je navíc rozdělena na dvě oddělené subpopulace, které spolu komunikují jen velice málo. 

Největším problémem pro tyto jedinečné hlodavce je rychlý úbytek jejich přirozeného ekosystému a šíření nepůvodních druhů zvířat, jako například cibetek, divokých psů a štetkounů (prasat původem z Afriky). Plocha lesů v regionu Menabe se zmenšila ze 162 000 hektarů v šedesátých letech 20. století na dnešních 54 000 hektarů. Vositse proto pomalu a jistě mizí. V důsledku jeho životního stylu a pomalého tempa rozmnožování se populace nedokážou samy rychle obnovovat. Mortalita mláďat v prvním roce života navíc dosahuje až 50 %. 

Smíšená očekávání

První výzkumy populační velikosti a zranitelnosti tohoto druhu v roce 2001 naznačovaly, že při stejném tempu odlesňování a predace ze strany nepůvodních predátorů vyhynou křečci na Madagaskaru do 25 let. Studie prováděná odborníky z Durrell Wildlife Conservation Trust v roce 2005 ale ukázala, že situace je naštěstí o něco lepší, než se původně zdálo. Celkový optimistický odhad velikosti světové populace dokonce přesáhl 30 000 jedinců. 

TIP: Fosa, predátor z Madagaskaru: Tajemný postrach lemurů

Křeček velký ale rozhodně definitivně zachráněn není. Žije skrytým způsobem života a proto se o něm ještě mnohé neví. Navíc se nad ním do budoucna vznáší reálné hrozby ze strany lidí i nepůvodních zvířat. Doufejme tedy, že tento jedinečný živočich zůstane v budoucnosti i nadále součástí fauny Madagaskaru.