Noc padajících hvězd: Dnes v noci nadchází maximum nejstaršího meteorického roje
Meteorický roj Perseidy, pocházející z prachu komety 109P/Swift-Tuttle, je patrně nejznámějším a nejpopulárnějším každoročním kosmickým představením. Za noc maxima člověk může napočítat až stovky meteorů…
Každý rok, kolem poloviny srpna, se planeta Země na své dráze střetává s rojem prachu a kamínků, který za sebou zanechala periodická kometa 109P Swift-Tuttle. Materiál je tak drobný, že rozhodně nepředstavuje pro Zemi hrozbu. Pokud se ale tento prach z komety střetne s atmosférou Země, několik desítek kilometrů nad povrchem se prudce ohřeje a vzápětí vypaří. Pokud má zrníčko prachu dostatečnou hmotnost, můžeme ze Země pozorovat doprovodný jev jeho zániku – meteor, lidově řečeno „padající hvězdu“.
Kam se přesně na oblohu dívat?
Perseidy dostaly své jméno od souhvězdí Persea, které můžete najít pod známějším souhvězdí Kasiopeji (má tvar písmene W). V tomto období ho na začátku noci (zhruba od 21:30 hodin) najdeme nad severovýchodním obzorem a celou noc bude stoupat. Později uvidíme meteory vylétat na všechny strany od rodného souhvězdí. V Perseovi jsou ovšem dráhy meteorů nejkratší. Čím dál od Persea se meteor na obloze objeví, tím větší délky zpravidla dosahuje.
Přibližně kolem půlnoci představení doplní vycházející planeta Mars, a pokud vydržíte ještě chvíli, kolem jedné hodiny ranní se nad východní obzor vyhoupne i Měsíc a o dvě hodiny později i zářivá Venuše.
Celonoční mozaika Perseid
Snímek Petra Horálka zachycuje mozaiku Perseid z louky vedle Kolonické hvězdárny na východě Slovenska. Při bližším pohledu zjistíte, že to není úplně obyčejná mozaika, neboť není tzv. celooblohová, nýbrž celonoční. Jde totiž o mozaiku od soumraku do úsvitu (soumrak i úsvit jsou vidět v horních částech vlevo a vpravo, na ranní obloze vlevo doplněny ještě o zodiakální světlo). Když si prohlédnete světové strany, zjistíte, že jih je tam dvakrát – zastoupen momentem začátku fotografické noci a momentem jejího konce.
TIP: Obávané i obdivované vlasatice: Původ a vlastnosti komet
Mozaika oblohy vznikla v noci z 9. na 10. srpna 2018, tedy dvě noci před maximem roje, kdy bylo silné přirozené záření atmosféry, proto je obloha v pozadí mírně do zelena. Od jihu a severozápadu se také rozpadala řídká oblačnost, na mozaice je patrná jako nažloutlé cáry.
Nejstarší a nejnebezpečnější roj
V roce 1862 ale američtí astronomové Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle objevili kometu, která se pohybovala na stejné dráze jako proud Perseid. Perseidy jsou drobné prachové částice, které cestou kolem Slunce trousí právě tato kometa. Výpočty přitom naznačují, že vlasatice 15. září roku 4479 prolétne těsně kolem Země. Dokonce existuje velmi malá pravděpodobnost, že se kometa Swift-Tuttle promění v tu největší Perseidu, tedy že se srazí se Zemí. Pokud by k tomu došlo, byla by to drtivější katastrofa než v případě vyhynutí dinosaurů.
