Nejmenší hvězdy ve vesmíru: Od žhavých trpaslíků k vychladlým jádrům
Jak malá může být zářící hvězda? Odpověď nás zavede k nejmenším stálicím vesmíru, od drobných červených trpaslíků až po zhroucené pozůstatky dávných obrů.
Pokud se budeme zajímat o nejmenší svítící hvězdy, které jsou stále aktivní jako stálice hlavní posloupnosti, musíme se zaměřit na červené trpaslíky. Hmotnost nejmenších z nich odpovídá zhruba 0,08násobku Slunce, což zřejmě představuje minimum, při kterém může hvězda udržovat termonukleární fúzi vodíku v jádře. Takové objekty dosahují přibližně 0,1 slunečního poloměru, jsou velmi málo zářivé, a jejich pozorování tudíž vůbec neznamená snadný úkol. Přesto jich známe hned několik.
Mluvíme-li však o nejmenších stálicích obecně, včetně pozdních fází jejich životního cyklu, musíme se podívat na bílé trpaslíky. Jedná se o pozůstatky hvězd, které vyčerpaly jaderné palivo a prošly stadiem rudého obra. Zůstalo po nich gravitačně zkolabované jádro, jsou velmi husté a již neuskutečňují jadernou fúzi, ale stále září díky zbytkovému teplu. Typičtí bílí trpaslíci dosahují zhruba 0,6–1,4násobku hmotnosti Slunce a díky gravitační kompresi mají rozměry srovnatelné se Zemí.
Ještě menší zkolabované stálice pak reprezentují neutronové hvězdy, které ovšem prakticky nezáří. Dají se tedy detekovat buď díky přítomnosti v binárním systému, nebo díky rádiovému záření, jež plyne z interakce s magnetickým polem v pulzaru.
