Něžné violky všech barev: Ozdoby, potravina i léčivky

Možná si to ani neuvědomujete, ale jednu z violek určitě znáte. Lidově se jí říká prostě fialka a její botanický název zní violka vonná (Viola odorata). Poměrně známá je také violka psí (Viola canina), která na rozdíl od „fialky“ nevoní. Na světě je ovšem více než 400 druhů zástupců tohoto rodu. Rostou od nížin po vysokohorské sutě, většinou na loukách, ale i v lese, v bažině nebo mezi kameny. Divoce rostoucí violky byly i základem pro celou řadu kultivarů macešek. V odborné literatuře se uvádí, že s oblibou pěstované violky zahradní (zvané macešky) vznikly v 19. století ve Velké Británii křížením několika druhů. Mezi nimi i violky žluté, violky trojbarevné a violky rohaté.

Barevně „nevěrné“ violky

Už z názvů předchozích jmenovaných druhů je patrné, že ne všechny violky jsou fialové, jak by se mohlo zdát podle jejich rodového názvu. Tak například u nás v Krkonoších nebo na Slovensku, roste violka žlutá sudetská (Viola lutea sudetica). Barevně velmi proměnlivá je violka trojbarevná (Viola tricolor), většinou s modro-žluto-bílými květy. Má řadu poddruhů a najdeme ji v Evropě od jižních států až po Skandinávii. Dříve tam dokonce pokrývala porostlé střechy domů a na některých místech je tento malebný jev možné vidět i dnes.

Barevně velmi proměnlivá je také violka ostruhatá (Viola calcarata) pojmenovaná podle protažení zadní části květu – ostruhy. Má krásné květy v barevné paletě od fialovo-modré, přes bleděmodrou, žlutou, až po čistě bílou. Půvabná violka alpská (Viola alpina), které se daří nejen v Alpách, ale třeba i na Slovensku, kvete „ukázněně“ fialově. Naproti tomu drobnější violka dvoukvětá (Viola biflora), kterou je možné spatřit na prameništích (u nás třeba v Krkonoších) má barvu žlutou.

Na talíři i v lékárně

Od violek, respektive od vůně fialek, je zřejmě odvozen i název kamenitého vrcholu Violík na česko-polské hranici v Krkonoších. Kameny porostlé zeleným lišejníkem, které tam jsou, mají prý po navlhčení vonět po fialkách. Jako děti jsme je opakovaně namáčeli, ale žádné vůně jsme se nedočkali. Ty „pravé“ po fialkách vonící kameny, údajně původem z Violíku, se daly pouze koupit ve Vrchlabí. Časem jsem pochopil, že je navoněla „neviditelná ruka trhu“ a přišel jsem tak o jednu z dětských iluzí.

Příležitost k divení mi ovšem poskytly jiné informace, které jsem se o těchto rostlinách, hlavně o violce vonné, později dozvěděl. Fialka se totiž používá nejen v parfumerii, ale dá se i jíst. Dokonce bývala servírována na královských dvorech a velké zalíbení v ní našli hlavně ve Francii, kde se jí říkalo „parmská fialka“. Čerstvé listy je možné přidávat do salátů a květy se užívají jako ozdoby salátů i dezertů. V USA se z ní dokonce vaří polévka.

Ve starověku byla fialkám připisována magická síla. Staří Řekové ji přidávali do nápojů lásky a staří Římané si zase s pomocí fialek prodlužovali alkoholové opojení. Na hlavách pak s oblibou nosili fialkové věnce.

TIP: Světový unikát v betonové džungli - Brno je rájem konikleců velkokvětých

Dnes se květy fialek používají jako výchozí surovina pro výrobu některých léků, protože obsahují kyselinu salicylovou – látku příbuznou kyselině acetylsalicylové, která je účinnou látkou acylpyrinu a jiných léků. Jak listy, tak i květy jsou bohaté na provitamin A a vitamin C a obsahují řadu minerálů. Violka vonná dále obsahuje řadu účinných látek, jako jsou saponiny, flavonové glykosidy, alkaloid violin nebo violaquercitin. Violka trojbarevná je používána rovněž v léčitelství, třeba v sirupu proti kašli, jako mírné diuretikum apod.

Všechny violky, jejichž obrázky jsou zde uvedené, jsou chráněny zákonem.