Neznámé sekty a uzavřené komunity: Ruští naháči na kanadské prérii

Velká část vlastnictví je u duchoborců vnímána jako společná, dědičný hřích zavrhují jako výmysl a naopak věří, že v každém skutečně věřícím přebývá Bůh. Místo církve a Bible vidí autoritu v Knize života. Nejedná se o klasický předmět náboženství, ale o ústně předávaný soubor ruských písní obsahující články jejich víry. Duchoborci odsekli své kořeny v pravoslavné víře a odmítají Nový i Starý zákon. 

Svá těla nikdy neznečišťují alkoholem, tabákem ani masem – symbolem násilí. Váhu pro ně mají jen hodnoty, které jim předali jejich učitelé nebo vnutil stát. Ten se k duchoborcům nechoval vždy přívětivě.

Stovky sabotáží a škody za miliony

Konflikt mezi nimi a Kanadou je dnes většinou minulostí. Pamětníci však mohou vyprávět o Synech svobody, stále existující extrémní skupině duchoborců. V polovině minulého století nazí a za zpěvu ruských písní blokovali ulice, ve jménu pacifismu zapalovali své vlastní domy a vyhazovali vládní objekty do povětří. Samozřejmě se vždy nejdřív pečlivě přesvědčili, že se uvnitř nikdo nenachází.

Své potomky začali posílat do veřejných škol až poté, co jim je kanadská vláda začala brát a uzavírat do „škol“ s charakterem nápravných zařízení a děti v nich byly dlouhé roky vězněny.

V menším měřítku lze konflikty se státem zaznamenat i v posledních letech. Známým se stal především případ více než osmdesátileté ženy, která podpálila univerzitní knihovnu v Castlegaru, aby navázala na staré způsoby extrémních duchoborců. Knihovna byla totiž kdysi školou pro malé duchoborské děti obehnanou plotem.

Duchoborci dnes nejsou tak uzavření jako dříve, mají volební právo a získávají i další půdu. Stále, přestože vzácně, je ale možné v kanadské přírodě potkat rusky zpívajícího nahého poutníka, který se společně s podobně naladěnými přáteli rozhodl tímto způsobem dávat najevo svoji víru.