Nevinné oběti vojenských letounů (1): Sestřely civilních letadel během studené války
Po druhé světové válce nastal bouřlivý rozvoj civilního dopravního letectví. Ve stejné době se ale vystupňovalo nepřátelství mezi východním a západním
blokem, dnes označované jako studená válka, a ve světě propuklo i mnoho horkých konfliktů. Několikrát proto došlo k tomu, že se civilní letoun stal
obětí stíhacích letounů
Pozdě večer 23. července 1954 burácel nad Jihočínským mořem původně vojenský čtyřmotorový Douglas C-54 Skymaster, přestavěný na civilní dopravní letoun. Patřil hongkongské společnosti Cathay Pacific Airways, vzlétl z mezinárodního letiště v Bangkoku a mířil na Hongkong. Jeho šestičlenné osádce velel britský kapitán Phil Brown a na palubě měl 13 cestujících. Do cíle mu zbývala asi půlhodina letu, když se za ním objevily dvě čínské stíhačky Lavočkin La-11. Nalétly do útočné pozice a zahájily palbu, která vyřadila motory číslo jedna a čtyři.
Kapitán začal s těžkým letounem manévrovat, aby stíhačům ztížil míření, a radiotelegrafista vysílal zprávu: „Mayday! Mayday! Mayday! Hoří nám motor číslo jedna, ztrácíme výšku, požadujeme veškerou možnou pomoc.“ Letoun ale schytával další a další zásahy a přestával reagovat na řízení.
Číňané se omluvili
Moře bylo dost rozbouřené, přesto se pilot pokusil o nouzové přistání na vlnách. Při doteku s hladinou se utrhlo pravé křídlo a trup se rozlomil na dvě poloviny. Deset lidí na palubě nepřežilo, zbylých devět se z potápějícího se vraku dostalo včas. Vyplaval i jeden velký záchranný člun, který se kapitánovi letounu podařilo nafouknout, a všichni si do něj vlezli.
Čínské stíhačky ještě chvíli kroužily nad místem havárie a pak odlétly k pobřeží. Volání o pomoc naštěstí zachytilo několik leteckých základen a jako první se na místo dostaly dvě britské stíhačky De Havilland Hornet od 80. perutě RAF. Kapitán Brown hodil do vody balíček barviva z nouzové výbavy a stíhači si ho všimli.
Postupně se na místo slétlo několik letounů a nakonec na rozbouřeném moři přistál americký hydroplán Grumman Albatross. Nabral všechny přeživší na palubu a odstartoval směrem na Hongkong. Cestou ještě bohužel zemřela jedna těžce zraněná pasažérka.
Americký hydroplán Grumman HU-16 Albatross během záchrany přeživších. (foto: Wikimedia Commons, US Air Force, CC0)
Incident měl vážnou politickou dohru a projednával se i na půdě OSN. Čína se nakonec omluvila, odškodnila pozůstalé i leteckou společnost a na vysvětlení uvedla, že její stíhači si C-54 spletli s bombardérem letectva Tchaj-wanu, o kterém si mysleli, že letí bombardovat jejich vojenskou základnu na ostrově Hainan.
Sestřel nad Bulharskem
Dne 27. července 1955 z londýnského letiště Heathrow odstartoval moderní dopravní letoun Lockheed Constellation izraelské společnosti El Al. Kromě sedmi členů osádky měl na palubě 51 cestujících. Jeho trasa směřovala přes Vídeň a Istanbul do Tel Avivu. Tam ale nedorazil. Patrně navigační chybou přelétl bulharské hranice, kde ho zachytily bdělé hlídky u obrazovek radiolokátorů. Z letiště Dobroslavci vzlétly na poplach dva proudové letouny MiG-15 a jejich piloti constellation rychle dohnali. Manévry signalizovali, že je má pilot následovat, a údajně i vypálili výstražnou dávku před jeho příď.
Obrovský čtyřmotorák ze začátku reagoval a bulharské stíhače následoval, pak ale pilot začal prudce točit k řecké hranici. Ta byla velmi blízko a velitel protivzdušné obrany generál Velička Georgijev vydal rozkaz: „Pokud letadlo opouští naše území, neposlouchá rozkazy a nezbývá čas na další varování, sestřelte ho.“ Piloti migů proto zahájili palbu.
Dopravní letoun Lockheed Constellation izraelské společnosti El Al. (foto: Wikimedia Commons, David Eldan, CC0)
Granáty z kanonů ráže 23 a 37 mm měly na nepancéřovaný civilní letoun ničivé účinky, začal se rozpadat ještě ve vzduchu a pak se v plamenech roztříštil o zem. Nikdo na palubě nepřežil. Bulharská vláda nejdříve odmítala převzít jakoukoliv odpovědnost, pak ale vydala oficiální omluvu s tím, že piloti stíhaček se unáhlili, a odškodnila rodiny obětí.
Boeing 727 nad horkou Sinají
Dne 21. února 1973 z letiště v Benghází odstartoval Boeing 727 aerolinek Libyan Arab Airlines pravidelné linky z Tripolisu přes Benghází do Káhiry. Letounu velel francouzský pilot Jacques Bourges, k dispozici měl osmičlennou osádku a na palubě 104 pasažéry. Panovalo velmi nepříznivé počasí a osádka měla i potíže s přístroji na palubě. Patrně proto se letoun dostal nad Sinajský poloostrov, který tehdy okupovala izraelská armáda.
Kolem 14. hodiny odstartovala dvojice jejích nadzvukových stíhaček F-4 Phantom II a ty narušitele rychle dohnaly. Piloti civilního letounu se zprvu domnívali, že jde o egyptské migy, a pokračovali v letu. Pak však stroj prudce obrátili zpět na západ. Izraelští letci osádce dopravního letadla signalizovali, aby je následovala, ale libyjský kapitán gestem naznačil odmítnutí a pokračoval v letu. Piloti phantomů se dál snažili přimět narušitele k poslechnutí – nejprve máváním křídly, pak varovnou palbou z kanonů.
Jacques Bourges na výzvy, aby vojenské letouny následoval nereagoval, a tak velitel izraelského letectva David Elazar vydal rozkaz přinutit neznámý letoun k přistání za každou cenu. Jeden z izraelských stíhačů tak zahájil palbu z rotačního kanonu Vulcan. Boeingu vážně poškodil vztlakové klapky, hydraulické systémy, potah křídel a prostřední motor na ocase stroje. Dopravní letoun šel k zemi.
Dokončení: Nevinné oběti vojenských letounů (2): Sestřely civilních letadel během studené války
Pilot ho měl stále částečně pod kontrolou a pokusil se o nouzové přistání. Boeing se však odrazil od písečné duny, ztratil křídlo a začal hořet. Celkem zahynulo 108 ze 113 osob na palubě. Izraelci na svou obhajobu uvedli, že let považovali za špionážní, což se ve světě nesetkalo s porozuměním, OSN však incident nakonec neodsoudila.
