Neuvěřitelné zápasy o přežití: Nejtěžších 127 hodin Arona Ralstona
Historie zná neuvěřitelné příběhy, v nichž stály nicotné lidské síly proti ochromujícímu mrazu, palčivému vedru, divoké džungli nebo nezměrnému oceánu. Jejich aktéři však dokázali, že vůli žít jen tak něco nezlomí...
Američan Aron Lee Ralston je zapáleným horolezcem. Zhruba ve dvaceti letech se rozhodl zdolat sám a v zimě všech 59 coloradských „čtrnáctitisícovek“, tedy vrcholů s nadmořskou výškou nad čtrnáct tisíc stop (zhruba 4 250 metrů). Jeho fyzické a především mentální síly ovšem daleko více prověřila výprava do utažského národního parku Canyonlands, kam se vydal sám 26. dubna 2003. Neměl u sebe telefon a nikomu z rodiny ani přátel neřekl, kam má vlastně namířeno. Nešlo přitom o klasický horský výstup – Aron vyrazil na dnes velmi populární canyoning, při němž se postupuje úzkými soutěskami a koryty horských říček či potoků po proudu dolů. Kaňon Blue John byl pro takový záměr ideální.
Když však Aron slézal dolů extrémně úzkým místem a na jednom úseku překonával kámen zaklíněný mezi stěnami, balvan se pohnul a svou vahou 360 kilogramů mu rozdrtil pravou ruku, kterou přiskřípl ke skále.
Tvrdší než kámen
Aron na tom místě přežíval pět dní. Zpočátku alespoň usrkával z necelého půllitru vody, který u sebe měl, a ukusoval ze dvou burritos. Poté musel pít vlastní moč. Především se ale marně snažil vyprostit rozdrcenou ruku. Po třech dnech, dehydrovaný a blouznící, došel k závěru, že si ji bude muset v zápěstí amputovat.
Experimentoval se zaškrcovadlem a kapesním nožem zkoušel provést několik řezů. Neměl ale žádné vhodné nástroje, aby přeřezal kosti. Byl přesvědčen o nevyhnutelnosti blížící se smrti, a proto vyškrabal do pískovcové stěny své jméno, datum narození a předpokládané datum smrti. Na kameru pak natočil poslední sbohem své rodině. Pátého dne ráno – po noci, o níž se domníval, že je jeho poslední – však dostal vnuknutí, že by si mohl vřetenní a loketní kost překroutit. Když se mu tento nelidský úkon podařilo dokončit, použil svůj multifunkční nůž, aby přeťal svaly a šlachy. Pokud by se o něco takového pokusil o den nebo dva dříve, kdy jeho krev nebyla v důsledku dehydratace dostatečně zahuštěná, zcela jistě by vykrvácel.
TIP: Příběh Chrise McCandlesse: Cesta napříč Amerikou až do nitra Aljašky
Nyní však ještě musel slanit dvacet metrů a navíc se nacházel třináct kilometrů od auta. Naštěstí poměrně brzy narazil na nizozemskou rodinu, která ho dopravila do nemocnice a poskytla mu vodu a jídlo. Šest hodin po amputaci už byl Ralston v rukou lékařů. Ztratil osmnáct kilo tělesné váhy a přišel o čtvrtinu krve. Dobrodružnou povahu ovšem rozhodně nezapřel – již o dva roky později završil své úsilí o překonání všech coloradských „čtrnáctitisícovek“. O svém zážitku pak napsal knihu, podle níž vznikl film nazvaný 127 hodin.