Nespoutaný lev: 15. (skotská) pěší divize za druhé světové války (4)

Od konce ledna 1945 se 15. (skotská) pěší divize připravovala na operaci Veritable, jejímž cílem bylo proražení Siegfriedovy linie a vyčištění prostoru mezi Mázou a Rýnem. Její výchozí postavení se nacházelo na Grosbeeckých výšinách jihovýchodně od Nijmegenu. Útok začal 8. února a Skotové se toho dne poprvé ocitli na německé půdě. Druhý den začal odpor sílit a postup po jediné silnici obklopené minovými poli, lesy a rozmoklou půdou způsobil dopravní zácpu, při které se promíchaly části 15. skotské a 43. wessexské divize. Konečně 11. února se podařilo dobýt město Kleve a postupovat dále na jih ke Gochu.

Trojúhelník Kleve–Kalkar–Goch představoval klíčovou pozici v Porýní a poté, co Němci otevřeli přehrady na řece Rour, se krajina ocitla půl metru pod vodou. Zbývající pevninu bránili velmi urputně němečtí výsadkáři a mimořádně aktivní bylo i dělostřelectvo, které jako by se chtělo před ústupem za Rýn zbavit zbývající munice. V bojích okolo Gochu a jihovýchodně od něj strávila divize dva týdny a poté, co se americkým silám podařilo překročit Rour, byla 25. února stažena z fronty. Operace Veritable byla pro vojáky skoro stejně náročná jako Epsom a 15. divize zde ztratila na 1 500 mužů (z toho 232 padlých a 215 zajatých). 

Útok přes Rýn

Po krátkém odpočinku se Skotové od poloviny března intenzivně připravovali na operaci Plunder – útok přes Rýn. Ten začal 23. března odpoledne mohutnou dělostřeleckou palbou a večer se začaly přes Rýn přepravovat jednotky 51. (Highland) divize a 1. brigády Commandos, které 24. února ve 2.00 ráno následovala i 15. divize, jež tvořila střed útočící sestavy. Zatímco v sektoru 44. brigády šlo vše hladce a dopoledne vojáci přihlíželi vzdušnému výsadku, s kterým po třetí hodině navázali kontakt, 227. brigáda narazila v Haffenu opět na houževnatě bojující německé výsadkáře a trvalo dva dny, než se podařilo obec dobýt. S příchodem noci se Němci pokusili i o několik protiútoků, byli však odraženi.

Prvořadý cíl nyní představovalo zajištění předmostí na západním břehu Isselu. Royal Scots Fusiliers využili špatného počasí a večer 26. března pronikli u Dingdenu na západní břeh a navzdory německému odporu zde ženisté do rána postavili pontonový most. Tvrdé boje o předmostí pokračovaly až do večera, kdy se konečně objevily posily z 53. (velšské) divize a situaci stabilizovaly. 

Postup Německem 

Patnáctá divize se následně přesunula do zálohy VIII. sboru, který postupoval na pravém křídle britské armády směrem k Labi přes Osnabrück, Celle a Uelzen. Na rozdíl od Holandska a Belgie ji zde nečekaly vítající davy, jen bílé vlajky a zasmušilé tváře starců, dětí a zmrzačených veteránů Wehrmachtu. Jedinými vítajícími se tak stali osvobození totálně nasazení dělníci ze všech koutů okupované Evropy. Od 10. dubna se 15. divize opět nacházela v čele postupu, místo elitních výsadkářů teď proti Skotům stály posádky ponorek, chlapci z Hitlerjugend nebo Volkssturmu.

TIP: Montgomeryho příliš smělý plán: Operace Market Garden

S tvrdým odporem se setkali až u Uelzenu, který bránily čerstvé síly přisunuté z Dánska, boje trvaly pět dní a postupně do nich byly nasazeny čtyři pěší prapory a další podpůrné jednotky. Konečně 20. dubna dorazila divize k Labi, kde ji čekal asi týden odpočinku. Byl jí přidělen sektor Artlenburg–Lauenburg, který na východním břehu bránilo devět německých praporů, které při své obraně mohly spoléhat na strmé břehy a asi 100 děl. Přechod začal 29. dubna ve 2.00 ráno. Po rozednění začali Němci předmostí silně ostřelovat a objevily se i letouny Luftwaffe včetně proudových. Zabránit britskému postupu na sever však již nebylo v německých silách. V okamžiku kapitulace se divize nacházela v prostoru mezi Hamburkem a Lübeckem, přičemž poslední boje zde svedla ještě 8. května.