Nespoutaný lev: 15. (skotská) pěší divize za druhé světové války (2)
V letech 1944–1945 se na frontě ve Francii, Beneluxu a Německu vystřídalo celkem 10 britských pěších divizí. Jednou z nich byla i 15. (skotská) divize, která si v průběhu kampaně vysloužila za překonání čtyř velkých evropských toků přiléhavou přezdívku „Crossing Sweepers“
Poté, co velení stáhlo 15. pěší divizi z fronty, bylo prvořadým úkolem doplnit ztráty pěších praporů, které nesly hlavní tíhu bitvy. Na integraci nově příchozích bylo pouze několik dní. Již 10. července 1944 začala další série operací, které měly prohloubit a rozšířit skotský koridor.
Předchozí část: Nespoutaný lev: 15. (skotská) pěší divize za druhé světové války (1)
Druhá bitva na Odonu
První z nich byl Jupiter, který měl rozšířit předmostí na jižním břehu a dosáhnout kóty 112, přičemž 15. divize zajišťovala levé křídlo čelně postupující 43. divize. Na lokálně i časově omezený Jupiter navázala 15. července operace Greenline, která měla rozšířit koridor jihovýchodním směrem a odvést pozornost před plánovanými operacemi Goodwood a Cobra. Útok začal ve 21.45 za pomoci takzvaných Monty’s Moonlight, tedy světlometů, jejichž paprsky se od mraků odrážely zpět k zemi.
Před půlnocí se podařilo vyčistit Esquay a několik dalších vesnic. Ale ráno se útok zastavil v minových polích. Němci tradičně spustili řadu protiútoků a překvapivě aktivní byla toho dne i Luftwaffe. V poledne se pět německých tanků PzKpfw IV objevilo i před velitelstvím Gordon Highlanders, kde je v poslední chvíli zničila palba šestiliberních (57mm) protitankových děl. Na pravém křídle se mezitím 6. prapor King’s Own Scottish Borderers zmocnil kóty 113, ale další postup již neměl význam. Pěší prapory byly značně vyčerpané a v jednotlivých rotách zbývalo často méně než 50 vojáků. Sekundární cíl operace, tedy udržet německé tankové jednotky na frontě u Caen, však byl splněn, čímž divize přispěla k úspěchu operace Cobra – první americké ofenzivy v Normandii.
Masakr churchillů
Na konci července se divize přesunula do oblasti Caumontu, kde převzala úsek uvolněný americkými jednotkami. Cílem nadcházející operace se stala silniční křižovatka ve Vire a dominantní vrchovina kolem Mont Pinçon. Úkolem Skotů bylo vybojovat koridor s osou postupu od vesnice Sept-Vents k Saint-Martin-des-Besaces. Útok začal 30. července v 7.00 ráno. V čele postupovaly dva pěší prapory podporované tanky. Proti nim stáli v dobře vybudovaných obranných postaveních vojáci 326. granátnické divize.
Počáteční odpor byl rychle potlačen plamenometnými tanky a 31. července ve 2.30 ráno obsadili Glasgow Highlanders klíčovou kótu 309. Ztráty zde utrpěla 6. gardová obrněná brigáda, která v šarvátce s trojicí jagdpantherů ztratila 10 tanků Churchill. Ztráta kóty 309 přiměla německé velení k nasazení 21. tankové divize, čímž boje nabraly na intenzitě. V této chvíli se německá armáda v Normandii začala dostávat do kleští a každá vesnice podél severovýchodní hranice falaiské kapsy se stala opěrným bodem.
Poslední boje v Normandii
Konečně 14. srpna byla 15. divize stažena do zálohy pro plánovaný přechod Seiny, čímž pro ni boje v Normandii přesně po 50 dnech skončily. Poprvé ve Francii se Skotové ocitli mimo dosah nepřátelské palby a poprvé ve Francii oblékli horalé své kilty. Místo sucharů se vydával čerstvý chleba, fungovalo kino i kantýny. K Seině vyrazil nejprve obrněný průzkumný pluk a teprve několik dní po něm následoval zbytek divize.
Pokračování: Nespoutaný lev: 15. (skotská) pěší divize za druhé světové války (3)
Na rozdíl od boji zničené Normandie byla krajina mezi Falaise a Seinou téměř nedotčená a válku připomínala jen zničená vozidla Wehrmachtu roztroušená podél silnic. Typickým obrazem se stali vítající vesničané a malí kluci šplhající na vozidla a žebrající o cigarety. Konečně 26. srpna dorazila divize u Louviers k Seině a večer následujícího dne ji pěchota na lehkých gumových člunech po krátkém boji překonala.
Pokračování v pátek 13. března
