Nesmrtelná americká pásová legenda: Tank M4 Sherman (3)

Desátého července 1943 se Spojenci vylodili na Sicílii. Zde se také dostaly poprvé do boje nové shermany kanadské 1. obrněné brigády označované M4A5. Celkem tam Spojenci nasadili přes 600 tanků, přičemž Němci a Italové disponovali jen 260 obrněnci. Následovalo vylodění v Itálii a shermany hrály hlavní roli v postupu na sever.

Divná kupka sena

Jeden z příslušníků 1. kanadské obrněné brigády vzpomínal: „Britové nás informovali, že v oblasti nejsou již žádné nepřátelské jednotky. Při přesunu jsme si všimli kupek sena. Věděli jsme, že Němci takovéto věci často využívají k maskování techniky. Když jsem se na ně pořádně podíval, napadlo mě, že je to nějaká divná kupka – co se asi stane, když na ni vystřelím? Vystřelil jsem tříštivotrhavý granát. Kupa se rozletěla a objevil se německý tank – byl to typ Panzer IV. Většinou jsme měli nabitý tříštivotrhavý granát, jen když jsme očekávali setkání s tanky, tak jsme nabíjeli průbojnou munici. Vystřelil jsem protipancéřový granát. Tank zachvátily plameny a byl vyřízený.“

Britské, americké a kanadské shermany směřovaly dál na sever. Ukázalo se, že i stroje, které mají najeto přes 1 600 km, zůstávají v dobrém stavu. Komplikované tigery a panthery oproti tomu potkávaly poruchy i na kratších trasách.

20 cm na 1 km

Po zkušenostech ze Středomoří Britové přezbrojili své shermany výkonnějšími kanony. Jako nejvýhodnější se ukázal britský QF 17-pdr ráže 76,2 mm, jehož protipancéřový granát APDS na 1 000 m prorazil 192mm ocelový plát pod úhlem 30°. Tato verze nesla označení Sherman Firefly, úpravy začaly v lednu 1944 a do dne D 6. června 1944 Britové takto modifikovali 342 strojů.

I Američané potřebovali variantu, jež by ohrozila těžké německé typy. Její základ vytvořili z M4A3, který dostal na čelo i boky přídavné 38mm pancéřování. Nesla označení M4A3E2, avšak vžila se pro ni přezdívka Jumbo. V březnu 1944 velení schválilo přestavbu 254 tanků, jež po úpravě putovaly do Británie připravit se k vylodění. Kromě těchto vylepšených verzí se na podvozcích shermanu začaly stavět i stíhače tanků M10 Wolverine, M18 Hellcat a M36 Jackson. 

Mezi dračími zuby 

Invaze v Normandii se účastnily tisíce shermanů především v řadách americké 2., 3., 4., 5. a 6. obrněná divize, nasadili je i Britové a Kanaďané. V čele Spojenců téměř celou dobu útočila 3. obrněná divize. Jejích 400 shermanů se poprvé dostalo do boje 29. června a poté v červenci u Saint-Lô. V sobotu 2. září 1944 překročili Američané francouzsko-belgické hranice a zamířili k Siegfriedově linii.

Desátník Walter Stitt z 3. obrněné divize vzpomínal: „Přivezli buldozery, které nahrnuly přes dračí zuby (zátarasy, pozn. red.) hlínu, aby tanky a nákladní auta mohly po povrchu projet a dostat do Německa čím dál víc lidí a materiálu. Můj tank byl poslední z osmi. V tu chvíli po nás nestříleli, a tak jsem mohl vytáhnout periskop a rozhlédnout se kolem. Viděl jsem dračí zuby a podobné věci. Mysleli jsme si, že až projedeme Siegfriedovu linii, budeme uvnitř a že bychom už mohli skončit.“

TIP: Britská Matilda II: Obávaný protivník Němců v Africe

Hned za hranicemi však Američany čekaly tvrdé boje, na jejichž konci zůstalo z původních asi 400 shermanů této jednotky necelých sto. Dlouhohlavňové varianty ale občas dokázaly zabodovat při setkání s výkonnějšími soupeři a 8. srpna 1944 se jejich osádkám podařilo zlikvidovat i tiger legendárního Michaela Wittmanna. Další rozsáhlé ztráty utrpěly spojenecké obrněnce v Hürtgenském lese a za německé ofenzivy v Ardenách. Koncem války dostala malá část britských shermanů 76mm rakety, odpalované z malých ramp na boku věže. Poprvé se zapojily do boje v březnu 1945 při přechodu Rýna. Od února se na frontě už objevovaly první tanky M26 Pershing, M4 Sherman ale stále představoval nejdůležitější typ západního bojiště. 

Dokončení ve čtvrtek 13. srpna