Nerealizovaný titul Hrdina SNP: Československý tankista Štefan Tuček
Pro muže, kteří se při povstání nejvíc vyznamenali, mělo vzniknout zcela nové vyznamenání. Na udělení titulu Hrdina SNP bylo navrženo šest mužů, ale zůstává paradoxem, že polovina z nich se povstání vůbec nezúčastnila
Rukování do slovenské armády se nevyhnulo ani strojnímu zámečníkovi Štefanu Tučkovi (1921–1943). Jako příslušník Zajišťovací divize však v prosinci 1942 přešel se svými druhy na východní frontě k běloruským partyzánům. Kromě prozrazení jeho kontaktu s partyzány mělo být důvodem dezerce zejména jeho rozhořčení z německých zločinů proti civilnímu obyvatelstvu.
Seriál Nerealizovaný titul Hrdina SNP
Zasloužilí bojovníci (vyšlo 13. září)
Poslanec mezi povstalci Jan Šverma (vyšlo 20. září)
Kontroverzní bojovník Daniel Gonda (vyšlo 27. září)
Ľudovít Kukorelli v čele skupiny Čapajev (vyšlo 4. října)
Československý tankista Štefan Tuček (vyšlo 11. října)
Hrdina Sovětského svazu Ján Nálepka (vyšlo 18. října)
Výsadkář a styčný důstojník Michal Pavlovič (vyšlo 25. října)
U partyzánů se později vyznamenal jako minér při ničení nepřátelských transportů. Nejvyšší partyzánský štáb jej v roce 1943 vyslal na Všeslovanský sjezd do Moskvy, kde měl projev jako zástupce slovenských partyzánů, a mimo jiné vyzýval slovenské vojáky, aby přeběhli k povstalcům. Protože bylo vzhledem k tomuto veřejnému vystoupení nebezpečné, aby se vrátil zpět, bylo rozhodnuto, že se přidá k čs. vojenské jednotce v SSSR.
V srpnu 1943 vstoupil do tankového praporu 1. čs. samostatné brigády v SSSR, kam byl zařazen jako řidič lehkého tanku T-70. Dne 9. listopadu 1943 v bojích u Čerňachova (jižně od Kyjeva) jeho tank dostal zásah a začal hořet. Tuček, který měl poraněné nohy, se raději zastřelil, aby unikl bolestivé smrti v plamenech. Byl držitelem sovětské partyzánské medaile I. stupně.
