Neprávem zapomenuté tankové bitvy: Duel britského Chieftainu a sovětské T-62 (1)

Dne 22. září 1980 překročily irácké jednotky hranici s Íránem, čímž vypukla válka, která měla trvat téměř osm krvavých let. Irácký prezident Saddám Husajn hodlal ovládnout sporné území u hranic obou zemí. Očekával přitom, že se v Íránu zhroutí nedávno nastolený šíitský teokratický režim (což byl důvod, proč řada západních států Irák více či méně skrytě podporovala), ovšem jeho kalkulace se nevyplnily.

Írán počáteční nápor ustál, poté dokonce přešel do protiofenzivy a fronta se dlouhé roky přesunovala tam a zpět. Spoustu příležitostí ke vzájemnému střetnutí dostaly také početné tankové síly obou zemí, v jejichž službách se nalézaly moderní tanky ze zemí NATO i Sovětského svazu.

Zrození s izraelskou podporou

Na konci druhé světové války přišel na scénu britský tank Centurion, stále pokládaný za jednu z nejlepších konstrukcí obrněnců všech dob. Vývoj na druhé straně železné opony však nestál, a když se objevily sovětské tanky T-54/55, bylo zřejmé, že i armáda království potřebuje nový tank. Společnost Leyland tudíž už roku 1956 rozběhla soukromý projekt, pro který pak získala podporu ministerstva obrany, jež sestavilo požadavky mimo jiné na bázi zkušeností z Koreje.

Projekt měl původně mezinárodní povahu, protože se jej účastnili i Izraelci, a výsledný design byl do značné míry ovlivněn jejich nápady, mezi něž se řadil výrazně skloněný čelní pancíř. V roce 1959 začaly armádní testy prototypů nového tanku, jenž obdržel název Chieftain. Testy odhalily určité problémy s pohonem, kvůli nimž se musela konstrukce poněkud upravit, což si vynutilo nárůst hmotnosti a posléze přepracování podvozku.

Potíže s motorem

Jinou zvláštností byl motor, který odpovídal tehdejšímu požadavku NATO na užívání více typů pohonných hmot. Chieftain tedy dostal vícepalivový dvoudobý motor s protiběžnými písty, který však zpočátku působil potíže. Na špičku patřil z hlediska odolnosti, protože již disponoval vrstveným pancířem první generace, jenž měl navíc díky velkému sklonu pozoruhodnou efektivní tloušťku.

Proto byl chieftain svého času označován i za nejodolnější tank světa. Jeho výzbroj tvořil 120mm drážkovaný kanon, ke kterému příslušela opakovaně modernizovaná soustava řízení palby. Nejdřív šlo o zastřelovací kulomet pro značkování cílů a aktivní infračervený senzor, ale u pozdějších verzí už se objevil laserový dálkoměr a pasivní senzor. Britská armáda zavedla chieftain do služby v roce 1966 a postupně přibývalo zdokonalených variant, u kterých vedle omlazení senzorů proběhlo rovněž zvýšení odolnosti nebo modernizování pohonné soustavy.

Zrazení Izraelci

V rámci NATO sloužil chieftain jen ve Velké Británii, stal se však velice úspěšným typem na zbrojním trhu na Středním východě. Do zmíněného Izraele, který výrazně přispěl k vývoji, se však paradoxně dostaly jen prototypy, jelikož britská vláda tehdy upřednostnila spíše dobré vztahy s Araby, což poté zanechalo v židovském státu pocit zrady (a rozhodnutí vyrábět tanky doma, což vedlo ke vzniku slavné merkavy).

Mezi uživatele se zařadily tři arabské země, a sice Jordánsko, Omán a Kuvajt, z nichž první dvě vozidla Chieftain stále provozují, zatímco britská armáda je vyřadila roku 1995. Největším zahraničním zákazníkem se ale stal Írán, jenž obdržel 707 obrněnců verzí Mk 3, Mk 3P a Mk 5, 187 zdokonalených vozidel FV 4030/1 Shir (odlišovala se mimo jiné motorem Rolls-Royce) a navíc celkem 85 vyprošťovacích a mostních tanků ARV a AVLB na šasi Chieftain.

Obrněnce pro íránského šáha 

Íránský šáh si objednal rovněž vývoj kompletně zdokonalené verze FV 4030/3 Shir 2, kvůli islámské revoluci v roce 1979 se však již tento tank nedostal do sériové produkce (ačkoli posloužil jako základ vývoje tanku nové generace Challenger). Když tedy v roce 1980 začala válka s Irákem, měla armáda Íránské islámské republiky necelých 900 tanků Chieftain. Mohla se chlubit též poměrně slušným kádrem tankistů, protože šlo vesměs o vojáky vycvičené od Britů a Američanů.

Tanky Chieftain měly velký podíl na zastavení úvodní irácké ofenzivy, ačkoliv utrpěly i citelné (snad až čtvrtinové) ztráty. V důsledku toho a kvůli čistkám v armádě pak úroveň íránských tankistů klesala, což se potom projevilo i tím, že řada íránských osádek své tanky na bojišti zkrátka opustila. Irácká armáda tak ukořistila asi 50 tanků Chieftain. V roce 2015 si získala pozornost zpráva, že některé z nich byly opět vytaženy z iráckých skladů a vyslány do boje proti Islámskému státu.