Nepokořené vietnamské údolí (1): Bitva o Hamburger Hill 1969

Údolí A Shau se táhne ve směru severozápad jihovýchod mezi dvěma pohořími až na západních hranicích Vietnamu, pouhé tři kilometry od Laosu. Údolí je dlouhé asi 35 km a dosahuje šíře od několika set metrů do čtyř kilometrů. Poslední 15km úsek k hranicím je pak nejužší. A Shau se stalo přirozenou zásobovací základnou Vietnamské lidové armády (VLA) a přirozeně sem zasahovaly odbočné větve Ho Či Minovy stezky – zásobovací komunikace spojující severní Vietnam s Laosem, Kambodžou a jižním Vietnamem. Nedostupnosti nahrávala nejen vzdálenost od obydlených míst a spojeneckých vojenských základen, ale i špatné povětrnostní podmínky zamezující leteckým operacím. V oblasti původně žilo místní domorodé obyvatelstvo – horské kmeny Montagnardů.

Špatné místo k válčení

Ve snaze čelit severovietnamské expanzi vznikly na jaře 1963 tábory v Ta Bat a A Shau, z nichž měli horalští bojovníci pod vedením poradců z řad speciálních jednotek US Army (Zelených baretů) monitorovat provoz na stezce a narušovat ho naváděním leteckých úderů. V květnu 1965 přibyl další tábor v A Loui, ale jeho existence netrvala dlouho. Tyto předsunuté základny totiž představovaly pro provoz na stezce značné riziko a v prosinci 1965 Severovietnamci dvě z nich zlikvidovali. Poslední tábor v A Shau byl zničen po dvoudenním boji 10. března 1966. Po jeho dobytí mohl nepřítel údolí plně využívat jako bezpečné útočiště – logistickou základnu i východiště k útokům do obydlených oblastí na pobřeží Jihočínského moře.

Spojenci neměli dostatek kapacit, aby nepřístupné údolí znovu obsadili, a trvalo dva roky, než se americké velení rozhodlo znovu operovat v A Shau. Impuls přišel v podobě nepřátelské ofenzivy zahájené v době svátků Tet koncem ledna 1968. Bojovníci Vietkongu i VLA zahájili z A Shau jeden z nejdrtivějších úderů směřovaný na město Hue u Jihočínského moře. To záhy obsadili a jeho znovudobytí, které trvalo spojencům celý měsíc, se stalo nejkrvavější bitvou celé války.

Úkol pro vzdušné kavaleristy

Po porážce ofenzivy Tet se americké vrchní velení rozhodlo údolí vyčistit a vyslalo do akce svou elitní „hasičskou“ formaci, která předtím pomáhala osvobodit i Hue – 1. jízdní divizi (aeromobilní). Její operační aktivitu v oblasti ale značně omezovalo počasí a plánovaná operace, pojmenovaná Delaware, se mohla uskutečnit jen od půlky dubna do půli května, kdy počasí umožnilo letecké operace, na nichž byly americké síly ve Vietnamu závislé.

V údolí čekal „vzdušné kavaleristy“ silný protivník, dobře vybavený protiletadlovými zbraněmi, o jejichž potlačení se nejprve muselo postarat 230 leteckých úderů. I přes to při zahájení operace 19. dubna narazily transportní vrtulníky na palbu 37mm kanonů, jež sestřelila 23 strojů.

Ústup do Laosu

Ani na zemi nebyla situace jednoduchá a pěšáci se po vysazení záhy ocitli v defenzivě, protože horšící se počasí zpomalilo přísun posil a dělostřelectva. Po konsolidaci zahájili pročesání údolí, přičemž objevili obrovské množství materiálu (73 nákladních aut, 20 PL kanonů, 23 000 ručních zbraní aj.), o který se staral jeden z pluků 559. dopravní skupiny VLA, útvaru, jenž zajišťoval provoz stezky.

TIP: Najdi a znič aneb Pěšákova válka: Americká pěchota ve Vietnamu

Severovietnamci, zaskočeni úderem na „vlastním dvorku“, raději ustoupili do Laosu, protože za hranicí Američané zasáhnout nemohli. Nicméně vzhledem k blížícímu se monzunu se aeromobilní divize musela z údolí stáhnout a operace Deleware byla 17. května 1968 ukončena. 

Pokračování: Nepokořené vietnamské údolí (2): Bitva o Hamburger Hill 1969