Nemoci z povolání: Které profese patří mezi nejohroženější?
Přes veškerá pravidla bezpečnosti práce a snahu firem ochránit vlastní zaměstnance dochází u řady profesí k rozvoji nemocí, souhrnně označovaných jako „z povolání“. Ve kterých oborech tyto choroby nejvíce hrozí, kde v České republice je jich nejvíc a od kdy je odborníci sledují?
Nemoci z povolání spadají v české legislativě podobně jako ve světě do šesti kategorií: způsobené chemickými látkami, fyzikálními faktory, týkající se dýchacích cest, kožní nemoci, přenosné a parazitární a způsobené ostatními faktory. Ty se dále dělí do desítek podskupin. Pro lékařské experty i právníky představují komplikovanou množinu problémů. Některá onemocnění totiž vznikají a projevují se akutně, typicky otravy. Jiná ke svému vzniku potřebují dny či týdny kontaktu se škodlivinou a další se projevují až léta poté, co byl člověk faktorům prostředí vystaven.
Nemoci z povolání mohou vymizet, nebo se progresivně zhoršovat. V průměru na každých 100 000 pojištěných zaměstnanců v Česku připadá 24 lidí, u nichž byla identifikována nemoc z povolání (anebo ohrožení nemocí z povolání). Statistika z roku 2019 prozrazuje, že nemocí z povolání trpělo nově 476 mužů a 475 žen, přičemž ve 161 případech hlásili postižení lidé více než jednu takovou chorobu, případně jejich kombinace. Pozitivní je, že dohromady byl počet nemocných pracovníků o 10 % nižší než v roce 2018. (foto: Shutterstock)
První nemoci z povolání
Odborníci zabývající se lidským zdravím si postupně začali všímat, že se nějaký poměrně atypický neduh začal nápadně projevovat jen u úzce vymezené skupiny osob se stejnou profesí. Prvním takto popsaným jevem je patologický karcinom mužského šourku, identifikovaný jako nemoc z povolání v roce 1775. Trpěli jím britští čističi komínů – často mladí chlapci, kteří trávili život vymetáním popelišť a rour. Jejich hojné pády ze střechy (mimochodem nejčastější příčina jejich úmrtí) tehdy zneklidňovaly odbornou veřejnost o poznání méně.
Druhou nechvalně známou a celoevropsky rozšířenou nemocí z povolání se stala „sirková huba“: nekróza ústní tkáně, kostí čelisti či dásní vyvolaná vytrvalým kontaktem s toxickými výpary tzv. žlutého fosforu. Příčinou nápadného vyboulení a extrémních bolestí byla práce ve výrobnách zápalek. Bez povšimnutí nezůstaly ani chronické otravy dělníků z průmyslových odvětví, kde se pracovalo s olovem, nemoci související s riziky radioaktivních materiálů nebo vyvolané ionizujícím zářením. (foto: Wikipedia, CC0)
Nejčastější diagnózy v Česku
V obsáhlém výčtu vynikají onemocnění způsobená fyzikálními faktory (43,6 %). Jde většinou o nemoci z přetěžování končetin, s původem ve vibracích, silikózu či pneumokoniózu. Početná jsou i parazitární onemocnění a nemoci kožní. Nejčastější kombinovanou diagnózou je syndrom karpálního tunelu na pravé i levé ruce, vzniklý při práci s přetěžováním končetin a při práci s vibrujícími nástroji. Smutní rekordmani si ale u nás dokonce uhnali i 5 až 7 nemocí z povolání současně. (foto: Shutterstock)
Neblaze proslulý region
Moravskoslezský kraj drží neradostné prvenství, neboť odtud pochází třetina všech hlášení nemocí z povolání z celého Česka. Nejčastější kategorií pracovníků jsou horníci, kteří se pohybují v prostředí s vysokým obsahem volného krystalického oxidu křemičitého nebo černouhelného prachu. U nich pak silikózy mohou vést až k rakovině plic. Těžba a úprava hnědého či černého uhlí ale nejsou jedinými potenciálně riskantními podniky. V seznamech nemocí z povolání rezonuje zastoupení pracovníků ve výrobě motorových vozidel. Být montovnou Evropy prostě není bez následků: Časté jsou zde nemoci z přetěžování, alergická onemocnění a dermatózy.
Od roku 2019 strmě přibývá i počet hlášených případů v sektoru zdravotní péče, které budou letos velmi pravděpodobně naprosto dominovat. Počínaje loňským rokem se totiž při výkonu povolání infikovalo nemocí covid-19 více než 60 000 pracovníků zdravotní péče a nárok na uznání nemoci z povolání mají teoreticky všichni. (foto: Shutterstock)
Riziková povolání
U fyzikálních faktorů vedou pracovníci stavebních a demoličních firem, těsně následovaní horníky a všemi, kteří se věnují těžbě a dalšímu zpracování průmyslových surovin. Zastoupeni jsou i zaměstnanci linkových provozů, vykonávající repetitivní činnosti, typicky pracovníci drůbežáren a linek v masokombinátech. U kožních nemocí stojí na vrcholu žebříčku rizik kadeřnice, zaměstnanci cateringu, zdravotní péče a polygrafie/tisku. Kombinované faktory nemocí z povolání jsou časté u zaměstnanců autodílen a autoservisů, montoven a obráběčů kovů.
Sledování incidence nemocí z povolání je přitom ryzí doménou vyspělého světa. Podle odhadů WHO zahyne v rozvojových zemích ročně 2,3 milionu lidí na nemoci z povolání (14 % při akutních nehodách, 86 % na zdravotní následky práce), aniž by to někoho zodpovědného rozrušilo. (foto: Shutterstock)