Nejhorší pandemie v lidských dějinách: Které nemoci kosily populaci ve velkém?
Zatímco dnes lidé nejčastěji umírají na srdeční choroby, rakovinu či mozkové příhody, v minulosti naše předky ohrožovali hlavně miniaturní nepřátelé v podobě patogenů
Bakteriální, virové či parazitární infekce sužovaly člověka odjakživa. Lokální epidemie pak výjimečně přerůstaly v pandemie, pro něž prakticky neexistovaly hranice, takže během poměrně krátké doby dokázaly vyhubit podstatnou část světové populace. Příklad takové pohromy představuje dýmějový mor, jehož původcem je bakterie Yersinia pestis a který Evropany decimoval mimo jiné v polovině 14. století: Už od 30. let přitom řádil na různých místech Asie, a v roce 1346 dokonce Tataři při obléhání Kaffy – dnešní Feodosije na Krymu – vrhali přes hradby mrtvá těla nakažených, což vešlo do dějin jako první použití biologických zbraní.
Evropa na kolenou
Na starý kontinent nemoc pronikla v říjnu 1347, kdy do sicilské Messiny připlulo dvanáct lodí s nakaženými námořníky; většina posádek přitom již byla po smrti. Nákaza se po několika dnech projevovala prudkým zvýšením teploty, bolestmi těla, zimnicí a otoky mízních uzlin, kterým se říkalo dýměje – odtud také pochází přívlastek v pojmenování moru. Svět tehdy ještě neměl o existenci mikroorganismů ponětí a lidé netušili, jakým způsobem se onemocnění šíří. Podle některých historiků mohl počet obětí mezi léty 1334 a 1353 dosáhnout i 200 milionů. Nemoc tehdy vyhubila až polovinu evropské populace a vyvolala značné společenské změny.
Mor se navíc v následujících desetiletích s menší či větší silou vracel: Poslední vlna propukla ve druhé polovině 19. století v Číně a vyžádala si kolem dvanácti milionů životů. Původce nemoci v podobě bakterie odhalil teprve roku 1894 francouzsko-švýcarský lékař Alexandre Yersin, jehož jméno dnes patogen nese. (ilustrace: Wikimedia Commons, Museo del Prado, CC0)
O čem se zprávy nezmiňovaly
španělská chřipka | až 50 milionů obětí
Zatímco první světová válka se chýlila ke konci, na lidstvo se řítila další pohroma v podobě chřipky. V březnu 1918 udeřila relativně běžná nemoc způsobená virem subtypu H1N1 v americkém Kansasu a zanedlouho se první případy objevily i v Evropě. Během několika vln se nakazilo kolem 500 milionů lidí a celkem jich zemřelo až padesát milionů. Své jméno chřipka dostala podle zpravodajství v neutrálním Španělsku, které o ní hojně referovalo, zatímco v zemích sevřených válkou se informace o nemoci cenzurovaly. (foto: Wikimedia Commons, National Museum of Health and Medicine, CC0)
Deset tisíc mrtvých denně
justiniánský mor | až 50 milionů obětí
Tzv. justiniánský mor propukl za vlády východořímského císaře Justiniána I. roku 541 a v Konstantinopoli tehdy údajně zabíjel až deset tisíc lidí denně. Vracel se přitom ve vlnách a celkově zahubil desítky milionů nemocných. Jen mezi léty 541 a 542 si vyžádal na pětadvacet milionů životů. Kromě Středozemí se rozšířil také do Asie, severní Afriky a Arábie, takže mu nakonec podle některých odhadů podlehla zhruba polovina světové populace. (ilustrace: Wikimedia Commons, CC0)
Postrach, který stále zabíjí
HIV/AIDS | až 50 milionů obětí
Třebaže virus HIV už není tak nebezpečný jako v době, kdy se objevil a znamenal jistou smrt, stále se jím ročně nakazí půldruhého milionu lidí a zhruba 650 tisíc jich v souvislosti s následnou nemocí AIDS umírá. Za uplynulé desítky let si choroba vyžádala až padesát milionů obětí a vakcína či lék, který by tělo infekce definitivně zbavil, zůstávají v nedohlednu. Mezi nejvíc postižené země v současnosti patří Jihoafrická republika, Nigérie a Indie. (foto: Shutterstock)
Řím v sevření Galénova moru
antoninský mor | 5 milionů obětí
Ještě před justiniánským morem postihl Římskou říši ve 2. století tzv. mor antoninský, který do Evropy zřejmě zavlekli vojáci vracející se z mezopotamského tažení. Pandemii popsal proslulý antický lékař Galén z Pergamu, a proto se jí občas přezdívá Galénův mor. Původce onemocnění sice dodnes neznáme, předpokládá se však, že šlo o neštovice či spalničky. (ilustrace: Wikimedia Commons, Wellcome Images, CC BY 4.0)
Smrt, nebo zohavení
pravé neštovice | 300 až 500 milionů jen ve 20. století
V minulosti lidstvo potrápily velké vlny i mnoha dalších chorob, včetně cholery, jejímž původcem je bakterie Vibrio cholerae. Nedávná pandemie covidu navíc ukázala, že i do budoucna zůstávají infekční onemocnění velkou hrozbou. Naštěstí už k nim nepatří jeden z nejhorších „zabijáků“ v dějinách: Pravé neštovice člověka provázely od nepaměti a nakažení, kteří měli štěstí a přežili, zůstávali nadosmrti zohavení.
Očkování jako spása
Udává se, že například v Evropě 18. století zapříčinily neštovice ročně smrt asi 400 tisíc lidí a celkově mají na svědomí stamiliony životů. Katastrofické následky znamenalo také jejich zavlečení do Nového světa, neboť zatímco evropští dobyvatelé získali proti onemocnění částečnou imunitu, původní obyvatelé Ameriky nikoliv. Během několika desetiletí jich tudíž nemoc zabila zřejmě víc než padesát milionů… Díky očkování, s nímž se na popud britské spisovatelky Mary Montaguové a lékaře Edwarda Jennera začalo již v 18. století, se však pravé neštovice podařilo na počátku 80. let minulého století vymýtit. (foto: Wikimedia Commons, Österreichische Nationalbibliothek, CC0)
K nejdramatičtějším epidemiím řadíme bez debaty španělskou chřipku, spojenou s koncem první světové války. Rozhodně však nebyla jediná, a pravděpodobně ani poslední. Jak se s ...