Nejen velryby: Japonsko touží také po slonovině

Nejlepší slonovina k vyřezávání hanko – tedy malých razítek, jimiž se Japonci podepisují na vše od formulářů k otevření bankovního účtu až po pracovní smlouvy – se skrývá uvnitř klu. Je totiž ideálně pevná a hlavně bez kazů, jak tvrdí řezbář Hideki Arami, který vede malý obchod v rušné tokijské čtvrti Šibuja. A právě razítka hanko pohánějí v zemi vycházejícího slunce světově největší legální trh se slonovinou. Mnozí Japonci stejně jako zahraniční organizace však vnímají vnitrostátní obchodování s kly coby zlo, jež podporuje pytlačení slonů, a chtěli by jej postavit mimo zákon. 

Přidejte se k nám!

Poté, co Čína předloni zakázala prodej slonoviny na svém území, apelovaly africké státy na Japonsko a Evropskou unii, aby vstoupily do koalice na ochranu životního prostředí a postupovaly stejně. Žádost se měla koncem května projednávat na konferenci Convention on International Trade in Endangered Species (CITES) na Šrí Lance. Velikonoční teroristické útoky v zemi však setkání odsunuly na neurčito.  

Japonská vláda však namítá, že je místní slonovinový trh regulovaný a plně pod kontrolou: Živí jej totiž kly přivezené na souostroví před desítkami let. Někteří představitelé každopádně uznávají, že obchodování se slonovinou kazí státu pověst. Mnoho známých japonských osobností již vyjádřilo nesouhlas s výrobky ze zmíněné suroviny a volají po změně. „Nechci, aby se mě moje děti nebo vnoučata ptaly, zda na Zemi opravdu žili sloni,“ nechal se slyšet ekonomický poradce a profesor Seiičiro Jonekura, jenž se přidal ke kampani organizací WildAid a Tears of the African Elephant.

108 tun problémů

Tiskátka hanko se v Japonsku používají dlouhá tisíciletí, ale teprve v 70. letech 20. století začala vznikat převážně ze slonoviny, protože se věřilo, že tak majitelům přinesou bohatství. Zatímco ekonomika země rostla, každoročně se dovážely tuny klů a většina posloužila právě při výrobě hanko. Podle Environmental Investigation Agency (EIA) zaplatilo za japonská razítka od 70. let životem na 262 tisíc slonů. A jelikož největší poptávka panovala po materiálu z nitra klů, útočili pytláci převážně na největší zvířata a zabíjeli při tom samice, jež často držely pohromadě celá společenství.  

Populace chobotnatců prudce klesala, proto padl v roce 1989 zákaz mezinárodního obchodování se slonovinou – nezasáhl ovšem domácí trhy například v Číně nebo v Japonsku. Druhá jmenovaná země se odmítla slonoviny vzdát a vylobbovala si dva jednorázové nákupy z východoafrických zásob v letech 1999 a 2008. Během druhého obchodu se do obou uvedených států dostalo 108 tun slonoviny a podle ochránců přírody se jednalo o katastrofální selhání. 

Výmluvy a sabotáž

První generální tajemník CITES Peter Sand nepochybuje, že se za zmíněným prodejem ukrylo dramatické zvýšení ilegálního obchodu se slonovinou v Číně a s ním související nárůst pytláctví. V roce 2016 se CITES usneslo, že všechny domácí trhy s kly, které nějakým způsobem napomáhaly ilegálnímu lovu či obchodování, musejí být ukončeny. Japonsko však samo sebe označilo za výjimku, neboť na jeho území kolovaly dávno zakoupené zásoby. Zároveň stát tvrdil, že neexistují důkazy o dovozu slonoviny z nově ulovených zvířat. 

Podle expertů sice v tomto ohledu země vycházejícího slunce nelže, ale zároveň nenabízí dostatečná bezpečnostní opatření. Drahocenná surovina odtud ilegálně proudí do Číny, a přiživuje tak tamní černý obchod. „Skutečnost, že se japonský trh odmítá změnit, výrazně podrývá čínskou snahu vymýtit na svém území obchodování se slonovinou,“ tvrdí Tomomi Kitade z organizace TRAFFIC. „Japonský kontrolní orgán navíc v současnosti nedokáže zajistit, aby se na ostrovy nedostávala ilegální slonovina.“  

Nezastavitelní pytláci

Než majitelé své zboží v Japonsku prodají, musejí kly registrovat na příslušném úřadě, kde mimo jiné uvádějí rok získání slonoviny. Pytláci však opatření snadno obcházejí: Přesvědčí někoho ze svých známých, aby podepsal prohlášení o vlastnictví suroviny před rokem 1989. Vláda proto od letošního července začne k registraci vyžadovat také ověření stáří materiálu uhlíkovou metodou, jež odhalí čerstvě ulovenou kořist. Problém tkví v tom, že se nařízení vztahuje pouze na celé kly, takže obchodníkům je stačí jednoduše rozřezat na menší části. 

„Každý pokus o kontrolu nad obchodem se slonovinou se dá velmi snadno obejít,“ dodává Allan Thornton z agentury EIA. „Japonsko je v tomto ohledu úplně mimo mezinárodní komunitu.“ Podle Masajukiho Sakamota ze společnosti Japan Tiger and Elephant Fund se mezi roky 2011 a 2016 podařilo na cestě z ostrovní země do Číny zadržet 113 lodí pašujících slonovinu o celkové hmotnosti přesahující dvě tuny: Přitom pouhých sedm zátahů zorganizovali Japonci – zbytek nelegálního zboží zachytila druhá zmíněná velmoc. 

Nemůžeme couvnout 

The Elephant Trade Information System, který pro CITES sleduje pohyb ilegální slonoviny, vyhodnotil japonská opatření k hlídání suroviny jako velmi slabá a přirovnal zemi ke Konžské republice: Pokud policie na souostroví objeví nepovolený náklad klů, obvykle nenásleduje žádné soudní stíhání a tresty jsou velmi mírné. 

Snaha udržet domácí trh se slonovinou jde přitom ruku v ruce s odmítnutím zákazu lovu velryb: Japonci si své počínání ospravedlňují tím, že příroda se má využívat udržitelným způsobem a žádné zvíře by nemělo být zcela chráněno. Někteří byrokraté mají pocit, že kdyby země couvla v případě klů, zpochybnila by své stanovisko vůči velrybám. Nicméně novinář Tecudži Ida tvrdí, že několik vyšších představitelů ministerstva životního prostředí by rádo vidělo domácí trh se slonovinou uzavřený. 

Špatná pověst Japonska 

V červenci 2020 se má v Tokiu konat letní olympiáda a japonská asociace hanko už nyní nabádá své členy, aby sportovní událost využili naplno. Ačkoliv lze razítka vyrábět ze dřeva, z buvolích rohů či titanu, budou řezbáři turistům velmi pravděpodobně nabízet luxusní produkty ze slonoviny. Anonymní dotazník loni odhalil, že až polovina výrobců hanko plánuje během olympiády prodávat slonovinová razítka, protože je turisté ze země odvezou. 

Hideka Morimoto z ministerstva životního prostředí uznal, že „slonovinový problém“ pověsti státu škodí. Zároveň však dodal, že nejprve chtějí počkat, zda se na obchodu dostatečně projeví výše zmíněné změny, jež začnou platit v červenci. Teprve v opačném případě přijdou na řadu tvrdší opatření. „Jelikož je japonský trh se slonovinou největší na planetě, doufáme, že se země co nejdřív zařadí mezi ostatní státy, které postavily obchodování s kly mimo zákon,“ uvádí zakladatel organizace WildAid Peter Knights a dodává, že by si tím Japonsko zajistilo uznání celého světa.