Nejasný původ rodičů antiky: Kdo byli tajemní Etruskové
S nadsázkou lze říct, že o původu Etrusků se vedou spory již dva a půl tisíce let. Ani genetické analýzy nedokázaly uspokojivě odpovědět na otázku, kde se tato vyspělá civilizace ve střední Itálii vlastně vzala
Etruská civilizace, která se vyvíjela na území Itálie přibližně od 8. století př. n. l. a položila základy římské kultury, dodnes nepřestává udivovat svou vyspělostí. Etruští inženýři byli vynikajícími staviteli měst a propracovaných vodovodních systémů. Etruská sochařská díla – například proslulá Vlčice kapitolská nebo Apollon z Vejí – se zařadila mezi opravdové perly starověkého umění. Přesto o původu této civilizace víme pramálo. Stejně jako o jejím tajemném jazyku, jehož jedna část vycházela z řecké abecedy, druhá má však, stejně jako geneze Etrusků, původ neznámý.
Vláda železné ruky
Ne náhodou se etruská kultura vyvinula právě ve střední Itálii. Hlavní příčinou rozvoje bylo zdejší naleziště železa, jednoho z nejvzácnějších kovů své doby. K toskánským břehům připlouvaly lodě ze všech částí Orientu a obchodníci skupovali železo ve velkém. Etruská civilizace se tak stala velmocí celého Středomoří.
Etruskové žili v samostatných městských královstvích, která spojoval jazyk, náboženství a kultura. Avšak právě fakt, že neměli jednotný silný stát, nakonec vedl k jejich zániku. V 5. století př. n. l. etruská města na severu vyplenili Keltové, jih upadl pod nadvládu řeckých kolonizátorů a střed Itálie dobyli Římané. Ti od Etrusků převzali nejen architekturu, kulturu a náboženství, ale etruského původu byli i první římští vládci. Čím více však rostla moc Říma, tím rychleji etruská civilizace umírala. Nezávislost definitivně ztratili v 1. století př. n. l., kdy se přestal používat jejich jazyk a všechna jejich města pohltila Římská říše.
Města zrozená z kříže
Založení etruských měst probíhalo na základě přísně stanovených náboženských rituálů. Nejdříve byly posvátnou holí v zemi vyryty dvě hlavní cesty tvořící „svatý kříž“ složený z linie „cardo“ orientované severo-jižně a „decumanum“ na východ-západ. Vznikly tak čtyři menší části, ve kterých se zrodila síť dalších ulic. V centru kříže Etruskové vyhloubili jámu zakrytou kamennými deskami, která představovala bránu spojující svět živých a mrtvých. Města byla obehnána hradbami a jejich brány zasvěcovali kněží různým bohům, z nichž každý musel mít svůj chrám a svoji ulici. Východní brána znamenala štěstí, ta západní představovala neštěstí a procházeli jí lidé odsouzení na smrt.
Etruskové věřili, že život každého člověka řídí bohové, kteří s lidmi komunikují na základě přírodních úkazů. Jejich speciálně školení kněží dokázali poselství bohů interpretovat například z letu ptáků, výskytu blesků nebo rozložení vnitřností obětovaných zvířat. Obloha byla rozdělená na šestnáct rovnoměrných částí, z nichž každá patřila jednomu bohu. Ten dával znamení prostřednictvím blesku. I ještě teplé vnitřnosti (plíce, srdce či játra) vyjmuté z právě zabitých zvířat se dělily na sektory ovládané jednotlivými bohy. Pozoroval se u nich především jejich tvar, velikost, barva a případné zvláštnosti. K vyučování nových žáků se používaly bronzové či hliněné modely vnitřností.
Ženy jako rovnocenné bytosti
Dávní obyvatelé Itálie se kulturně i společensky v mnohém lišili od ostatních národů. Antičtí historikové ovšem nejvíce žasli nad postavením etruských žen ve společnosti. Ty měly v podstatě stejná práva jako muži: mohly vlastnit stejné bohatství a pyšnily se stejnou vzdělaností – alespoň v rámci vyšších sociálních tříd uměly číst a psát. Ženy zastávaly rovněž náboženské a právní funkce a po smrti vlastnily svoji hrobku s posmrtnou výbavou, což v té době u jiných národů patřilo k privilegiím mužů.
Řecký filozof Aristoteles ve 4. století př. n. l. překvapeně popisoval, jak při slavnostech etruské ženy hodují se svými muži ležíce po jejich boku. Jeho údiv pramenil z toho, že v antickém Řecku měly na hodovní slavnosti povolen vstup pouze prostitutky. Prostituce existovala i u Etrusků, ale docházelo k ní především pod rouškou ušlechtilých cílů. Tzv. svatá prostituce se odehrávala ve speciálních chrámech, kde se v jednotlivých celách oddávaly kněžky poutníkům, aby obohatily nejen chrám, ale hlavně samy sebe.
Etruské ženy i muži milovali módu a krásné oblečení. Jejich šaty byly často zdobeny zlatem a do vlasů si upevňovali šperky z drahých kovů. Elegance Etrusků byla tak vyhlášená, že staří Římané pro vyjádření dobrého vkusu používali úsloví „oblékat se v etruském stylu“.
Lidé z Tróje
Podle dochovaných památek samotní Etruskové svůj původ dobře znali. Tvrdili, že jsou příbuznými lidí z Anatolie, a dokonce potvrzovali svoji příbuznost s lidmi z bájné Tróje. Rovněž v antických knihách se dočteme, že slavné město založili Etruskové. Jak k tomu však mohlo dojít, když se Trója nacházela na vrcholu v době, kdy etruská kultura ještě ani neexistovala? Vysvětlení může znít prostě – během historie různí dobyvatelé Tróju opakovaně zcela zničili a znovu postavili. Etruskové, kteří se mezitím stali mocným národem podnikajícím výpravy do Asie, tak mohli zničené město opět vybudovat, a byli tak ve své době považováni za jeho zakladatele.
