Neandertálští umělci: Kdo kreslil před 66 tisíci roky po stěnách španělských jeskyní?

Kreslit a malovat se naučíme už jako malé děti a po zbytek života bereme tuto dovednost za naprosto samozřejmou. Přesto představuje zobrazování skutečnosti či pouhé představy náročný intelektuální výkon a vyžaduje rozvinuté abstraktní myšlení. Kdy se tato schopnost zrodila v lidské mysli?

Domněnky a předsudky

Vědci měli dlouho jasno. Jeskynní malířské umění vzniklo před 40 tisíci roky a „vynalezli“ je naši přímí předchůdci: pravěcí lidé Homo sapiens. To jejich ruce vytvořily nádherné malby ve španělské jeskyni Altamira či francouzské jeskynní obrazárně Lascaux. Paleoantropologové byli přesvědčeni, že právě jeskynními malbami složili naši předci pomyslnou intelektuální „zkoušku dospělosti“ a našlápli k vytvoření současné civilizace s rozvinutou technikou i kulturou. 

Někdy se v této souvislosti hovoří o paleolitické revoluci, protože abstraktní myšlení dokumentované jeskynními malbami se objevuje náhle a i jeho velmi staré projevy, např. malby šelem a srstnatých nosorožců ve francouzské Chauvetově jeskyni z doby před 32 tisíci roky, jsou dokonalými výtvory vrcholně zdatných malířů. Autoři těchto maleb byli da Vinciové a van Goghové pravěku. Jiným druhům člověka, ať už to byli vývojoví předchůdci lidí Homo sapiens nebo jejich evolučně méně pokročilí současnici, jsme byli ochotni přiznat abstraktního myšlení, jen co by se za nehet vešlo. Jeskynní malby jsme vždy zcela automaticky přičítali pravěkým Homo sapiens. Neandertálce nikdo s malbami na jeskynních stěnách nespojoval. 

Podcenění neandertálci

Stigma hrubého primitiva si nesl neandertálec už od počátku 20. století, kdy francouzský paleontolog Marcellin Boule rekonstruoval vzhled tohoto člověka na základě kostry muže nalezené poblíž francouzské vsi La Chapelle-aux-Saints. Podle Bouleho to bylo přihrblé stvoření vzhledem v mnoha ohledech bližší gorile než dnešnímu člověku. Tato pomýlená rekonstrukce ovlivnila představy odborníků i široké veřejnosti o neandertálcích na dlouhou dobu. 

Od dob, kdy Marcellin Boule vykreslil neandertálce jako hrubého primitiva, utekla dlouhá doba. Vědci během ní narazili na nové, znepokojivé nálezy. V řadě neandertálských sídlišť objevili překvapivě dokonalé kamenné nástroje. Našli tu zuby, které někdo upravil tak, aby se daly uvázat na tenký řemínek a nosit jako náhrdelník. Řada vědců nad těmito nálezy mávla rukou s tím, že jde o neumělý pokus neandertálců napodobit to, co viděli u svých neskonale vyspělejších současníků z řad Homo sapiens. Neandertálci prý ani nechápali, co vlastně kopírují. 

Jenže některé nálezy se jednoduchému vysvětlení vzpíraly. Například v chorvatské jeskyni Krapina našli archeologové orlí drápy, které někdo před 130 tisíci roky upravil tak, aby se daly nosit jako náhrdelník. Vzhledem k tomu, že „orlí náhrdelník“ vznikl v době, kdy do příchodu prvních lidí Homo sapiens do Evropy zbývalo ještě 85 tisíc roků, můžeme jeho autorství bez váhání připsat neandertálcům a zároveň se rozloučit s myšlenkou, že tento výtovr abstraktního myšlení okopírovali od vyspělejších sousedů. 

Další nálezy dokládají, že neandertálci používali ke zdobení a zřejmě i k rituálům ptačí peří. Snad si z per dravců a vran vyráběli čelenky, jaké nosili mnohem později některé indiánské kmeny v Americe. Podobně je tomu i s více než 100 tisíc let starou hlinkou, kterou si lidé zdobili těla, či se stejně starými náhrdelníky z provrtaných mušlí. I ty zjevně používali neandertálci.  

Příliš staré malby

Joao Zilhao razí už dlouhou dobu názor, že neandertálci byli duševně stejně zdatní jako jejich současníci pravěcí lidé Homo sapiens. Podle portugalského archeologa zvládali tito údajní primitivové i jeskynní malby. Poprvé se to Zilhao pokusil dokázat v roce 2012, kdy určil stáří usazenin překrývajících jednoduché obrazce namalované pravěkými umělci na stěny jeskyní ve Španělsku. Došel k závěru, že některé minerální povlaky se formovaly déle než 40 tisíc let a obrazce pod nimi namalovali neandrtálci. Většina expertů ale závěry portugalského archeologa šmahem zavrhla. Namítali celkem oprávněně, že obrazce mohou být dílem prvních pravěkých Homo sapiens, kteří je namalovali záhy po příchodu do Evropy. 

Zilhaa první nezdar neodradil. Moderní datovací metodou stanovil stáří několika desítek jeskynních maleb ve Španělsku, Francii a Itálii. V této doširoka rozhozené síti nakonec uvízly hned tři kapitální úlovky. V severošpanělské jeskyni Pasiega se na skále rýsuje pravěká malba rudou hlinkou tvořená svislými a vodorovnými čárami. Při zběžném pohledu připomíná jednoduchý žebřík. A její stáří? Celých 64 800 roků! V jižním Španělsku v jeskyni Ardales maloval kdosi na krápníky. Stáří jedné z maleb určili vědci přinejmenším na 45 300 roků. Druhou datovali do doby před 65 500 lety! A do třetice. V jeskyni Maltravieso na západě Španělska položil někdo ruku na skálu a přes ni pak z úst vyprskl jemnou spršku vody smíšené s rudou hlinkou. Skála pod rukou zůstala neobarvená a dodnes je tu na kameni patrný obrys ruky pravěkého člověka. Tato „negativní silueta“ vznikla před 66 700 roky!

Všechny tři obrazce někdo namaloval v době, kdy do příchodu prvních lidí Homo sapiens do Evropy chybělo 20 tisíc let! Kdo tedy připadá do úvahy jako jejich autor? Podle Zilhaa je odpověď na tuto otázku jasná: „Byl to neandrtálec!“ Archeolog dokonce volá po tom, abychom vzali neandertálce zpátky do rodiny. Dříve byl považován za pouhou variantu člověka Homo sapiens. Později ale převládl názor, že neandertálec patří k samostatnému druhu Homo neanderthalensis. 

Nic na tom nezměnilo ani zjištění, že se neandrtálci s pravěkými Homo sapiens křížili. Obyvatelé Evropy a Asie si z té doby nesou v dědičné informaci asi 2,5% neandertálských genů. Dogma, že se příslušníci dvou druhů nemohou křížit za vzniku zcela životaschopných a plně plodných jedinců, je mylné a zdaleka nemá obecnou platnost. Příkladů známe z přírody celou řadu. Můžeme sem počítat i děti zplozené v dávném pravěku lidmi Homo sapiens s neandertálci. Řada neandertálských genů přišla našim předkům zjevně k duhu a pomohla jim přežít na území Evropy a Asie v drsném klimatu ledových dob.  

Spory nekončí 

Zastánci Zilhaových argumentů poukazují i na křížením neandertálců s pravěkými Homo sapiens. Oba druhy člověka zjevně nedělila nepřekonatelná propast. Měli mnoho společného a zásadně se nelišily ani jejich duchovní světy. Zihaovi odpůrci namítají, že datovací metoda je náchylná k velkým chybám. Podle nich nejsou malby zdaleka tak staré. Ve prospěch propastných rozdílů mezi neandertálci a pravěkými lidmi Homo sapiens svědčí podle Zilhaových odpůrců fakt, že poslední neandrtálští starousedlíci zřejmě vymřeli před 28 tisíci roků, přičemž jejich zánik odstartoval záhy poté, co se střetli s imigranty z řad pravěkých Homo sapiens.

Alternativní vysvětlení?  

Nabízí se ještě jedno vysvětlení. Mohli být v Evropě první lidé Homo sapiens už před 67 tisíci roky? Mohli malovat ve španělských jeskyních? V roce 2017 se na základě nových nálezů z marocké jeskyně Jebel Irhoud posouvaly počátky existence Homo sapiens na africkém kontinentu o plných 100 tisíc roků do minulosti. Stáří našeho druhu tak narostlo na plných 300 tisíc let. Pokud bychom přisoudili extrémně staré malby ze Španělska lidem Homo sapiens, museli bychom datum jejich příchodu do Evropy posunout o „pouhých“ 22 tisíc roků. Je to málo, anebo příliš? 

TIP: Jak pravěcí lidé vyráběli své šípy a oštěpy? Používali nejstarší lepidlo!

Vědci zatím nenarazili na důkazy o přítomnosti lidí Homo sapiens na evropském kontinentu, které by byly starší než 45 tisíc let. Ale absence důkazů, není důkazem absence. Nemůžeme vyloučit, že přišli na náš kontinent mnohem dřív, ale my jsme stopy po tomto dávném osídlení zatím neodhalili. Možná jsou prvními takovými důkazy právě velmi staré obrazce z jeskyní Pasiega, Ardales a Maltravieso. Pak by příběh nejstarších pravěkých jeskynních maleb zdaleka nebyl uzavřený. Naopak, otevírala by se v něm zcela nová, neuvěřitelně překvapivá kapitola.