Náboženství pro nový věk: Univerzální prorok z Persie

Tak jako spousta jiných náboženských směrů také bahaismus či víra Bahá’í pochází z Blízkého východu, konkrétně z oblasti Persie. Jeho zakladatel „a Báb“ (vlastním jménem Siyjid `Alí Muhammad Shírází; 1819–1850) se narodil ve městě Šíráz na území dnešního Íránu a kolem roku 1844 začal všechny přesvědčovat o nadcházejícím příchodu Boží manifestace – vtělení Boha do smrtelné lidské schránky v podobě mesiáše, což byl, nijak překvapivě, právě on sám. Jeho učení pak aktivně šířil i jeho syn. 

Jeho postava navíc měla sjednocovat všechna hlavní světová náboženství: „a Báb“ měl být tedy spasitelem židů, křesťanů, sunnitských i šíitských muslimů, ale také desátým avatárem boha Višnu, reinkarnací Buddhy a potomkem proroka Abraháma. Zkrátka tím, na kterého všichni čekali. 

Na islámsko-křesťanském základu 

Bahaisté mají svůj vlastní kalendář, který začíná rokem 1844. Rok dělí do devatenácti měsíců po devatenácti dnech. Názvy jednotlivých měsíců pak představují rozdílné duchovní a božské kvality a nazývají se například Krása, Velikost či Dokonalost. 

Bahaismus se inspiroval mnoha náboženstvími, nejvíce ho však ovlivnil islám a křesťanství, protože z tohoto prostředí Báb pocházel. Věřící se například modlí třikrát denně, mají zakázáno požívat drogy a alkohol, v březnu drží svatý postní měsíc, oproti muslimům však mají povolenou jen jednu manželku. Zajímavé také je, že jim víra povoluje jíst jakékoliv jídlo. Nicméně se předpokládá, že v budoucnosti, kdy stravovací návyky celého lidstva přejdou na pokročilejší úroveň, se ze všech lidí stanou vegetariáni.

Zákaz askeze i mnišství 

Na konci života mají věřící sepsat závěť a nezapomenout si přát pohřeb v bahaistickém ritu. Ten by měl proběhnout nejdále hodinu cesty od místa smrti a tělo by pozůstalí neměli spálit, protože by to mohlo porušit přirozenou cestu nebožtíkovy duše. Co se týče majetku, věřící každoročně platí církvi 19 procent z toho, co mají nad životní minimum. Tyto peníze jsou určeny pro podporu církve, ale také na charitu, ve které se bahaisté velmi angažují. Zcela zakázaný je asketický život – lidé mají vykonávat prospěšnou a užitečnou práci, nesmí se živit žebrotou, a dokonce se ani stávat mnichy.

Vyznavače tohoto náboženského směru také učení zrazuje od angažování se v jakékoliv politické činnosti, která je považována za proradnou, korumpující a rozdělující společnost – bahaisté jsou tedy naprosto apolitičtí. I přesto je však některé země považují za hrozbu, zejména kvůli aktivnímu kázání své víry. Bahaismus je proto zakázán například v Iráku, Indonésii, Maroku a v několika dalších afrických a asijských zemích.

Bahaisté vybudovali po světě pouhých sedm chrámů, nejpompéznějším z nich je Lotosový chrám v Novém Dillí. Obvykle se totiž k náboženským setkáním používají jednotlivé domy věřících nebo různá společenská centra.