Na ostrově leguánů: Obyvatelé jezera Lago Enriquillo

Leguán nosorohý (Cyclura cornuta), zástupce pravých leguánů podčeledi Iguanidae, patří spolu s leguánem kubánským (Cyclura nubila) a leguánem jamajským (Cyclura collei) k největším a nejmohutnějším leguánům světa. Výprava za těmito fascinujícími ještěry byla vyvrcholením naší cesty na karibský ostrov Hispaniola.

Jezero s ozubenými strážci

Cesta za leguány začíná ve tři hodiny ráno. Čeká nás totiž šest až sedm hodin jízdy autem z jihovýchodního pobřeží Dominikánské republiky na západ, téměř k hranici s republikou Haiti. Naším cílem je národní park Isla Cabritos (Ostrov Cabritos) na jezeře Enriquillo (Lago Enriquillo).

Jezero se nachází v příkopové propadlině vytvořené zlomem, který se táhne od přístavu Port-au-Prince na Haiti až po zátoku Neiba Bay v Dominikánské republice. Příkopová propadlina byla původně mořskou úžinou propojenou s mořem. Přibližně před milionem let voda poklesla a průliv byl uzavřen říčními sedimenty. Hladina takto vzniklého jezera se postupně snižovala a dnes leží přibližně 40 metrů pod hladinou moře. Je tak nejnižším bodem v celých Antilách. Voda v jezeře je přibližně třikrát slanější než oceán, její salinita pochopitelně kolísá v závislosti na odparu a množství srážek v povodí přítoků. Podle množství srážek se mění i velikost jezera, které je dlouhé přibližně 30 km a jeho šířka se pohybuje mezi patnácti až dvaceti kilometry.

Lago Enriquillo je významnou přírodovědeckou lokalitou zahrnutou mezi mokřady chráněné Ramsarskou úmluvou. Vedle množství ptáků vázaných na mokřady zde mimo jiné žije okolo 200 krokodýlů amerických (Crocodylus acutus), což je patrně nejpočetnější populace tohoto druhu na světě.

Divočina kolem parkoviště

Po šesti hodinách jízdy zastavujeme na malém parkovišti u severního pobřeží jezera, kde zažívám menší šok. S „Cyclurami“ jsem se dříve setkal pouze na Kubě. Tam jsem kvůli jejich nesmírné plachosti strávil celý den v rozpáleném krytu a pořídil jen dva snímky. Naproti tomu zdejší leguáni se zřejmě člověka vůbec nebojí. V buši okolo parkoviště se jich potuluje více než dvacet a neutečou, ani když se k nim přiblížíte na necelý metr. Místní lidé je zřejmě neloví, zvířata jsou naopak zvyklá, že je někdo občas nakrmí zbytkem svačiny.

Všichni leguáni, kteří obývají buš v okolí parkoviště a přístavu, patří k hojnějšímu ze dvou zdejších druhů, leguánu nosorohému. Samci dosahují hmotnosti až 6,8 kg a celkové délky až 120 cm a jsou výrazně větší než samice. Obě pohlaví mají na nose tři krátké, kuželovité výrůstky a po stranách zátylku boule. U samců jsou jak výrůstky, tak i boule výraznější a větší než u samic.

Potrava podle příležitosti

Stejně jako ostatní zástupci rodu Cyclura patří leguán nosorohý k ohroženým druhům, celková světová populace je odhadována na 10–16 tisíc jedinců. Ohrožuje je především likvidace biotopů a lov pro maso. Vedle ostrova Hispaniola a okolních ostrůvků, kde žije poddruh Cyclura c. cornuta, obývají další dva poddruhy neobydlený ostrov Mona mezi Portorikem a Hispaniolou (zde žije poddruh C. c. stejnegeri) a ostrůvek Navassa ležící západním směrem od Hispanioly (C. c. onchioppsis).

Tito leguáni preferují kamenitá, vyprahlá stanoviště. Jako úkryty si vyhrabávají nory dlouhé až přes tři metry, s rozšířenou odpočinkovou komorou na konci. Své domovy opouštějí a jsou nejaktivnější především ráno a odpoledne. Většinu času v té době věnují vedle krmení odpočinku spojenému se sluněním. Cyclury jsou převážně býložraví tvorové a jejich potravu tvoří různé rostliny, květy a plody včetně plodů kaktusů. Živočišná potrava, například různý hmyz, je zastoupena v menším množství. U parkoviště, kde jsou ještěři přikrmováni, ovšem toto neplatí, jednoznačně totiž dávají přednost pohozeným bagetám.

Polopoušť uprostřed jezera

V přístavu tvořeném třímetrovým prkenným molem najímáme loďku s průvodcem. Máme trochu smůlu, protože kvůli vydatným srážkám v posledních letech je hladina jezera vyšší o několik metrů. Z toho důvodu jsou zaplaveny pobřežní porosty i mělčiny, kde je možné za normální situace pozorovat slunící se krokodýly, hejna plameňáků, volavky či další obyvatele jezera.

Po krátké době opouštíme severní břeh a míříme na druhou stranu jezera, k ostrovu Isla Cabritos, chráněném jako národní park. Ostrov je asi třináct kilometrů dlouhý a jeden a půl až dva kilometry široký. Díky polopouštnímu klimatu s úhrnem ročních srážek do 240 mm je porostlý vyprahlou buší s množstvím kaktusů, kterých je zde deset druhů.

Pod dohledem červených očí

Prvními živočichy, s kterými se po vylodění v hojném počtu setkáváme, jsou komáři. Na repelenty moc nereagují a tak raději rychle opouštíme pobřeží a rychle stoupáme výše do svahu, kde je jich výrazně méně. Asi po sto metrech potkáváme první exemplář nejvzácnějšího obyvatele ostrova, druhý druh zde žijícího velkého zemního leguána, Cyclura ricordi. Nehnutě nás pozoruje schován mezi kaktusy, v šedozeleném stínu ho prozradí výrazně červené oči. Protože netušíme, že během příštích hodin jich uvidíme víc a v daleko vhodnějších pozicích, každý intenzivně fotí nedbaje trnů kaktusu zabodávajících se do nohou při hledání vhodné pozice pro ideální záběr.
Cyclura ricordi patří mezi nejohroženější plazy světa a je daleko vzácnější než C. cornuta. Ve třech izolovaných populacích obývá pouze tuto aridní část ostrova Hispaniola, celkový počet je odhadován na dva až čtyři tisíce exemplářů.

Od leguána nosorohého se liší menší velikosti, absencí tří rohů na přední části hlavy, výrazně červeným okem a trochu pestřejším, šedozeleným zbarvením. Na ostrově obývají oba druhy stejná stanoviště. C. ricordii má i podobný jídelníček jako dříve popsaný druh. V dospělosti požírá převážně listy, květy a plody různých rostlin. U mláďat je v potravě více zastoupena živočišná složka.

Rozloučení s plnou parádou

Oba leguání druhy mají kromě téměř stejného apetýtu i podobný způsob rozmnožování. Sexuální cyklus je jednoletý. V období námluv samec samici imponuje, podobně jako u mnoha dalších leguánů, kýváním hlavy a předváděním. Samička před ním z počátku prchá, teprve po delší době, někdy až několika dnech, dojde ke krátké kopulaci. Uvádí se, že samice leguánů nosorohých je schopna uchovávat sperma všech samců, se kterými se během sezóny spáří a může tak u ní dojít k oplodnění vajec různými samci.
Asi 30–50 dnů po páření vyhrabe samice asi metr dlouhou noru zakončenou rozšířenou komorou. Do ní naklade 5–20 vajec obalených tenkou kožovitou skořápkou a dlouhých až 10 cm. Snůšku několik dnů hlídá, pravidelně se k ní vrací a odhání jiné leguány. Inkubace trvá přibližně tři měsíce.

TIP: Varani, bazilišci a leguáni: Setkání s velkými ještěry

Při procházení vyprahlého ostrova postupně nacházíme další leguány obou druhů. Nejsou příliš plaší, pustí si nás k tělu až na několik málo metrů. Dva samci nám dokonce předvádějí boj o teritorium. Ve snaze zakousnout se do protivníkovy hlavy se kolem nás přeřítí dolů ze svahu jako lavina.
Náš pobyt na ostrově je, bohužel, časově omezen. Po několika hodinách intenzivního pozorování a fotografování se naloďujeme do člunu a míříme zpět k severnímu břehu. Jezero se s námi loučí předvedením třetího z místních plazích velikánů, krokodýla amerického, který se krátce vynoří přímo před přídí člunu.