Na kontinent jen na skok: Britský expediční sbor v letech 1939–1940 (1)

Když po první světové válce opouštěli Evropu příslušníci Britského expedičního sboru (British Expeditionary Force – BEF), měli za sebou čtyři roky krvavých bojů a odjížděli jako vítězové. Téměř po dvaceti letech podstupovali stejnou cestu další britští vojáci, ovšem za zcela odlišných podmínek. Za sebou nechávali kolabující Francii, v patách se jim hnaly německé tanky, nad hlavou burácely letouny Luftwaffe a tito muži mohli být rádi, že opustili starý kontinent včas.

Chudí příbuzní

Většinu meziválečného období provázely britskou armádu škrty a kabinet citelně snižoval její rozpočet. Britské vlády s ozbrojeným konfliktem vůbec nepočítaly, a tak zatímco v roce 1920 šlo na armádu asi 766 milionů liber, o dvanáct let později to bylo už jen 100 milionů. Peníze sice ubyly také Královskému námořnictvu i nové zbrani, která se zrodila za Velké války – letectvu, ale ještě méně jich zůstalo vyhrazeno pro pozemní armádu, která si vedle svých „sourozenců“ musela připadat jako chudý příbuzný.

Zlom přišel až v roce 1932 spolu se zhoršující se situací ve světě. Pozemní síly se rázem ocitly na stejné úrovní jako další dvě složky, ale celkově se stále jednalo pouze o zlomek financí, které na zbrojení vydávaly jiné státy. Část politiků dokonce volala po tom, aby v případě vojenského konfliktu mezi Německem a Francií přispěla Británie pouze námořnictvem a letectvem, zatímco armáda by byla nasazena pouze v případě obrany mateřských ostrovů nebo pro službu v rámci Commonwealthu.

Znovuzrozen

S příchodem roku 1938 rostly obavy z nového evropského konfliktu také na ostrovech. Přestože britská vláda i nadále razila politiku appeasementu, některé složky Válečné kanceláře (War Office – předchůdce ministerstva obrany, úřad zodpovědný za pozemní armádu) se pustily do revize zastaralých plánů na nasazení vojska mimo území Commonwealthu. Dne 22. února 1939 konečně přišla reakce na Hitlerovu agresivní politiku ve střední Evropě (anexe Rakouska, okupace Sudet), když vláda schválila opětovné zformování BEF o deseti divizích, které měly být připraveny k nasazení na kontinentě.

V dubnu pak Londýn schválil opětovné zavedení odvodů, což mělo umožnit postavit 32 nových divizí do 12 měsíců od vypuknutí války. Paradoxně však příliv prvních rekrutů citelně narušil a omezil na minimum pravidelné cvičení, jehož se v létě 1939 měly účastnit profesionální složky armády včetně těch, s nimiž se počítalo pro BEF.

Znovu na kontinentě

Prvního září 1939 vtrhly německé divize do Polska a o dva dny později vyhlásily Francie a Británie válku Německu. Neuplynulo ani dalších 24 hodin a první jednotky BEF se vylodily na kontinentě, přičemž k 27. září sloužilo na kontinentě přes 150 000 mužů. Po příjezdu do Francie byl velitel BEF generálporučík John Vereker, známý jako lord z Gortu, přímo podřízen generálu Alphonsu Georgesovi, velícímu severovýchodnímu úseku fronty.

TIP: Miny, mosty, výbušniny: Britský Corps of Royal Engineers (1)

Nadřízení mu neustále připomínali, že se musí řídit pokyny svého kolegy, kromě těch, které by britské pozemní síly uvedly v nebezpečí. A pokud by se mu něco nezdálo, může se obrátit na britskou vládu. Od počátku však panovaly zmatky v tom, komu konkrétně má sdělit své požadavky, hlásit případné problémy ve spolupráci se spojenci. Mezi jeho další úkoly patřilo udržet BEF pohromadě jako bojovou sílu, jedinou výjimku měly tvořit formace vyčleněné ke speciálním úkolům.

Pokračování: Na kontinent jen na skok: Britský expediční sbor v letech 1939–1940 (2) (vychází v úterý 21. prosince)