Na jídlo do mezipatra: Antilopa žirafí si našla mezeru v potravním řetězci
Antilopě žirafí se často říká také antilopa malajská nebo gerenuk. Posledně zmíněný název pochází ze somálštiny a doslova znamená „žirafokrká“. Při pohledu na toto zajímavé zvíře je jasné, jak ke jménu přišla
Na jídelníčku zhruba metr vysokého (měřeno po plece, hlava trčí ještě o cca 60–70 cm výš) a kolem 40 kilogramů těžkého zvířete jsou listy trnitých keřů a stromů, především akácií. O ty je ovšem velký zájem i mezi ostatními druhy býložravých kopytníků, a tak si gerenuk (Litocranius walleri) našel v potravním řetězci mezeru, lépe řečeno mezipatro. Při stoji na zadních nohou se dostává k listům, na něž nedosáhnou ostatní druhy antilop a gazel.
TIP: Odolní požírači jedu: S jedovatým „sodomským jablíčkem“ si poradí jen sloni a antilopy
Když se gerenuk vztyčí na zadní nohy a natáhne krk, dostává se k listům, které jsou 1,8 až 2,4 metru vysoko – tedy mimo možnosti ostatních kopytníků a naopak relativně nízko pro žirafy. Antilopa žirafí zkonzumuje úctyhodné množství listů, výhonků, poupat i stromového ovoce. Pochutná si i na bylinách, ale nejí trávu. Pevnou stravu už nepotřebuje zapíjet, protože si vystačí s tekutinami obsaženými v zelené stravě. Díky tomu dokáže přežívat i ve velmi suchých oblastech.
