Mumifikovaný pes, výkaly i obří tasemnice: 5 nejpodivnějších muzejních exponátů
Do muzea nemusíte chodit obdivovat pouze umělecká díla či historické stroje. V tamních depozitářích se nacházejí i předměty, které byste nejspíš ani nepotřebovali vidět – třeba výkaly, paraziti nebo vousy
Z lovce kořistí
mumifikovaný pes
kde: USA | muzeum: Southern Forest World
Psal se zhruba rok 1960, když se jistý pes při lovu vrhl za kořistí do díry v kořenech kaštanu. Nora, kterou objevil, navazovala na dutinu uvnitř kmene, a tak se chlupáč jal šplhat. Jenže po osmi a půl metrech se prostor zúžil a z lovce se stala kořist. Uvězněné zvíře se nedokázalo zachránit a nakonec uhynulo žízní. Třísloviny, jež dřevo kaštanu vylučuje, se postaraly o konzervaci mršiny, takže když nebohého psa v roce 1980 našli pracovníci dřevařské společnosti Kraft Corporation, připomínal mumii. Objev pak věnovali muzeu Southern Forest World v americké Georgii a jeho zaměstnanci začali zvířeti přezdívat „stuckie“ – od slova „stuck“, tedy „uvíznout“.
Poklad, který nevoní
trus lenochoda
kde: USA | muzeum: Smithsonian Institution
Když Remington Kellogg zkoumal v roce 1941 jednu z jeskyní v Grand Canyonu, narazil na nečekaný poklad – fosilizované exkrementy pozemního lenochoda, známého též jako Megatherium. Zmíněný druh vyhynul zhruba před 12 tisíci roky, nicméně stáří výkalů sahalo podle odborníků až k hranici 100 tisíc let. Z dávné lenochodí „latríny“ se brzy stala oblíbená vědecká destinace. Roku 1977 však v jeskyni nešťastnou náhodou vzplál požár a hrozilo, že nános exkrementů o síle 1,5 metru lehne popelem. Proto z něj raději badatelé odebrali vzorky a uložili je do sbírek amerického muzea Smithsonian Institution, kde se zařadily k oblíbeným exponátům.
Posmrtná ztuhlost
mýdlová dáma
kde: USA | muzeum: Mütter Museum
Pokud se lidské ostatky nacházejí v teplém a vlhkém prostředí bez přísunu kyslíku – například v bahně na dně jezera či v rakvi pod zemí –, začnou bakterie rozkládat tuk a posléze se vytvoří vosková hmota známá jako adipocer. V návaznosti na to, jaký druh tuku mikroorganismy zpracují, má vzniklá krusta šedou či hnědou barvu. Mimo jiné může posloužit pro výrobu svíček či mýdla, a právě druhé zmíněné využití dalo jméno neznámé ženě, exhumované v roce 1875. Nebožka se následně stala poučným nahlédnutím do procesu vzniku adipoceru, který ji kompletně pokrýval. Skvěle zakonzervovanou Soap Lady neboli „mýdlovou dámu“ dnes můžete spatřit ve filadelfském Mütter Museum.
Rekordní parazit
tasemnice
kde: Japonsko | muzeum: Meguro Kiseichukan
Ani konzumace lahodného sushi připraveného rukou mistra kuchaře nemusí být bez rizika. Přesvědčila se o tom nejmenovaná Japonka, jíž se údajně po pozření delikatesy ze pstruha usadila v útrobách tasemnice. Žena si zřejmě zdravotní problém neuvědomovala dlouhé roky, protože když nakonec parazit její tělo opustil, měřil neuvěřitelných 8,8 metru. Rekord mu pak zajistil místo ve slavném tokijském muzeu Meguro Kiseichukan, kde se nachází ve společnosti dalších 30 tisíc exemplářů cizopasných organismů.
Pět metrů vousů
vousy
kde: USA | muzeum: Smithsonian Institution
O svůj plnovous začal Hans Langseth lépe pečovat poté, co se s ním rozhodl zúčastnit soutěže: Jednoduše jej nechal růst a konečky splétal do copů, aby nehrozilo, že odumírající porost ztratí. Časem jeho ozdoba dosáhla takových rozměrů, že s ní začal cestovat po Spojených státech spolu s pojízdným obludáriem a za úplatu ji ukazoval zvědavcům. Když v roce 1927 zemřel, zanechal svéráznou závět: Pozůstalí měli jeho plnovous o délce 5,33 m pečlivě oholit a věnovat muzeu Smithsonian Institution. Komisařům Guinnessovy knihy rekordů tak posléze nechyběl potřebný důkaz, aby mohli Hanse prohlásit za muže s nejdelšími vousy – rekord přitom drží dodnes. Podle závěti navíc musejí pracovníci muzea přinést exponát ze skladu, kdykoliv se na něj chtějí Langsethovi příbuzní podívat.
