Mladá královna-vdova: Složitý osud ambiciózní Marie Habsburské

Po smrti svého manžela Ludvíka Jagellonského se Marie přesunula do Bratislavy a pomáhala svému bratrovi Ferdinandovi I. Habsburskému získat uherskou korunu. Jan Zápolský, uherský magnát, tu byl nadmíru zdatným protivníkem. Odmítla mimo jiné sňatek právě s ním.

Nizozemskou místodržící

V roce 1530 se po poradě se svými bratry Karlem V. a Ferdinandem I. odebrala do Nizozemí, kde po 24 let vykonávala, a to velice úspěšně, vysoký úřad královské místodržící v této strategické zemi. Orientovala se přitom těsně na dynastické zájmy staršího bratra Karla. Poněkud přitom opomíjela Ferdinandovy zájmy, což bylo poněkud paradoxní, jelikož mladší z habsburských bratří byl Karlovým spoluvladařem. Projevilo se to docela ostře při prosazování takzvané španělské sukcese (nástupnictví), což nebylo nic jiného, než prosazení zájmů španělských Habsburků v říši. 

Marie Habsburská byla konfrontována i s řadou vnitřních problémů, jako bylo mohutné hnutí novokřtěnců, případně nutnost potlačit politicky a sociálně motivovanou revoltu v Gentu. Podílela se také na vypracování augšpurské smlouvy v roce 1548, již byly nizozemské spojené province docela výrazně uvolněny z dosavadního těsného svazku vůči říši. Tyto závažné události nemalým způsobem ovlivňovala a spoluurčovala jejich průběh i vyústění.

Naděje nekatolíků

Poněkud kontroverzními se staly Mariiny náboženské postoje, které rozhodně nebyly nepřátelské reformaci. Silně ji ovlivnil proslulý humanista Erasmus Rotterdamský. Ještě za života krále Ludvíka nejednou intervenovala ve prospěch českých nekatolíků. Z tohoto pohledu také budila nemalé naděje českých nekatolických stavů. Tento stav se ovšem radikálně změnil po Ludvíkově smrti. Nové povinnosti ji odvedly a také vzdálily od českých poměrů. Sklonek života prožila Marie ve Španělsku. Zemřela ve stejném roce jako Karel V. Je pohřbena v Escorialu nedaleko Madridu.