Milovnice extrémů: Jak dokážou hlubokomořské ryby vydržet tlak u dna?
Špičkově trénovaný sportovec při rekordních ponorech dosáhne hloubky kolem 250 metrů. To právoplatní obyvatelé mořských hlubin jsou evolučně přizpůsobeni neskonale lépe. Jak se vyrovnávají s extrémním tlakem velkých hloubek?
Tlak v nejhlubších místech světových oceánů, tedy řádově tisíce metrů pod hladinou, odpovídá stonásobkům hodnot na povrchu. Přesto někteří živočichové prospívají i v podobně extrémních podmínkách. Jedná se převážně o organismy, jejichž tělo tvoří z větší části voda a bývá téměř vždy ploché – ať už jde o hvězdice, kraby, či rejnoky.
TIP: Potápěči zvířecí říše: Tajemství bezpečného ponoru do velkých hloubek
Mnohé ryby žijící v popsaných oblastech také během evoluce ztratily plynový měchýř, aby je tlak nerozdrtil, zatímco u jiných naopak dosahuje tlak ve zmíněném orgánu velmi vysokých hodnot. A například paprskoploutvé hlubinovky, které migrují k hladině za potravou z hloubek až kolem 1 200 metrů, využívají specifické uzpůsobení cévní pleteně a jeho pomocí rozdíly v tlaku vyrovnávají.
Rekordmani zvířecí říše
V živočišné říši najdeme řadu skvělých potápěčů. Tučňáci císařští (Aptenodytes forsteri) se dokážou ponořit do hloubek přes 500 metrů. Mořská želva kožatka velká (Dermochelys coriacea) hledá potravu až 1 300 metrů pod hladinu. Rypouši sloní (Mirounga leonina) vydrží pod vodou 100 minut a přitom dosáhnou hloubky 2 400 metrů. A kytovec vornaňovec zobatý (Ziphius cavirostris) se potápí tři kilometry hluboko, přičemž pod hladinou setrvává dvě a čtvrt hodiny. O podobných výkonech si může člověk nechat jen zdát.
