Milionové housenky: Proč jsou mopanoví červi tolik ceněnou pochoutkou?

Noční motýl Gonimbrasia belina (nebo též Imbrasia belina) obývá rozlehlé území na jihu černého kontinentu – vyskytuje se v Zimbabwe, Botswaně, Namibii i Jihoafrické republice. Hnědočerný hmyz s rozpětím křídel až 14 cm z čeledi martináčovitých v dospělosti nepřijímá potravu a žije pouhé tři dny. Má proto napilno, aby si našel partnera, spářil se a nakladl vajíčka. Larvy, které se z nich líhnou, jsou však proslulé po celé jižní Africe: Jedí se coby tzv. mopane worms neboli mopanoví červi. 

Své jméno dostaly housenky podle stromu zvaného mopan motýlový, který v některých oblastech porůstá rozsáhlé plochy. Jeho listy mají nezaměnitelný tvar rozevřených motýlích křídel, takže si jej nespletete, i když se podoba dřeviny může velmi různit – od menších keřů až po 12 metrů vysoké stromy. Také housenky rozeznáte poměrně snadno: V posledním stadiu před zakuklením doslova hrají barvami a jejich těla velká jako lidský prst pokrývají červené, zelené, bílé, černé a žluté vzory. 

Tři tuny červů

Samice klade vajíčka po 50–200 kusech na větvičky či listy stromů. Po 10 dnech se vylíhne housenka a následně prochází pěti stadii vývoje. Na konci každého z nich svléká svrchní část kůže neboli kutikulu, přičemž jednotlivé fáze mezi svlékáním se nazývají instary. V prvních třech etapách se housenky sdružují ve společenstvích až o 200 jedincích a větve mopanů jimi bývají doslova poseté. Ve čtvrtém instaru se ovšem mění v solitéry a v pátém slézají ze stromů a zahrabou se v zemi, kde se zakuklí. Po vylíhnutí dospělých motýlů pak celý cyklus začíná znova.  

Lidé v Africe sbírali mopanové červy odedávna, ale od 50. let minulého století je chovají i na specializovaných farmách. V Jihoafrické republice, Zimbabwe a Botswaně se přitom jedná o nezanedbatelnou složku hospodářství. Například podle botswanských dat má celková tamní produkce housenek hodnotu osmi milionů dolarů (176 milionů korun) a odvětví zaměstnává desítky tisíc osob. V JAR byl obchod s housenkami už v polovině 90. let vyčíslen na víc než 55 milionů dolarů (1,2 miliardy korun) a pro mnoho tamních rodin se jedná o hlavní zdroj příjmů. 

Některé domácnosti v jižní Africe vyprodukují až 350 kg sušených housenek za rok. Například v Botswaně jim výroba přinese výdělek i 4,5 tisíce botswanských pul, v přepočtu asi 10 tisíc korun. Není divu, že se housenka dostala také na tamní peníze, konkrétně na pětipulovou minci. Na jihovýchodě Zimbabwe zas dvě vesnice prosluly tím, že každoročně nasbírají 3 tuny mopanových červů – tedy neuvěřitelných 1,6 milionu zvířat.

Neobvyklé farmaření

Jak tedy zmíněné farmy fungují? V prvé řadě potřebujete stromy, na nichž se housenky mohou živit. Může se jednat o mopany, ale i o jiné dřeviny: například o druh Carissa grandiflora, známý jako „natalská švestka“, nebo o strom Sclerocarya birrea, zvaný též marula. Farmáři se pak o jednotlivá stadia larev i motýly vzorně starají. Nejprve nasbírají potřebné množství vajíček – přenášejí je i s větvičkami a přivazují je na stromy na statku. Koruny dřevin pak před predátory chrání sítě a speciální plašičky, například koule s barevnými fábory, jež ve větru vlají, případně siluety dravců zavěšené na větvích. 

Aby si farmáři zajistili „úrodu“ housenek i na další sezonu, nesklízejí larvy všechny – část nechají dojít až do pátého instaru. Poté je přemístí do ohrádky s kyprou hlínou, kterou rovněž chrání síť a kde se mohou larvy v klidu zakuklit. Pěstitelé pak kukly vyjmou a uskladní, přičemž se dohlíží také na správné líhnutí nových motýlů. 

Larvy určené ke spotřebě se na jihu Afriky sbírají mezi dubnem a květnem. Příhodné období trvá jen tři týdny, ale často se během něj podaří shromáždit i miliony kusů. Zkušený sběrač, respektive sběračka (jde převážně o ženy) dokáže totiž sklidit až 20 kg housenek za hodinu.

Uvařit nebo usušit 

Čerstvě sebrané housenky se hned nejedí, nejprve se musejí zbavit vnitřností – lidé je v rukavicích jednoduše vymačkávají do džberů jako pastu z tuby. Nutno dodat, že pohled na stříkající zelenožlutou tekutinu není právě vábný. Následně se nabízejí různé možnosti úpravy: Housenky se mohou uvařit a ihned servírovat, přičemž se většinou přidávají do jídla jako masitá složka. Případně se po uvaření vysuší a poté je možné je skladovat i půl roku. Suší se buď na slunci, nebo se praží ve žhavém popelu či na roštu nad uhlím. Před konzumací se pak musejí znovu povařit ve vodě.

TIP: Škodná na talíři: Krysí masíčko po kambodžsku

Housenky upravené jako chipsy (tedy sušené) nechutnají úplně špatně, ale nejde ani o neodolatelnou pochoutku. Musejí se také řádně rozkousat a rozmělnit slinami, jinak necítíte nic jiného než drť s nádechem popela. Po chvilce se však projeví nasládlá chuť. Vařené housenky lze dál upravovat, třeba smažit či přidávat do omáček. Oblíbená je zeleninová směs podobná leču, kde uzeninu nahrazují právě mopane.

Až si uděláte výlet do jižní Afriky, zkuste se na mopane worms zeptat. Možná je dostanete v tamním obchodě, možná v krámku se suvenýry. A když budete mít štěstí, tak vám je místní i uvaří.