Mikroskopická lochneska skládá svůj neuvěřitelný krk jako origami

Bioinženýři ze Stanfordu odhalili záhadu loveckého „krku“ mikroskopického nálevníka. Za superschopností labutěnek stojí podle nich pozoruhodný biomechanický systém.

29.06.2024 - Stanislav Mihulka



Labutěnka obecná (Lacrymaria olor) je hodně zvláštní nálevník. Vědci ji znají od roku 1786, kdy byla poprvé popsaná, dodnes je ale tento sotva desetinu milimetru velký jednobuněčný organismus nepřestává udivovat. 

Díky svému „krku" připomíná labutěnka mikroskopickou verzi slavného monstra z jezera Loch Ness. Tuto část svého těla dokáže nálevník protáhnout až na sedminásobek své délky a dokáže jím šikovně pohybovat a vyhýbat se překážkám. Nedělá to ale jen tak pro zábavu. Labutěnka je ve skutečnosti nelítostným mikroskopickým lovcem, který se živí jinými prvoky menší velikosti, jako jsou různí bičíkovci nebo měňavky.

Mikroskopické origami

Dřívější pozorování ukázalo, že labutěnka dokáže svůj „krk“ nečekaně rychle aniž by při tom došlo k roztržení buněčné membrány, což by bylo pro jednobuněčného nálevníka pochopitelně fatální. Dvojice bioinženýrů z amerického Standfordu – Eliott Flaum a Manu Prakash nyní zjistila, že tato pozoruhodná superschopnost labutěnky tkví v úžasném biomechanickém systému. Její buněčná membrána i vnitřní buněčné struktury jsou z části složené jako origami. Mohou být díky tomu snadno rozložené a opět složené, kolikrát je třeba. Výsledky svého výzkumu vědci zveřejnili na začátku června v časopisu Science.

Ukázalo se, že tento systém labutěnky je velmi účinný. Při rozkládání a opětovném skládání „krku“ působí na buněčnou membránu jen malé síly a labutěnka se neroztrhne. Také jde o překvapivě energeticky velmi málo náročný proces. Labutěnka během svého života svůj „krk“ rozloží a opět zasune asi 20 000krát, aniž by to na ni mělo znatelný vliv. Asi není nutné zdůrazňovat, že by podobný „biologický zázrak“ mohl přinést ispiraci vývojářům nejrůznějších mikrobotů a podobných zařízení.


Další články v sekci