Mezi šílenstvím a genialitou: Letošní vítězové Ig Nobelových cen
Během letošního udílení Ig Nobelových cen bylo opět veselo: Slavily se totiž úspěchy v bádání, které odhalilo, jak špinavé jsou peníze, nakolik se pojídáním pizzy bráníme rakovině a zda zavírat děti do trouby
Rok se s rokem sešel a na americké Harvard University se znovu předávaly tzv. Ig Nobelovy ceny, které mají oslavovat netradiční výzkum, jenž člověka „nejdřív rozesměje a poté přiměje k přemýšlení“. V názvu přitom ukrývají slovní hříčku se zjevnou narážkou na proslulé ocenění: „Ignoble“ totiž v angličtině znamená „nízký“ či „pokleslý“. V pořadí 29. ročník se nesl v duchu objevování tajemství lidského těla i jeho napravování, ale na své si přišli rovněž nadšenci inženýrství či hranatých exkrementů…
Jako první se vyhlašovala cena za medicínu a získal ji italsko-nizozemský tým pod vedením Silvana Galluse. Vědci zkoumali, zda je pro lidské tělo prospěšná pizza a jestli náhodou neomezuje riziko výskytu některých typů rakoviny. Z jejich práce nakonec vyplynulo, že zmíněný pokrm opravdu pomáhá pravděpodobnost vzniku nádorů snižovat, a navíc do jisté míry slouží jako prevence proti infarktům. Podmínka zní, že se musí jednat o skutečnou italskou pizzu, která je výživově lehká a vyrábí se z čerstvých surovin. Naopak s některými americkými variantami svému zdraví jedině uškodíte.
Nesahejte na peníze!
Pokud by však pizza nezabrala a zlepšení vašeho zdravotního stavu by vyžadovalo operaci, šance na úspěch by mohla stoupnout díky výzkumu, za který získali ocenění američtí odborníci v čele s Karen Pryorovou a Theresou McKeonovou: Zkoumali totiž, jak zefektivnit výuku studentů chirurgie, a zjistili, že na budoucí lékaře překvapivě fungují podobné principy jako na psy. Výcvik chirurgů podpořili tzv. klikrem, tedy zařízením, jež vydává specifický zvuk a využívá se k upevňování požadovaného chování u čtyřnohých mazlíků. Pokud zvíře jedná, jak chceme, mačkáme klikr, a tím mu dáváme najevo svou spokojenost. Trénink je tak mnohem účinnější, což se již podařilo ověřit i na operačním sále: Chirurgové za přispění klikru pracovali sice o něco pomaleji než běžně školení kolegové, zato precizněji.
Lidským zdravím se do jisté míry zabýval také tým, který získal cenu za ekonomii: Habip Gedik, Timothy a Andreas Vossovi vycházeli z hygienického nařízení, podle nějž by pracovníci v rychlém občerstvení nikdy neměli sahat na jídlo bezprostředně poté, co se dotýkali peněz. Bankovky totiž procházejí bezpočtem rukou, skrz které se na ně dostávají nejrůznější bakterie. Trojice výzkumníků proto zjišťovala, která platidla jsou k přenosu choroboplodných zárodků nejnáchylnější. Nakonec dospěli k závěru, že aktuálně nastupující umělohmotné bankovky na rozdíl od těch papírových (vyrobených z bavlněných vláken) přitahují bacily mnohem víc. Zdaleka nejhůř přitom z testu vyšla rumunská měna leu, naopak „nejhygieničtěji“ se platí překvapivě v Indii a v Chorvatsku.
Myčka na děti
Hygiena se stala jedním z východisek i pro japonský tým oceněný za chemii: Jeho výzkum spočíval v měření množství slin, jež během jednoho dne vyprodukuje pětileté dítě. Testů se zúčastnili jak chlapci, tak děvčata a výsledná hodnota se zastavila přibližně na 500 mililitrech.
Za práci s ještě mladšími ratolestmi získali cenu íránští inženýři, kteří zkonstruovali tzv. přebalovač. Nejedná se sice o zařízení, jež by vašemu dítku bezpečně vyměnilo plenu – v takovém případě by vědci nejspíš nebyli laureáty zrovna Ig Nobelovy ceny –, ale o jakýsi stroj připomínající malou troubu nebo myčku na nádobí: Dítě do něj posadíte a konstrukce mu brání se vrtět, než s ním odbudete všechny potřebné náležitosti. A jako bonus umí přebalovač také pomoct s očistou.
Jak vyloudit úsměv
Radostným úsměvem vykouzleným na tvářích nejen těch nejmenších se zabýval výzkum ověnčený Ig Nobelovou cenou za mír: Vědci z Velké Británie, Saúdské Arábie, Singapuru a USA zkoumali, jak velké uspokojení člověku přinese, když se škrábáním pokusí zahnat svědění, a zda se míra úlevy liší podle části těla. Dle jejich závěrů je nejpříjemnější poškrábání na kotníku a na zádech. Satisfakce plynoucí z tření těchto míst má navíc mnohem delší trvání než například ze škrábání na předloktí.
TIP: Nobelova cena za výzkum toxoplazmózy míří do Česka
Podobně vykouzlilo udělené ocenění úsměv na tváři německému týmu Fritze Stracka, který se rozhodl ověřit svůj 31 let starý výzkum – a mimoděk ho bohužel vyvrátil. V roce 1988 Strack studoval, zda a jak nám ovlivňuje náladu vlastní výraz ve tváři. Účastníci experimentu tehdy museli držet v ústech propisku tak, aby se tím přiměli k úsměvu, a posléze sledovali kreslené pohádky. Výsledky naznačovaly, že lidem bez psacích potřeb v puse přišly seriály méně vtipné než jejich protějškům. Současné pokusy o zopakování výzkumu však dřívější poznatky nepotvrdily, a tak nakonec Strackovi nezbylo než prohlásit, že výraz tváře nemá na naše rozpoložení vliv.
Hrany, které nebolí
Australský savec vombat obecný je jediným zástupcem živočišné říše s hranatými výkaly. Tento div přírody nedal vědcům dlouho spát, až letos mezinárodní skupina badatelů odhalila, že za krychlový tvar může způsob, jak se vačnatcům natahuje střevo. Za svůj výzkum sice odborníci získali ocenění za fyziku, nevyřčenou otázkou však zůstává, proč se u vombatů během evoluce schopnost produkovat hranatý trus vůbec vytvořila. Podle současné teorie jim díky netradiční formě pomáhal lépe ohraničovat teritorium, ovšem pravda může být úplně jinde.
