Mezi letadlem a vrtulníkem: Jak funguje konvertoplán? (3)
Konstruktéři z různých konců světa se už desítky let snaží spojit rychlost letounu s obratností a kolmým startem helikoptéry. Ve 21. století konečně světlo světa spatřilo několik nadějných konvertoplánů, sériové výroby se však zatím dočkal jen jediný typ
Na jaře 1983 uzavřela americká vláda předběžnou smlouvu s šesticí průmyslových gigantů (Aerospatiale, Bell, Boeing, Grumman, Lockheed a Westland), na jejímž základě začalo vznikat šest prototypů stroje označeného V-22 Osprey (orlovec). Z několika uvažovaných variant se uchytila zjednodušená verze V-22B, ale vychytávání jejích dětských nemocí zabralo celá 90. léta.
Předchozí části:
Když se v roce 2000 zdálo, že to nejhorší má Osprey za sebou, jako blesk z čistého nebe přišly dvě vůbec nejhorší nehody a s nimi smrt 23 příslušníků námořní pěchoty. Konstruktéři přepracovali bezpečnostní prvky, i tak přišlo během testů o život celkem třicet osob, což z V-22 činí nejvražednější projekt pro vlastní osádky v dějinách USA. A bez uzardění se může ucházet i o titul nejprodraženějšího projektu – vývoj oproti plánům spolykal o 30 miliard dolarů více.
Rychlý a odolný
Roku 2005 Pentagon uznal konvertoplán schopným služby a pomalu se rozjela sériová výroba. Námořní pěchota zařadila typ do výzbroje v roce 2007 a nahradila jím letité vrtulníky CH-46 a CH-53, letectvo přijalo V-22 o dva roky později. Přes počáteční nedůvěru vojáků začal osprey konečně prokazovat své přednosti – odolný trup a spolehlivé motory. Horizontálně natočené rotory se za 12 vteřin nakloní až o 90° dopředu a následně pracují jako u turbovrtulového letounu. Ve srovnání s vrtulníky dosahuje letoun nejen rychlosti až 565 km/h, ale i delšího doletu 1 620 km a nosnosti asi devět tun. Palubní personál válečných plavidel si zase cení skladnosti, neboť křídla lze během minuty a půl složit souběžně s trupem a rotorové listy natočit na jednu stranu.
Aby do boje nemusely „orlovce“ doprovázet bitevní vrtulníky, dočkal se V-22 vyzbrojení. Do bočních dveří či zadní rampy lze lafetovat kulomety M240 nebo M2, v blízké budoucnosti konvertoplány zřejmě obdrží i účinnější výzbroj sestávající z řízených protitankových střel AGM-114 Hellfi re a protizemních AGM-176 Griffi n či neřízených Hydra 70. Instalaci podvěsné výzbroje pod křídla překážejí rotory, takže v úvahu připadá jen instalace na přídi. Ostré nasazení V-22 poprvé absolvoval v barvách americké námořní pěchoty, která jej roku 2007 vyslala do Iráku a o dva roky později i do Afghánistánu. Když roku 2013 v Jižním Súdánu ozbrojenci zasáhli palbou tři stroje a zranili čtyři příslušníky osádek, ukázala se nutnost posílit pasivní ochranu. Váha dodatečného pancíře činí 360 kg. Kromě USA si unikátní stroj pořídilo Japonsko, o koupi nebo pronájmu uvažují představitelé Indie či Jižní Koreje.
Nová generace
Zkušenosti s V-22 se společnosti Bell vyplatily, neboť je záhy uplatnila v programu JMR-TD (Joint Multi-Role Technology Demonstrator) zkoumajícím nové koncepty vysokorychlostních strojů kategorie VTOL. Bellovým želízkem v ohni se stal konvertoplán V-280 Valor, jenž se poprvé vznesl v prosinci 2017, a pokud v testech uspěje, mohl by nahradit víceúčelové vrtulníky UH-60 Black Hawk.
Při tvorbě stroje nové generace se inženýři snažili vyhnout chybám nasekaným při vývoji ospreye. Valor je jednoduší i levnější a využívá prvky z existujících strojů – kupříkladu trup nezapře inspiraci tvarem blackhawku a avionika pochází z transportního C-130K. Masivní použití kompozitů snížilo hmotnost, výrazný technologický pokrok přináší upravený systém nosných ploch a pohonných jednotek. Na rozdíl od V-22 se totiž přetáčejí jen převodovky s rotory, zatímco motory zůstávají ve vodorovné pozici. To znamená vyšší spolehlivost i eliminaci rizika poškození přistávací plochy spalinami.
Úctyhodný operační dosah
Ve srovnání s UH-60 disponuje V-280 větší kapacitou – uveze čtyřčlennou osádku a 14 vojáků oproti čtyřčlenné osádce a 11 vojákům či 20 pasažérům. Největší devíza spočívá ve dvojnásobné rychlosti i doletu, neboť valor přepraví výsadek rychlostí 520 km/h na 1 500 km a vrátí se zpět (v podvěsu unese až 4 500 kg, tedy třeba houfnici M777, rychlostí 280 km/h).
TIP: Hybridní Plimp Model J bude dopravní letadlo-vrtulníko-vzducholoď
Tyto výkony by v případě zavedení do služby výrazně rozšířily možnosti velitelů při plánování aeromobilních operací – flotila V-280 kupříkladu přepraví stovky vojáků s děly z německých základen do Pobaltí, aniž by v cílové oblasti potřebovala letiště. V současnosti se valor podrobuje náročným testům, které rozhodnou o jeho dalším osudu. Prozatím se výsledky jeví velmi slibně a v dubnu 2019 jeden z prototypů dosáhl rekordní rychlosti 556 km/h. Přesvědčí-li revoluční stroj americké generály, jeho specializované verze by mohly nahradit i legendární bitevníky AH-64 Apache.
