Sexuální praktiky žab: Lítý boj o samičky i vaječné pirátství

V pohádce promění polibek krásné dívky žabáka v prince. V přírodě se u žab setkáváme s úžasnými proměnami i bez pohádkových kouzel. Než se žabí pár oddá námluvám, musí samec uspět v klání s početnou plejádou soků. Většinou má soupeření žabáků formu trubadúrské soutěže. Samci demonstrují silou či výškou hlasu své tělesné proporce a celkovou zdatnost a z některých žabích koncertů až zaléhají uši. Například samci středoamerické bezblanky koki (Eleutherodactylus coqui) vyluzují „dvouslabičné“ zvuky, které jim propůjčily jméno. Hlasitým zvukem „ko“, který dosahuje síly až 100 decibelů, zapuzují konkurenty. Druhá polovina volání „qui“ zní o poznání tišeji a je určena samičkám.

Jiné žabí milostné písně na decibely nespoléhají. Čínská žába Amolops tormotus z příbuzenstva našich skokanů žije u rychle tekoucích bystřin. Nezkouší je překřičet, ale ozývá se zvuky připomínajícími ptačí zpěv. Ty v sobě obsahují i vydatnou porci ultrazvuku. Jde zřejmě o adaptaci na hlučné prostředí bouřlivých vodních toků. Peřeje a vodopády produkují především nízkofrekvenční zvuky a na jejich pozadí je ultrazvuk dobře slyšet. Ve prospěch tohoto vysvětlení svědčí i pozorování vzácných žab druhu Nectophrynoides asperginis obývajících tanzanský kaňon Kihansi. Podobně jako její čínská „kolegyně“ se i tato žába ve vřavě rozbouřených vod ozývá vysokým „čit, čit, čit“ přecházejícím až do ultrazvuku neslyšitelného lidskému sluchu.

Vaječné pirátství

Vítězný samec se zachytí na zádech své vyvolené a oplodní shluk vajec, jež samice klade. Zhusta k tomu dochází ve vodě, která je vajíčkům a vyvíjejícím se zárodkům první kolébkou. Během páření se samec drží samice jako klíště. Odborně se tomuto „zaklesnutí“ žabích milenců říká amplex. U skokanů hnědých (Rana temporaria) byly zaznamenány případy, kdy samec svou družku milostným objetím zadusil. Ohleduplnější stisk si však nemůže dovolit, protože sokové by ho mohli shodit a zaujmout jeho místo.

Nakladením a oplodněním vajíček ale boj nekončí. Plných 84 % všech shluků vajíček skokanů hnědých je oplozeno více než jedním samcem. V některých shlucích se vyvíjejí potomci čtyř různých žabáků, i když se samicí se pářil jen jeden. Jak se stanou otci zbývající samci?

Vysvětlením této záhady je „vaječné pirátství“. Samci, kteří neuspěli v souboji o samici, se potloukají kolem pářícího se páru a kradou jim shluky vajec. Uloupená vejce pak někde v ústraní oplodní. Nesmí přitom polevit v opatrnosti, protože i ukradená vejce mohou být znovu zcizena. Do takových shluků vajec vypouštějí sperma další a další piráti. Šance pirátů na otcovství je poměrně vysoká, protože samicí zvolený samec při páření jen zřídkakdy oplodní všechna vejce ve shluku. Obvykle se mu povede oplodnit 65–85 % vajec, ale někdy je to jen pětina z celkového počtu. Pokud pirát stihne ukrást neoplozená vejce, obvykle se s úspěšností oplození také nevyšplhá nad tyto hodnoty. Pokud ale vejce nejprve oplodní „tatínek“ a pak teprve „pirát“, může se celkové oplození vajíček ve shluku vyšplhat nad 90 %.

Samice skokana hnědého si jsou rizika „vaječného pirátství“ dobře vědomy. Nemají na jeho úspěšném provozování žádný zájem. Na rozdíl od samic některých jiných žabích druhů nevypustí vejce k oplození v situaci, kdy se s ní pokouší pářit dva nebo více samců. Vybraly si žabáka svých snů, řekly mu „Vlez mi na záda!“ a čekají, že právě s ním zplodí potomstvo. Odkládají vypuštění vajec až na chvilku, kdy se v okolí nepotlouká cizí samec, který by jim mohl shluk vajec uzmout. Někdy tak krouží vodní nádrží se samcem na zádech i několik dní. Některé samice kladou shluky svých vajec pod shluky nakladené cizími samicemi, aby je ukryly před zloději.

Žabí „rozmnožovací guláš“

Zajímavý život vede skokan zelený (Pelophylax esculentus) dobře známý z učebnic přírodopisu. Není samostatným druhem, nýbrž mezidruhovým křížencem. Spojuje v sobě dědičnou informaci skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus) a skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae). Rozmnožuje se tzv. hybridogenezí.

Do pohlavních buněk, vajíček a spermií ukládají skokani zelení jen dědictví po skokanovi skřehotavém a sady genů skokana krátkonohého se vznikající pohlavní buňka zbaví. Skokani zelení tak produkují geneticky stejně vybavené spermie a vajíčka jako skokani skřehotaví. Populace skokanů zelených se udržuje pářením se skokany krátkonohými, kteří pro každou další generaci zajistí potřebnou druhou sadu genů. Jejich „dar“ je však „vyhozen“ ve chvíli, kdy takto zplozené pokolení začne tvořit své vlastní pohlavní buňky.

Zajímavá situace nastává při páření dvou skokanů zelených. Každý má v pohlavních buňkách pouze sadu genů skokana skřehotavého, a když je dají dohromady, vznikne z tohoto spojení skokan skřehotavý. Drtivá většina potomků zplozených dvěma skokany zelenými je ale neživotaschopná.

Popsaný systém rozmnožování platí pro skokany zelené ze západní Evropy. Jejich východoevropská populace se rozmnožuje v opačném gardu. Vylučují z pohlavních buněk sadu genů zděděnou od skokana skřehotavého a ponechávají si sadu genů skokana krátkonohého. Skokani zelení pak obnovují svou populaci pářením se skokany skřehotavými.

TIP: Žabí supermani: Proč je žabí jazyk tak dokonalou zbraní?

A jako by to nestačilo, v Dánsku, jižním Švédsku, severovýchodním Německu, na severu Polska a v některých dalších oblastech vytvářejí skokani zelení populace, které se rozmnožují bez přispění „rodičovských“ druhů skokana skřehotavého a krátkonohého. Tyto populace aspirují podle některých zoologů na evoluci v samostatný druh.