Medicína v řeči čísel: Jak zdravá je světová populace?

Jedním z klíčových ukazatelů, podle nichž lze hodnotit kvalitu života, je naděje na dožití. Rozvinutý systém veřejného zdravotnictví jde ruku v ruce s nadějí na dosažení vyššího věku, přičemž nejlépe si v tomto ohledu dlouhodobě vede Hongkong následovaný Japonskem. Tamní obyvatelé umírají průměrně v necelých 85 letech, žijí tedy o více než tři desítky let déle, než pokud by se narodili v africkém Svazijsku, Lesothu či Sieře Leone, kde lidé nedosáhnou ani padesátky.

V České republice je podle posledních dostupných údajů doba dožití 82,1 let u žen a 76,2 let u mužů. Statistiku je nicméně potřeba brát s rezervou, neboť zejména ve zmíněných subsaharských státech ji značně zkresluje vysoká novorozenecká úmrtnost.

Zatímco ve vyspělých evropských státech umírá sedm z 1 000 dětí do pěti let, v některých rozvojových oblastech je jich více než sto, tedy patnáctkrát tolik. Smutné prvenství drží v tomto ohledu Afghánistán se 108 zemřelými kojenci či předškoláky. V absolutních číslech každý rok zemřou přibližně čtyři miliony dětí ještě před 5. narozeninami; v meziročním srovnání lze přesto hovořit o zlepšujícím se trendu, neboť před 30 lety jich bylo dvakrát tolik.

Dvě miliardy obézních

Hlavní příčinou novorozenecké a dětské úmrtnosti je podvýživa – tedy něco, co ve střední Evropě v podstatě neznáme. Z globálního hlediska se však jedná o zásadní problém. Jak uvádí WHO, v roce 2018 žilo na světě (především v Africe) 205 milionů dětí mladších 5 let trpících důsledky hladu a strádání kvůli nedostatku základních živin. Problém se však samozřejmě týká i jejich rodičů a prarodičů – podvýživa ohrožuje necelou půl miliardu lidí, opět převážně na černém kontinentu. Opačným extrémem, ovšem rovněž způsobujícím nemalé zdravotní problémy, je obezita.

Nadbytečné kilogramy s sebou nosí 1,9 miliardy obyvatel planety, z toho 40 milionů dětí. Jejich počet se navíc na rozdíl od těch podvyživených nedaří snižovat – od roku 1975 se ztrojnásobil. Nejtlustší jsou obyvatelé blízkovýchodních států; například v Egyptě, Kuvajtu, Kataru či Spojených arabských emirátech se průměrné BMI pohybuje kolem hodnoty 29–30. Mimochodem, ani v Česku si s číslem 26,5 nestojíme právě nejlépe (optimální hodnota pro normální hmotnost by se měla vejít do rozmezí 18,5–25). 

Nová výzva: civilizační choroby

Obezita jakožto závažná civilizační choroba je pro Světovou zdravotnickou organizaci momentálně jednou z největších výzev. V současnosti už boj o lidské životy neprobíhá ani tolik na poli infekčních onemocnění, které se s většími či menšími úspěchy daří potlačovat (viz box Pryč s chorobami), ale mezi pacienty trpícími následky nezdravého životního stylu. Kupříkladu cukrovka v celosvětovém měřítku postihuje už více než 420 milionů lidí, což ji řadí na první příčky nejčastějších příčin úmrtí. U nás s touto diagnózou žije bezmála desetina obyvatel (850 000 lidí o ní ví, odhadem 200 000 dalších ji zatím neléčí).

Statistikám vévodí srdeční příhoda jako důsledek ischemické choroby srdeční, dalšího z typických „vedlejších účinků“ nadměrné záliby v nezdravém jídle. Pozornost se nicméně věnuje převážně rakovině, neboť nádorová onemocnění (nejčastěji plic) si po celém světě vyžádají téměř 10 milionů obětí ročně a jejich léčba spolkne v přepočtu 1,6 bilionu korun.

Vakcíny k nezaplacení

Uvedené zdravotní potíže mají pochopitelně výrazný vliv na kvalitu života. Spíše než naděje na dožití poskytuje lepší obrázek o celkové úrovni zdravotnictví jiný údaj, a sice naděje na dožití ve zdraví. Období, které strávíme v dobré kondici, bývá v průměru až o deset let kratší než věk dožití – jinými slovy, lidé dnes stráví celou dekádu života bojem s jednou či více chorobami, z nichž některé nakonec pravděpodobně podlehnou. Délka „zdravého“ života je paradoxně vyšší v chudších oblastech, důvod je ovšem logický – může za to nedostatek zdravotní péče, takže pacienti zde častěji umírají kvůli neduhům, s nimiž by si lékaři ve vyspělých oblastech snadno poradili.

Boj s mnohými chorobami nicméně v současnosti usnadňuje řada nástrojů, které ještě před světovými válkami nebyly ani zdaleka k dispozici v tak široké míře. Především jde o očkování, jež podle odhadů zachrání až 3 miliony životů za rok. Lékaři dnes mají k dispozici vakcíny proti více než dvaceti smrtelných nemocem, bohužel k nim stále nemají přístup všichni potřební. Jak uvádí Světová zdravotnická organizace, klíčová trojice vakcín proti tetanu, černému kašli a záškrtu se pravidelně dostane jen k 86 % dětí na světě, což znamená, že život zbývajících 20 milionů zůstává těmito chorobami ohrožen. Od roku 1977 WHO vydává seznam tzv. nezbytných léků, k nimž by měl mít kdekoliv na světě za dostupnou cenu přístup každý člověk. Současná jednadvacátá verze zahrnuje už 400 položek.

Když nestačí antibiotika 

Výrazné usnadnění lékařům přinášejí také antibiotika, jejichž spotřeba od počátku nového tisíciletí stoupla o alarmujících 65 %. V roce 2018 lidé po celém světě spolykali celkem 35 miliard dávek (například v Česku eviduje Státní zdravotní ústav 15 milionů prodaných balení), jak však lékaři a další odborníci stále častěji upozorňují, v mnoha případech to nebylo nezbytné. Lehkomyslným nadužíváním antibiotik vyvstává před globálním zdravotnictvím čím dál reálnější hrozba: rychle stoupající rezistence bakterií.

WHO ji zařadila na seznam 13 největších výzev, jimž bude třeba v následující dekádě čelit. Některé nemoci ovšem nevyřeší ani antibiotika. Například onemocněním AIDS, proti němuž dosud neznáme účinnou léčbu, v roce 2019 trpělo 38 milionů lidí – a to navzdory tomu, že za posledních dvacet let se díky mezinárodním strategiím povedlo snížit nárůst nových případů bezmála o 40 %.

Statisíce zbytečných potratů

Pohlavně přenosné choroby a sexuální zdraví obecně jsou další velkou kapitolou. WHO sleduje například statistiky týkající se světové spotřeby antikoncepce, která úzce souvisí s množstvím potratů. Zdaleka ne všechny ženy na světě mají přístup ke gynekologické péči a podle odhadů jich až 200 milionů, opět zejména v rozvojových zemích, nemá k dispozici moderní antikoncepční metody.

TIP: Čtvrtina obyvatel světa trpí nedostatkem pohybu: Kde žijí největší lenoši?

Na druhou stranu, díky antikoncepci se ročně podaří zabránit více než 300 milionům těhotenství. Ani zdaleka to však nestačí: Dalších 121 milionů jich totiž vznikne, přičemž dvě třetiny z nich skončí potratem. Statistiky uvádějí, že to představuje 40–50 milionů těchto zákroků ročně (tedy až 125 000 denně). Znepokojující je však především to, že bezmála polovina všech provedených interrupcí není bezpečná.