Mateřská péče plazů: Vyčerpávající mateřství krajt písmenkových

U plazů není rodičovská péče vždy nejpozornější, ale vyskytují se zde i výrazné výjimky. Názorný příklad představuje samice krokodýla nilského (Crocodylus niloticus), která zahrabává vajíčka do hromady „kompostu“ z tlející vegetace, zeminy a písku. Hnízdo pak až do vylíhnutí mláďat upravuje a střeží před vetřelci. 

Krokodýli nejsou jediní

Pro nevylíhlá krokodýlí mláďata představují velkou hrozbu například varani nilští (Varanus niloticus). Když se malí krokodýli klubou z vajec, pomáhá jim matka odhrabáním svrchní vrstvy z hnízda. Tlamou plnou ostrých zubů je jemně uvolňuje ze skořápky a nakonec přenese potomstvo v tlamě do bezpečí k vodě. 

Líhnoucí se krokodýli nilští (Crocodylus niloticus), jejichž matka je dalším příkladem starostlivé rodičovské péče mezi plazy. (foto: Shutterstock)

Hadi se mateřskými pudy neproslavili, ale to neznamená, že by se jejich samice chovaly jako krkavčí matky. Samice chřestýšů (Crotalinae) se drží v blízkosti mláďat až do jejich prvního svlékání kůže. Hlídají potomky před nepřáteli a zahřívají je. Není výjimkou, když se několik chřestýších samic sdruží a vytvoří ze svých mláďat jakousi „mateřskou školku“. V péči o potomstvo se pak střídají ve směnách. 

Zatím pozorovali vědci mateřskou péči jen u živorodých druhů hadů. Nyní ale jihoafrický zoolog Graham Alexander popsal velmi starostlivou mateřskou péči u vejcorodých krajt písmenkových (Python natalensis). Jeho studii o krajtích matkách zveřejnil vědecký časopis Journal of Zoology.

Krajty pod dohledem

Graham Alexander vpravil celkem 37 samicím krajty písmenkové pod kůži miniaturní vysílače, s jejichž pomocí pak sledoval polohu každého plaza. Další voperovaná čidla registrovala hadovu tělesnou teplotu a jiné fyziologické parametry. V jihoafrické rezervaci Dinokeng tak Alexander během sedmi let nasbíral o krajtách písmenkových obrovské množství dat. 

Štěstí zoologovi přálo, protože hned osm sledovaných samic nakladlo vejce. Krajty písmenkové si pro tyto účely obvykle přisvojí opuštěnou noru hrabáče kapského (Orycteropus afer). Alexander hnízda vyhledal a do každého nainstaloval kameru pracující v infračervené oblasti světla. Získal tak dokonalý přehled o rodinném životě těchto hadů.

Vyčerpávající mateřství krajt

Samice obvykle kladou 30 až 50 vajec velikosti tenisového míčku, někdy však snůška čítá až stovku vajec. Inkubace trvá dva až tři měsíce a celou tu dobu samice hnízdo hlídá. O mláďata pak pečuje dalšího čtvrt roku. Za celou dobu své půlroční „mateřské dovolené“ nepozře samice krajty písmenkové jediné sousto a energii a živiny čerpá z tělních zásob. Do rezerv hrábne skutečně hluboko. Ze své původní tělesné hmotnosti ztratí kolem 40 %. 

Krajta písmenková hřející se na slunci. Dospělý had může na délku měřit kolem pěti metrů a vážit přes 60 kilogramů. (foto: Shutterstock)

O vysokých nárocích krajtího mateřství výmluvně svědčí skutečnost, že samice klade vejce jen jednou za dva nebo tři roky. Výjimkou nejsou ani případy, kdy je samice mateřstvím vyčerpaná natolik, že už nedokáže ulovit kořist a hyne hladem. 

Od dětí jen na skok 

Pro jihoafrické krajty písmenkové je typické nahnědlé zbarvení. Zajišťuje jim totiž dokonalé maskování, díky kterému splývají s proschlou vegetací, v níž obvykle číhají na kořist. Už v přípravě na snůšku vajec však samice rychle tmavne a brzy má kůži skoro černou. I tahle změna slouží k dokonalejší péči o vejce a mláďata. 

V Jižní Africe totiž bývá někdy citelné chladno a to hadím vejcím či mláďatům nesvědčí. Potřebují zahřívat hlavně za chladných nocí. Jak vyplynulo z pozorování Gordona Alexandera, samice se trvale zdržuje na hnízdě. V rozporu s tvrzeními v učebnicích zoologie se nevzdaluje ani proto, aby se napila. Přes den ale vylézá před hnízdo a vyhřívá se na slunci… 

Černá akumulační kamna

Krajta písmenková nedokáže na rozdíl od jiných afrických hadů zvýšit svou tělesnou teplotu intenzivnější látkovou výměnou. Díky tmavému zbarvení se však její tělo velmi snadno prohřívá a v noci pak slouží jako akumulační kamna. Mláďata krajty sice mají na počátku svého života v těle ještě zbytky tzv. žloutkového váčku s vydatnou porcí žloutku, ale ohřát se intenzivnějším spalováním živin čerpaných ze žloutku neumějí. Stejně jako jejich matka, která jim ovšem teplo dodává díky svému vyhřátému tělu.

TIP: Poodhalená plazí tajemství: Jak hadi přišli ke svému jedu?

Ztmavlé krajtí samice mají ve srovnání s „bezdětnými“ průměrnou tělesnou teplotu vyšší o 5 °C. Dokonce i mláďata ohřívaná matkou mají teplotu těla vyšší než samice, které nepečují o vejce a potomky. Matka se stará o mláďata tak dlouho, dokud její potomci nevstřebají zbytky žloutku. Teprve pak jsou háďata schopná normálního pohybu a mohou se osamostatnit.