Manévry černých kočovníků: Po stopách velkého stěhování havranů

Zatímco pro Evropany byli havrani (Corvus frugilegus) odedávna symbolem popravišť, hřbitovů a zimní sloty, například pro indiánské kmeny na Aljašce a na pobřeží severozápadní Kanady představovali symbol moudrosti a často byli zobrazováni jako totemová zvířata. Ne náhodou, vždyť, stejně jako všichni krkavcovití, patří k nejinteligentnějším zástupcům zvířecí říše.

Zima „našich“ havranů

V Česku hnízdí odhadem 2 600–3 600 párů havranů v několika koloniích. Známé lokality jsou kupříkladu Pátek nad Ohří (hnízdiště je havrany využíváno již od počátku 19. století) Veltrusy, Lovosice (obě lokality využívány už nejméně 120 let). Dále Pardubice (od r. 1936), Chrudim, Tábor (od r. 2005), Veselí nad Lužnicí, okolí Českých Budějovic. Populace havranů hnízdících v Česku odlétá v průběhu října na zimoviště v západní Francii.

Černočerné nálety

Česká republika však po odletu „českých“ havranů neosiří. Naopak, v říjnu se odehrává impozantní „havranizace“: přilétají k nám nesčetná havraní hejna z Polska, Běloruska a Ruska (někteří až z Uralu) a společně s nimi i kavky obecné (Corvus monedula). Odhady z nedávné doby udávaly, že v Česku zimují 2–4 miliony severských havranů a kavek, ale podrobný výzkum havraních nocovišť (především Renáty Fojtíkové) prokázal, že u nás zimuje maximálně půl milionu těchto černých ptáků.

TIP: Vrány a havrani: Poznáte rozdíl?

Odpověď na otázku: „Proč havrani a kavky nocují společně?“ neznáme. Máme jen několik hypotéz. V prvé řadě se předpokládalo, že ptáci využívají většího tepelného komfortu. Jenže Renáta Fojtíková experimentálně zjistila, že ptáci se při spánku nedotýkají – je mezi nimi vzdálenost minimálně 10 cm. Ani teorie, že vrstvy tlejícího trusu, které pokrývají zemi pod stromy nocovišť, odpuzují predátory, patrně neobstojí. Ornitologové Ward a Zahavi se domnívají, že havrani si při společném nocování vyměňují informace o zdrojích potravy. S ohledem na konzervatizmus havranů, kdy stejná hejnka prohledávají stále totožné lokality, ale ani tento názor nepůsobí věrohodně.

Živelná dynamika bouře

Havrani nocují společně na několika místech a před odletem na ně každodenně provádějí manévry, které výstižně popsal David Storch: „Přílet na nocoviště probíhá jako obrovský velkolepý rituál … Havrani, přilétající ve velkých hejnech z mnoha směrů, se nejprve shromáždí na některém místě dále od vlastního nocoviště, a potom přilétnou společně v gigantickém mraku, zatemňujícím oblohu. K obsazení vlastního nocoviště ale ještě zdaleka nedojde.

Některá hejna se usadí na okolní stromy, takže je dokonale obalí, zatímco jiná stále krouží ve vzduchu. V jednom okamžiku se snesou ke stromům obsypaným havrany a sedící havrani hromadně vzlétnou. … v jakýchsi rytmických vlnách se pomalu posouvají k nocovišti.

I na nocovišti však pokračuje toto dmutí, stoupání a klesání, vlny havranů se převalují nad lesem jako pára nad hrncem, větve stromů praskají pod tíhou desítek těl, a pak se naráz osvobozují, hejna provádějí ve vzduchu akrobatické tance, vše za ohlušujícího krákání. Je to živelná dynamika bouře, valícího se kouře, vodních vírů, chumelenice, lijáku.“

Na otázku, proč havrani „zbytečně“ vynakládají tolik energie, neznáme odpověď. Jejich chování je ještě pozoruhodnější, když vezmeme v potaz, že na nocoviště často přilétají ze vzdálenosti až 35 kilometrů a navíc za krátkého zimního dne, kdy je každá minuta potřebná pro hledání potravy.