Malí lovci s obří silou: Mravenci, kteří udrží až šest tisíckrát víc než sami váží

Francouzský elektrotechnik George de Mestral se netajil tím, že svůj nejúspěšnější vynález, suchý zip, okopíroval z přírody. Nápad na jeho výrobu dostal už v roce 1941 po návratu z lovu v Alpách, když namáhavě vymotával ze srsti svého psa pichlavé plody lopuchu. Příroda skutečně objevila princip pevného a přitom snadno rozpojitelného spoje pomocí háčků a vláken dávno před de Mestralem a neomezila se přitom jen na rostliny.

Oběť ukřižovaná na listu

Zajímavou ukázku využití přírodního suchého zipu odhalili francouzští a španělští biologové u jihoamerických mravenců druhu Azteca andreae, kteří žijí na stromech jaruma (Cecropia obtusa). Mravenec dodává ostnatou část suchého zipu, rostlina nabízí příchytnou část s chlupatým povrchem.

Mravenci Azteca andreae žijí v pralesích Francouzské Guayany a jsou to velmi agresivní lovci. Kořisti se zmocňují důmyslným trikem, při kterém jim je nápomocná hostitelská rostlina. Dělnice se schovají na spodní straně okrajů listu jarumy a s rozevřenými kusadly číhají na oběť. Pokud kořist usedne na okraj listu, je ztracena. Číhající mravenci ji chytí kusadly a drží tak dlouho, dokud se k ní neseběhne dostatek dělnic. Některé pomáhají s držením úlovku, další pak kořist zabijí. Mravenci přichytí kořist na listu, jako kdyby byla „ukřižována“.

Závaží těžké 900 tun

Důležité je, že mimo okraje listu jsou mravenci v lovu neúspěšní. Kořist, jež usedne na střed listu se proto hned několik dělnic pokouší nahnat k okraji a tam ji ulovit konvenční „okrajovou“ technikou. Mravenci jsou skuteční siláci. K polapení poměrně velké kořisti jich stačí jen pár. Při pokusech se ukázalo, že jediná dělnice udrží břemeno o hmotnosti osm gramů, tedy předmět skoro 6 000 krát těžší než je ona sama.

Pozorování v přírodě odhalila ještě úžasnější výkony. Jediný mravenec o hmotnosti zhruba 1,4 miligramu zvládl kobylku, švába nebo brouka o hmotnosti až 18 gramů. Jeho kořist byla i 13 000krát těžší než on sám! Kdyby měl stejný výkon podat sedmdesátikilový muž, musel by udržet závaží o hmotnosti přes 900 tun. Plejtvák obrovský (největší velrybí druh) přitom dosahuje hmotnosti až 180 tun. Což znamená, že pro průměrně velkého muže by šlo o závaží zhruba rovné hmotnosti pěti kapitálních plejtváků.

Výhoda pro obě strany

K těmto úctyhodným výkonům mravencům pomáhá právě princip suchého zipu. Na konci nohou totiž mají háčky, které slouží jako „ostrá“ strana suchého zipu. Spodní strana listu stromu Cecropia obtusa je hustě porostlá trichomy, které jí dodávají sametový povrch „měkké“ části suchého zipu. Díky tomu se nemusí mravenec aktivně držet. Stačí, aby se zakousl do kořisti a nohou se „připnul“ k listu. Pak už udrží vše, co ho nepřetrhne. Právě na okraji listu má mravenec pro takové držení kořisti nejlepší podmínky a rozložení sil působících na jeho tělo je pro něj nejpříhodnější. Mravenci Azteca andreae loví i na jiných rostlinách, např. na stromu Cecropia palmata. Povrch listů těchto stromů ale nenabízí tak dobrý „sucháč“ a lov je nejen obtížnější, ale i méně výnosný.

TIP: Nejbojovnější ze všech tvorů aneb Mravenci na válečné stezce

Jaruma druhu Cecropia obtusa je názornou ukázkou tzv. myrmekofytní flóry, která vstupuje do vzájemně výhodného spojenectví s mravenci. Strom nabízí mravencům domov a loviště s vhodným povrchem. Mravenci jej za to zbavují hmyzích škůdců.

Mravenci Azteca andreae přitom nemají v hmyzí říši na suchý zip monopol. Nedávno se například ukázalo, že se čmeláci zachytávají na některých květech velmi podobným způsobem.