Malá populace lidí na Kypru vyhubila trpasličí slony a hrochy

Kypr náleží k několika ostrovům ve Středozemním moři, které v minulosti hostily „trpasličí megafaunu“ – původně velké savce, kteří se v izolovaném prostředí rychle zmenšili pod tlakem evolučních procesů. Na Kypru žily dva druhy trpasličí megafauny – asi půltunový trpasličí slon Palaeoloxodon cypriotes a 130kilový trpasličí hroch Phanourios minor, který dosahoval velikosti zhruba dnešního hrošíka liberijského.

Kyperští sloni i hroši, jejichž předci se na Kypr museli původně dostat nějakým dobrodružným způsobem, protože tento ostrov zřejmě dlouho předtím nebyl spojen s pevninou, na ostrově prosperovali několik set tisíc let. Pak oba druhy zhruba ve stejné době, asi před 13 tisíci let vyhynuly. Shodou okolností k tomu došlo brzy poté, co se na ostrov dostali lidé doby kamenné.

Příliš zdatní lovci-sběrači

Na první pohled by se mohlo zdát, že viník zániku kyperské trpasličí megafauny je zcela zřejmý. Část odborníků se ale přesto dlouho vzpírala představě, že by viníkem mohli být lidé. Podle nich na Kypru v té době nežilo dost lidí na to, aby v relativně krátkém čase sprovodili kyperské slony a hrochy ze světa.

Corey Bradshaw z australské Flindersovy Univerzity vedl výzkum, v němž s kolegy odkryl osud trpasličí megafauny na Kypru. Podařilo se jim přesvědčivě doložit, že lovci-sběrači na Kypru nejprve vybili trpasličí slony a záhy po nich i trpasličí hrochy. Za necelých tisíc let bylo po všem. Výsledky výzkumu Bradshawova týmu publikoval v těchto dnech odborný časopis Proceedings of Royal Society B.

Badatelé modelovali vliv lidské populace na kyperskou trpasličí megafaunu s využitím dostupných dat z různých vědeckých disciplín. Zohlednili rekonstrukci nároků tehdejších lidí na energetickou hodnotu stravy, složení jejich jídelníčku, úspěšnost lovu i výběr kořisti. Podle vědců žilo na Kypru asi 3 až 7 tisíc lovců-sběračů, kteří podle všeho byli bez problémů schopni zlikvidovat tamní trpasličí megafaunu.