Lovci a jejich kořist: Osudový okamžik mezi životem a smrtí
Všechny smysly predátorů jsou vyladěny na jediný okamžik, který rozhodne o tom, zda se zvíře nasytí, nebo bude hladovět. Snímky na těchto stránkách zachycují právě tyto rozhodující chvíle
Trpělivost lvích lovců
Lvi během dne spí a loví buď v noci, nebo brzy ráno. Když se ale naskytne vhodná příležitost, nemají problém pustit se do lovu klidně uprostřed dne. Jejich nejoblíbenější obětí jsou antilopy, gazely a zebry. Vyhlédnutá kořist je však většinou rychlejší než predátoři, takže lvi se připlíží na co nejbližší vzdálenost a vyrážejí na (v ideálním případě) nic netušící oběti. Dvě věci hrají v prospěch lvů. Jednak fakt, že se dokážou skutečně výborně skrývat a trpělivě přibližovat až do posledního okamžiku. Za druhé se dá říct, že lovení býložravci jsou sice rychlí, ale nejsou natolik bystří, aby je mazaný lovec neošálil. V tomto případě byla poklidně se pasoucí zebra skolena dřív, než se stačila skutečně rozběhnout.
Nedobrovolná hračka
Je dobře známé, že gepardi jsou nejrychlejšími pozemskými běžci. Na krátké vzdálenosti kolem 500 metrů dokážou vyvinout rychlost až kolem 115 km/h. Gepardi se na začátku lovu snaží co nejvíce přiblížit vyhlédnuté kořisti (na cca 10–30 metrů) a v dostatečně malé vzdálenosti vyrazí. Ze stavu nehybnosti na „stovku“ pak umí zrychlit během tří sekund. Lov trvá maximálně minutu, protože bleskurychlý běh je pro predátora nesmírně energeticky namáhavý. Jestliže během této doby gepard svou kořist neskolí, musí pronásledování vzdát a odpočinout si. V 50 % případů jsou ovšem tyto kočkovité šelmy úspěšné. Než se však ze zvířete stane zkušený lovec, musí prodělat „učednická léta“. Na snímku jsou gepardí sourozenci, kteří se na malé impale učí základním loveckým technikám.
Jazyk jako střela
Loveckým nástrojem chameleonů je jazyk, který dokážou velkou rychlostí doslova vystřelit z úst a chytit oběť na jeho špičku. Jazyk je na konci rozšířen a má silně lepkavý povrch. Navíc má zvláštní kruhový sval, který se při kontaktu s kořistí dokáže stáhnout a vzniklý podtlak společně s lepivostí zabrání ztrátě uloveného sousta. Jazyk je dlouhý bezmála stejně jako tělo chameleona a specializovaná měření odhalila, že z úst jej zvíře vymrští během šestnáctiny sekundy. Bleskurychlý pohyb není lidské oko ani schopné zachytit.
Pozor na rohy!
Stáda buvolů kaferských jsou v mnoha částech Afriky velmi početná a není tedy divu, že se stávají předmětem zájmu hladových lvů. Vždyť jeden buvol vážící až 800 kg nasytí i početnou smečku. Buvoli jsou ovšem těžkým soupeřem a šelmy si musejí dát pozor především na jejich masivní rohy. Smečka proto nejprve vyplaší stádo a snaží se objevit slabší kus. Zatímco někteří lvi upoutávají buvolovu pozornost, druhá část lovců se zaměřuje na buvolovu zadní část těla. Buvol totiž není schopen kopat dozadu. Dospělý lev většinou zasáhne až v závěrečné fázi lovu, aby svojí vahou srazil buvola k zemi.
Nebezpečí pod hladinou
Pakoně každoročně migrují mezi otevřenými pláněmi parku Serengeti v Tanzanii a rezervací Masai Mara v Keni. Nejdramatičtějším okamžikem jejich dlouhých cest je brod přes rozbahněné africké řeky. Břehy bývají velmi vysoké, a tak pakoně dopadají nejen do hlubší vody, ale také na balvany trčící z vody, nebo na hřbety svých druhů. Zvířata si často lámou nohy a po velkých přechodech bývá řeka poseta desítkami mrtvých nebo umírajících. Mnoho pakoňů se při pokusu dostat se na druhou stranu stává obětí číhajících krokodýlů, pro něž je toto období roku dlouho očekávanou hostinou.
Přesnost liščího skoku
Lišky jsou potravními oportunisty, kteří jí téměř cokoli, co mají k dispozici. Živí se i rostlinnou potravou a zbytky potravin lidí nebo domácích zvířat. To ovšem neznamená, že neumí lovit. Nejčastější kořistí tohoto velmi rozšířeného predátora jsou drobní savci, především hlodavci, které liška dokáže sluchem a čichem odhalit dokonce i pod silnou vrstvou sněhu. Připlíží se velice opatrně na dosah a poté vyskočí vysoko do vzduchu. V přesně vypočítaném oblouku dopadá na místo, kde se schovává třeba hraboš.
Dovádění v bezpečí
Levharti mají pevně daná teritoria a na rozdíl od mnoha jiných predátorů se za zvěří nepřemísťují. To jim poskytuje možnost dostatečně se na daném území „zabydlet“. I proto se tento malý levhart pod dohledem své matky nebojí dovádět s čerstvě ulovenou promykou.
