Loutka v rukou tyrana: Proč strávila princezna Xenie Godunovová život v žaláři?

Narodila se roku 1582 do rodiny ruského šlechtice Borise Godunova a jeho ženy Marie Skuratovové-Bělské. Když Godunov coby švagr zesnulého cara, který nezanechal žádné potomky, usedl na ruský trůn, bylo jeho dceři, princezně Xenii Borisovně právě šestnáct let. Svého otce doprovázela při oficiálních příležitostech i náboženských poutích a stála po jeho boku i při slavnostním vstupu do Moskvy. 

Lákavá partie

Boris Godunov pro ni chtěl vybrat toho nejlepšího ženicha! Muže, který by si jí vážil, chránil ji, miloval a byl jí oporou v těžkých časech. A samozřejmě vlivného, urozeného a bohatého… Najít muže, který by odpovídal jeho představám, se však ukázalo být nadlidským úkolem. A to rozeslal posly do všech koutů Evropy! Xenie byla vyhlášenou krasavicí a ani její věno nebylo zanedbatelné, mohla si zkrátka vybírat.

Ucházel se o ni princ Gustav Švédský. Ten však po bližším přezkoumání nepřicházel v úvahu kvůli milostným aférám, kterými se - stejně jako množstvím nemanželských dětí – ani nijak netajil. Potomky si dokonce přivezl do Moskvy na zásnuby s sebou! V úvahu připadal i Maxmilián III. Rakouský, bratr Rudolfa II. Ten ale váhal s udělením souhlasu, sám by se rád o krásnou Rusku ucházel. Jednou z carových podmínek ale bylo, že jeho dcera i s manželem budou žít v Rusku. Vyjednávání, která začala v Plzni, tak nakonec padla. Další možný uchazeč byl vyškrtnut kvůli své víře… 

Až čtvrtý mládenec se zdál být perfektní volbou. Bratra dánského krále Kristiána IV. schválil jak Boris Godunov, tak jeho žena. Jan, princ Šlesvicko-Holštýnský, měl na rozdíl od švédského kolegy vybranější chování. Ortodoxní víra pro něj nepředstavovala problém a do Ruska se těšil. Rodiče budoucí nevěsty byli šťastní, že se co nevidět bude strojit svatba. Ke šťastné události ale bohužel nedošlo a ani Jan princezně zásnubní prsten nenavlékl. Onemocněl a zemřel ještě před svatbou! 

Osudový zvrat

Do dalších jednání už ale zasáhly politické události. Objevil se mladík, který se vydával za Dimitrije -  syna předchozího cara Ivana Hrozného, kterého údajně nechal Boris Gudunov zavraždit. Tím spíše se car snažil narychlo vybrat pro dceru ženicha, který by ji v nadcházejících těžkých časech zabezpečil. Jenže 15. dubna roku 1605 sám zemřel na náhlou mozkovou příhodu. Princezna zůstala bez manžela a na trůn nastoupil její teprve šestnáctiletý bratr Fjodor II. Borisovič. S mladým carem měla začít nová epocha a také nová, godunovská dynastie. K tomu ale nedošlo.

O pouhé dva měsíce později se Xenii zhroutil celý svět. Skupina odbojných bojarů podléhajících údajnému přeživšímu synovi Ivana Hrozného se chopila příležitosti a mladého cara a jeho matku brutálně zavraždila. Takzvaný Lžidimitrij I. čili nepravý Dimitrij se neváhal podobným způsobem vypořádat s každým, kdo by se mezi něj a jeho údajný nárok na nástupnictví postavil. 

Princeznu osud jejích příbuzných minul. Těžko ale soudit, jestli to bylo štěstí. Lžidimitrij z ní udělal rukojmí. Nejdříve ji poslal do domu knížete Masalského, kde žila jako vězeň. Tady ale ještě požívala relativní úcty. Bohužel - pouhé dva měsíce. Když byl Lžidimitrij korunován, chtěl ji mít raději nablízku. Potřeboval ji pro případ, že by někdo napadl jeho nárok na trůn. Žalem zlomená vězeňkyně tak se strachem očekávala svůj další osud. V paláci ji Lžidimitrij několikrát znásilnil. Po pět měsíců byla vystavovaná těm nejhorším příkořím.

Jeptiška Olga

Samozvaný car držel Xenii ve svém paláci, což bylo nestandardní i pro něj, který rezignoval na veškeré morální zásady. Možným vysvětlením je strach. Ano, muž, který kolem sebe šířil teror, se bál, že ruská šlechta neschválí jeho připravovaný sňatek s polskou katoličkou Marinou Mniškovou kvůli její odlišné víře. Doufal ale, že pokud se bojaři vzbouří, vzdor potlačí silou a v krajním případě použije Xenii. Dceru Borise Godunova by ostatní jistě považovali za nejvhodnější kandidátkou na carevnu. Utišil by tak hněv šlechty. 

Když polská nevěsta přijela do Ruska, Lžidimitrij Xenii okamžitě odeslal do kláštera, kde jí změnili jméno na Olgu. Za zdmi zařízení s přísným režimem, které v té době sloužilo jako vězení pro nevěrné nebo vzpurné ženy či vdovy, dívka porodila Lžidimitrijovo dítě. Její postavení se trochu změnilo, když se po Lžidimitrijovi I. dostal na trůn Vasilij Šujskij. Ten nařídil, aby Xenii převezli do uspenského kláštera. Těla jejího otce, bratra i matky pak slavnostně pochoval v chrámu Svaté trojice v trojicko-sergijevské lávře. Xenie obřad sledovala z uzavřených saní, neboť jako jeptiška, byť nedobrovolná, podléhala klášterním pravidlům. 

Ani vláda nového cara netrvala dlouho, nakonec ruský trůn na celých dvacet let získal polský král Vladislav IV. Vasa. Za zdi kláštera však nejistá doba nedosáhla. Jeptiška Olga, bývalá princezna Xenie, zemřela roku 1622. Bylo jí pouhých čtyřicet let.