Létající lišky Starého světa: Kaloni, exotičtí bratranci netopýrů

Kaloni patří spolu s netopýry do řádu letounů (Chiroptera), kteří s více než 1 200 druhy představují hned po hlodavcích druhý nejpočetnější řád savců. Tvoří vzhledově poměrně homogenní a i pro laika dobře odlišitelnou skupinu čítající asi 200 druhů. Slovíčko „asi“ je na místě, neboť každoročně jsou popisovány nové druhy, především z oblastí doposud málo probádaných, například z pralesů jihovýchodní Asie.

Letouni bez echolokace

Mezi kaloni naleznete skutečné obry s dvoumetrovým rozpětím (viz Kaloni XXL) ale většina z nich dosahuje mnohem menší velikosti – nejmenší druhy váží jen kolem 15 gramů a v rozpětí křídel dosahují sotva 25 centimetrů.

Zatímco netopýři (reprezentující 18 čeledí letounů) využívají ke své orientaci během letu téměř výlučně echolokaci, předci čeledi kaloňů tuto schopnost během evoluce ztratili a začali ke zkoumání prostoru využívat především zrak. Díky tomu mají všichni kaloni výrazně vyvinuté oči, které z nich ve spojení s prodlouženým nosem činí pro většinu lidí na pohled poměrně roztomilá zvířátka.

Pachové výložky a „monstrózní kladivo“

Přestože většina druhů kaloňů má poměrně jednotný vzhled, vyskytují se mezi nimi i exoticky vypadající formy, jejichž existenci lze přičíst především dvěma biologickým jevům, a sice pohlavní dvojtvárnosti (dimorfismu) a potravní specializaci.

Výrazný pohlavní dimorfismus projevující se především rozdílem ve velikosti mezi samci a samicemi nalezneme především u druhů, které žijí v tzv. polygynii. 

Jedná se o sociální uspořádání, ve kterém dospělí samci alespoň v některých obdobích roku žijí ve skupině s harémem samic, jenž si intenzivně brání před ostatními samci. U těchto druhů jsou samci často výrazně větší než samice. 

U afrických tzv. výložkových kaloňů rodů Epomophorus a Epomops mají samci navíc výrazně světle zbarvené pachové žlázy po stranách krku (výložky). S jejich pomocí značkují samice ve svých harémech.

Zdaleka nejvýraznější je však pohlavní dvojtvárnost u kaloně kladivohlavého (Hypsignathus monstrosus), který je největším africkým druhem kaloně. Samci tohoto druhu si v období páření obvykle vybírají osamocené stromy podél řek a odkud se v noci ozývají výrazným křikem lákajícím samice. Ty si pak vybírají samce, jimž budou věnovat svou náklonnost, na základě nejlepšího hlasového projevu. A právě za účelem co nejúčinnějšího zesílení vydávaných zvuků mají samci kaloně kladivohlavého až téměř obludným způsobem zvětšené a prodloužené všechny tvářové struktury. Odtud pochází i jeho český název, i když latinský název „monstrosus“ je ještě přiléhavější.

Cesty za potravou

Všichni kaloni jsou býložraví, ale jejich rostlinná potrava je velmi rozličná. Konkrétním potravním specializacím u jednotlivých druhů odpovídají i přizpůsobení chrupu a především délky čelistí a tedy celé obličejové části. 

Například většina druhů specializovaných k přijímání nektaru z květů rostlin má výrazně prodloužený čumák, který spolu s prodloužením jazyka umožňuje získávání nektaru i z hlubokých trubkovitých květů.

Typické plody poskytující potravu velké části kaloňů, jsou fíky, které se ani zdaleka neomezují na ovoce známé ze Středomoří a našich obchodů. V tropech Starého světa rostou stovky druhů stromů rodu Ficus (fíkovník). Jejich plody jsou typicky umístěny na kmenech stromů a na bázi silných větví, takže k nim kaloni mají snadný přístup.

Vzhledem k tomu, že zvlášť na okraji tropických oblastí a v subtropech je dostatek potravy výrazně sezónní záležitost, podnikají některé druhy kaloňů sezónní migrace na značné vzdálenosti. Díky satelitní telemetrii bylo zjištěno, že velké druhy kaloňů se dokážou během několika měsíců přesunout i o několik tisíc kilometrů dál.

Každý má vyhrazené místo

Výpravy za potravou jsou pro kaloně téměř výhradně noční záležitostí. Ve dne, kdy vysoké teploty činí pohyb příliš energeticky náročnou záležitostí, odpočívají. Především největší druhy kaloňů rodů Pteropus a Acerodon dlouhodobě využívají k dennímu odpočinku konkrétní stromy či skupiny stromů. Visí na nich jako obrovské hrušky a jejich kolonie mohou čítat až desítky tisíc jedinců. Ve výjimečných případech se může pohromadě vyskytovat až čtvrt milionu zvířat! Velké kolonie kaloňů lze přitom nalézt nejen uprostřed rozsáhlých tropických a subtropických lesů, ale často i přímo ve městech.

Vzhledem k obecné hlučnosti kaloňů takové kolonie jen stěží uniknou pozornosti predátorů, kterými jsou především draví ptáci. Rozložení jednotlivých zvířat v rámci kolonií je proto většinou uspořádáno podle sociální hierarchie – dominantní samci a samice s mláďaty bývají obvykle uvnitř kolonie, zatímco nedospělá zvířata odpočívají spíše na periférii.

Stany a výjimka z echolokace

Na rozdíl od největších druhů kaloňů se většina zástupců ostatních druhů přes den ukrývá v chráněnějších prostorách, jakými jsou skalní výklenky, prostorné stromové dutiny či lidské stavby. Oblíbeným úkrytem jsou „stany” vytvořené v korunách palem ze svazků  visícího odumřelého listí. Někteří kaloni si úkryty v palmách dokonce upravují nakousnutím konkrétních částí listů.

Na rozdíl od netopýrů kaloni téměř nevyužívají prostorné jeskyně. Jako ostatně téměř ve všem i zde ale existuje výjimka. Tou je několik druhů rodu Rousettus, u kterých se jako u jediných v celé skupině kaloňů vyvinula nezávisle na ostatních netopýrech primitivní echolokace pomocí mlaskání jazyka. Díky ní jsou schopni orientovat se i ve velkých temných jeskyních, které s oblibou využívají.

Jediný kojící otec!

Kaloni se obdobně jako ostatní letouni dožívají poměrně vysokého věku. Běžně dosahují deseti, v některých případech i více než dvaceti let. Na rozdíl od jiných skupin drobných savců se rozmnožují velmi pomalu – většina druhů rodí jen jedno mládě jednou až dvakrát za rok. Samice kojí mládě po dobu zhruba tří měsíců a i pak zůstává malý kaloň delší dobu s matkou v poměrně úzkém svazku.

TIP: Netypičtí vzduchoplavci: Úspěšní letci s průsvitnými křídly

Naprostou senzací v zoologickém světě byl objev kojících samců u indonéského kaloně dajáckého (Dyacopterus spadiceus). Přesto, že kojení nebylo dosud přímo v přírodě pozorováno, nasvědčují mu nálezy samců, kteří měli zvětšené prsní žlázy plné mléka, navíc u nich bylo pozorováno typické „opotřebení“ prsních bradavek v důsledku kojení, které je jinak typické pouze u kojících samic. Tento druh kaloně je tedy jediným známým druhem savců, u kterého mláďata zřejmě kojí i samci!