Lepší řešení? Nanočástice zlata porážejí Ozempic při zdravém hubnutí
Pokusy s obézními potkany ukazují, že nanočástice zlata jsou účinné jako prostředek pro zdravé hubnutí.
V posledních letech se staly velmi populárními přípravky jako peptid semaglutid, známý pod obchodními názvy Ozempic, Rybelsus nebo třeba Wegovy, které jsou podobné hormonu glukagonovému peptidu-1 (GLP-1) a fungují jako lék proti obezitě a celé řadě chorob, které souvisí s tělesnou hmotností. Stinnou stránkou těchto přípravků je, že kromě řady nežádoucích účinků vedou k ubývání svalové hmoty.
Odborníci egyptské Alexandrijské univerzity našli alternativní léčbu, která by podle nich mohla rovněž příznivě regulovat tělesnou hmotnost, snad ještě výrazněji než semaglutid. Jde o nanočástice zlata podávané v týdenních dávkách. Výzkum vlivu nanočástic zlata publikoval vědecký časopis Scientific Reports.
Nanočástice zlata
Výsledky experimentů jsou povzbudivé. Podávání nanočástic zlata během 9 týdnů vedlo ke ztrátě 36 procent tuku, zatímco při užívání semaglutidu to bývá mezi 10 až 20 procenty a dochází k ztrátě až 20 procent svalové hmoty, což se u nanočástic zlata nestalo. Jsou tedy nanočástice zlata efektivnější? To se teprve uvidí. Egyptská studie totiž nezkoumala vliv nanočástic na lidský organismus, nýbrž na organismus potkanů a u lidí mohou být výsledky úplně jiné.
Badatelé sledovali změny tuku u potkanů pomocí řady metod. Mimo jiné potvrdili, že účinek nanočástic zlata cílí na „správný“ tuk, takže hubnutí doopravdy prospívá zdraví. Jako nejprospěšnější se ukázaly týdenní dávky nanočástic zlata, jejichž účinek předčil denní dávky těchto nanočástic i přípravek na hubnutí orlistat (obchodní název Xenical).
Histologické rozbory orgánů potkanů také ukázaly, že podávání nanočástic zlata vede ke zlepšení kondice ztučnělých jater a ledvin, zatímco orlistat jejich stav zhoršuje. Vědci to vysvětlují tím, že nanočástice zlata jsou účinnější v léčbě obezity, protože mají protizánětlivé a antioxidační účinky. Pro jejich využití v medicíně ale bude nutné ověřit jejich působení v klinických testech s lidmi.
