Lepší nechat je ležet! Mršiny jsou podle vědců pro biodiversitu klíčové
To, že mršiny uhynulých či zabitých zvířat plní v ekosystému důležitou úlohu, asi málokdo zpochybní. Jsou ale možná ještě důležitější, než se obecně předpokládá…
Zoologové z Centra pro integrovaný výzkum biologické rozmanitosti v německém Lipsku a z univerzity v nizozemském Groningenu prováděli výzkum v nizozemské přírodní rezervaci Oostvaardersplassen, která je s rozlohou 56 km² jedním z největších mokřadů střední Evropy. Badatelé zde zkoumali, jak ovlivňují mršiny jelenů evropských (Cervus elaphus) své bezprostřední okolí.
Lepší je nechat je ležet!
Vědci nejdříve zaznamenali početnost hmyzích druhů na místech, kde mršiny ležely i tam, kde bylo „čisto“ a následně si všímali, jak se v blízkém okolí těl a na „čistých“ místech daří rostlinám. Výzkumníci zjistili, že vedle jednoznačného prospěchu, jaký z ležících těl mají mrchožrouti napříč všemi živočišnými třídami, profitují z nich i zástupci flóry. Rostliny, jako je například bodlák kadeřavý (Carduus crispus) rostly v místech, kde uhynulé kusy ležely, více než pětkrát častěji než jinde. To zase mělo za následek čtyřnásobné zvýšení počtu býložravého hmyzu a jeho predátorů.
„Nečekali jsme, že mršiny budou mít tak velký vliv na celý potravinový řetěz, a to dokonce pět měsíců od doby, kdy zvířata uhynula. Ještě překvapivější je to v místě, jako je Oostvaardersplassen, kde je půda tak úrodná,“ komentoval výsledky studie vedoucí celého týmu Roel van Klink.
Výsledky ukazují, že je potřeba přehodnotit postoj k přítomnosti mršin v ekosystému. Většina lesníků dnes již akceptuje, že mrtvé dřevo by mělo zůstávat v lesích, z čehož profitují mnohé rostlinné i živočišné druhy. Naproti tomu přítomnost mršiny v přírodě je stále často vnímána jako něco nepřijatelného. Přitom i rozkládající se těla zvířat mají svou důležitou roli pro ekosystém a jeho biodiversitu.
TIP: Pyrenejští odklízeči mrtvol: Po stopách okřídlených mrchožravců
Zákony platné ve většině evropských zemích se prozatím staví k ponechávání uhynulých zvířat v přírodních rezervacích spíš negativně. Autoři studie ovšem vyzývají k tomu, aby se v oblasti rezervací přistupovalo k tomuto problému s větší shovívavostí.
