Legenda proti experimentu: Duel tanků T-34/76 a maďarských 40M Turán (2)

Maďarský tank Turán se rodil ve stejné době jako T-34, ale podle zcela jiných požadavků. Když v bojích o Podkarpatskou Rus ukořistili Maďaři dva československé lehké tanky LT vz. 35, velmi na ně zapůsobily. Budapešť se tudíž obrátila na jejich výrobce, tedy plzeňskou Škodovku, s poptávkou nového středního tanku. Škoda, v té době již ovládaná Němci, nabídla svou konstrukci T-21, jež původně vznikla pro čs. armádu, jenže ta si vybrala konkurenční typ V-8-H z pražského podniku ČKD. Plzeňská společnost ale pokračovala ve vývoji a pro export vytvořila další podobu T-22, která zaujala Maďary. V dubnu 1940 tedy přicestovala maďarská delegace do Plzně a v květnu byla uzavřena dohoda, po níž prototyp obrněnce T-21 vyrazil do Maďarska na testy. 

Úvodní část: Legenda proti experimentu: Duel tanků T-34/76 a maďarských 40M Turán (1)

Upravená věž

Po několika kolech zkoušek a úprav proběhl v prosinci 1940 podpis druhé smlouvy. Ta se už týkala definitivní podoby tanku, který dostal název 40M Turán. Základ představovala konstrukce z Plzně, armáda „království bez krále“ si však vyžádala řadu změn. Místo původního 47mm děla se do vozidla montovala zbraň ráže 40 mm, protože Maďaři chtěli používat munici pro zbraně Bofors, kterou již sami vyráběli. Tank dostal maďarské kulomety, avšak benzinový motor měl československý původ, přestože se licenčně vyráběl v Maďarsku. 

Pancíř byl sestaven z ocelových desek, které se pomocí šroubů a nýtů upevňovaly ke kostře. Šlo tehdy sice o běžné, ale ve srovnání se světovou špičkou zastarávající řešení. Největší změnu oproti původnímu československému vzoru představovalo jistě řešení věže, jelikož T-22 tam nabízel místo pro dva muže a měl celkově čtyřčlennou osádku, kdežto Maďaři se už inspirovali pokročilejším německým pojetím. Ve věži tanku 40M Turán proto seděli tři vojáci (velitel, střelec a nabíječ), zatímco v korbě pracovali řidič a radista. Právě úpravy věže se ale podstatně podepsaly na zpoždění vývoje a výroby.

Nový kanon a těžké ztráty 

Maďarská armáda si totiž nejdřív objednala 230 sériových vozidel, jejichž dodávky měly začít v srpnu 1941, avšak ve skutečnosti byly první sériové turány hotové až v dubnu 1942. Výcvik tankistů začal až v červenci 1942, tedy s téměř ročním zpožděním. Mezitím už bylo zjevné, že turán potřebuje rekonstrukci, jelikož zkušenosti z bojů na východní frontě jasně sdělovaly, že kanon ráže 40 mm naprosto nepostačuje tamním podmínkám. Již v lednu 1942 tedy vznikl prototyp další verze, jež obdržela krátký kanon ráže 75 mm a jméno 41M Turán II, a tak se původní verze označovala i jako Turán I. Maďarská armáda pak opakovaně měnila objednávky, protože se předpokládalo, že se určitou dobu budou vyrábět obě varianty současně, v květnu 1943 ale padlo definitivní rozhodnutí ve prospěch verze Turán II. 

Zanedlouho už první tanky této modifikace směřovaly k maďarským vojákům, a sice do tankových praporů 1. a 2. tankové divize, které byly vyslány do bojů na území Haliče, aby tam bránily předhůří Karpat proti postupu Rudé armády. Takřka ihned ale vyšlo najevo, že konstrukce turánu již zastarala. Maďarští vojáci sice hodnotili své obrněnce výše než německé PzKpfw III a IV, které byly (dle jejich mínění) hůře ovladatelné a méně chráněné, proti ocelové lavině sovětských T-34 si ale příliš dobře nevedl ani jeden z typů. 

Turány proto zaznamenaly těžké ztráty, což se opakovalo i v dalších bitvách, které probíhaly na území dnešního Běloruska a rovněž v anektovaném Sedmihradsku. Tam se maďarská armáda rozhodla dokonce pro ofenzivu, která zpočátku zaznamenala úspěchy, jenže pak se opět projevila drtivá převaha Rudé armády. Tenčící se počty obrněnců Turán bojovaly i dále, maďarské tankové jednotky ale stále slábly a ve finálních bojích o Budapešť v podstatě přestaly existovat. Zdokonalený tank 43M Turán III s dlouhým dělem ráže 75 mm nepřekročil fázi prototypu a z celé maďarské snahy o domácí tank se do dneška dochoval pouze jeden Turán II, který ukořistila vítězně postupující sovětská armáda