Léčitelé 21. století: Šarlatáni v bílých pláštích

Nahá žena stojí uprostřed římského náměstí a v ruce svírá velkou barevnou fotografii těžce nemocného dítěte. Na holé kůži má velkými písmeny napsán vzkaz ministru zdravotnictví: „Balduzzi, řekni ano!“ Není sama. Spolu s ní protestuje proti zákazu léčby kmenovými buňkami početný dav. 

Naděje je slepá

Matka na smrt nemocného dítěte, kterému nedokáže zachránit život žádný z výdobytků moderní medicíny, nezná nic než bezmoc a zoufalství. A najednou je tu jiskřička naděje! Italská společnost Stamina nabízí šanci na uzdravení tam, kde věhlasné kapacity jen bezmocně kroutí hlavou. „Odebereme buňky kostní dřeně a v laboratoři je proměníme na nervové buňky. Ty pak vpíchneme pacientovi. Naše metoda zabírá proti nejrůznějším chorobám, třeba smrtící svalové dystrofii nebo Parkinsonově chorobě,“ říká zakladatel společnosti Stamina Davide Vannoni.

Tonoucí se stébla chytá. Tisíce rodin uvěří, že se jejich blízcí navzdory skepsi odborníků uzdraví. Nezajímá je, že Vannoni není lékař a že vystudoval filozofi i a psychologii. Nevadí jim, že šéf Staminy nemůže podepřít své sliby výsledky jakéhokoli výzkumu. Lidé chtějí Vannonimu věřit, a tak ignorují varování špičkových italských vědců. „Neexistuje žádný důkaz, že by buňky kostní dřeně mohly léčit tyto choroby,“ říká přední odborník Michele de Luca a varuje: „Vannoniho léčba nejen že neúčinkuje, ale může zdraví pacientů ještě více poškodit.“

Mafie z Brescie

Když vědci s odkazem na potenciální rizika dosáhnou zákazu léčby ve firmě Stamina, propuknou po celé zemi protesty. Demonstranti žádají, aby Vannoni mohl ve svých aktivitách pokračovat. Apelují na ministra zdravotnictví Roberta Balduzziho, aby Stamině „řekl ano“. A ministr nakonec poslechne. Vláda dokonce uvolní tři miliony eur na ověření Vannoniho léčebného postupu. Stovky lidí to vítají jako obrat k lepšímu a hrnou se do nemocnice v Brescii, kde Vannoni působí. I když se Stamina prezentuje jako dobročinná organizace, požaduje od každého pacienta za léčbu 50 až 60 tisíc eur. 

Mezitím americký patentový úřad zamítne Vannoniho přihlášku patentu na léčbu s tím, že zázračný lékař nepodal žádné důkazy o pozitivních účincích svých metod. Michele de Luca a další italští vědci bijí na poplach. Na straně Vannoniho a Staminy však v té době stojí nejen pacienti a jejich rodiny, ale také sdělovací prostředky a politici. De Luca a jeho kolegové dostávají výhružné vzkazy. Zastání a podporu nacházejí spíše v zahraničí než doma.

Nakonec se jim podaří dostat Vannoniho do situace, kdy musí na stůl položit důkazy o bezpečnosti a účinnosti léčby. Ukáže se, že nemá v ruce zhola nic. Národní hrdina je odhalen jako bezohledný podvodník, který zhruba tisícovce nemocných dětí i dospělých vpichoval do těla buňky, jež nepomáhaly, ale škodily. V honbě za slávou a penězi se neštítil ničeho. Společně s devatenácti dalšími lidmi je obviněn ze zločinného spiknutí a je souzen jako hlava celého gangu.

Zázračná dezinfekce

Někdy dosáhnou šarlatáni svého až brutálně primitivními prostředky. Například jistý Jim Humble nabízí přípravek MMS jako všelék na nejrůznější nemoci, od malárie, přes bakteriální a virové infekce včetně AIDS, až po rakovinu. Za zkratkou MMS se skrývá název Master Mineral Solution (česky Mistrovský minerální roztok) či dokonce Miracle Mineral Supplement (Zázračný minerální doplněk). Jeho podstatou je chemikálie chloritan sodný (chemickým vzorcem NaClO₂). Před užíváním se má do roztoku chloritanu přidat kyselina citronová, aby se začal uvolňovat nestabilní plyn oxid chloričitý (ClO₂). Ten má pak zničit choroboplodné zárodky, parazity či nádorové buňky.

O ničivosti oxidu chloričitého není pochyb. Je to silné oxidační činidlo, jež se používá k průmyslovému bělení a jako razantní dezinfekce. Příčiny chorob však oxid chloričitý zcela jistě neodstraní. Nemocnému organismu navíc užívání MMS neprospívá. Provází je nevolnost, zvracení, průjmy a silná dehydratace, která může vyústit i v život ohrožující prudký pokles krevního tlaku. Přesto se MMS dál prodává v mnoha zemích a jeho prodejci a uživatelé se najdou i u nás.

Zneužitá nutrigenetika

Léčitelé a šarlatáni nemohli pominout prudký rozvoj molekulární genetiky. Názorný příklad pavědy zabalené do pozlátka vědecké terminologie nabízí podnikání některých firem v oboru nutrigenetiky. 

Nutrigenetika je seriózní vědní obor. Zabývá se vlivem potravy na aktivitu genů v lidském organismu. Že potrava na naše geny skutečně působí, je zřejmé třeba z alergické reakce na ořechy: V těle alergika ovlivňuje alergen z ořechu buňky imunitního systému a ty reagují prudkou změnou v aktivitě svých genů. Výsledkem jsou změny funkce řady orgánů, které známe jako alergickou reakci. Ta může být v krajních případech i smrtelná. Méně nápadným projevem pozměněné činnosti genů pod vlivem potravy je obezita a následný nástup cukrovky.

V současnosti zdaleka neznáme všechny typy reakcí lidských genů na látky přijaté s potravou. Nutrigenetické firmy se ale před zákazníky tváří, jako by pro ně tenhle složitý problém neměl žádné tajemství, a bez uzardění slibují: „Provedeme analýzy vaší dědičné informace, zjistíme, jakým zdravotním rizikům čelíte, a nabídneme vám potravinové doplňky, s jejichž pomocí všechna nebezpečí zažehnáte.“

Na první pohled to může vypadat rozumně. Jak ale ukázala kontrola provedená na příkaz amerického Kongresu, skutečnost je úplně jiná. Kontroloři odebrali dědičnou informaci jedné ženy a rozdělili ji do několika vzorků. Totéž provedli i se vzorkem dědičné informace jednoho muže. Vzorky pak poslali čtyřem různým nutrigenetickým společnostem a vydávali je za dědičnou informaci mnoha různých lidí odlišného věku, tělesné váhy a životního stylu. Když přišly výsledky, nestačili se kontroloři divit. 

Věštby z DNA

Fiktivní zákazníci, které kontroloři vytvořili tím, že DNA jedné osoby vydávali za dědičnou informaci různých lidí, dostali od firem odlišný, často zcela protichůdný seznam zdravotních rizik. Pokud by firmy vycházely z analýz DNA, musely by dojít k totožným rizikům, protože stejná byla i analyzovaná dědičná informace. Firmy běžně upozorňovaly zákazníky na zdravotní rizika, která se na současné úrovni znalostí nedají z DNA vyčíst. Nikdo zatím neví, které změny v lidské DNA tato rizika zvyšují, a které varianty DNA před těmito riziky naopak chrání.

Pokud firmy testy DNA vůbec provedly, pak pro ně jejich výsledky nepředstavovaly nejdůležitější údaje. Mnohem více vycházely z informací o životním stylu, které zákazníci uvedli ve formuláři při objednávce testů. K tomu, aby těžkému kuřákovi sdělily, že je ohrožen rakovinou plic a infarktem myokardu, nutrigenetické firmy ani žádné údaje o zákazníkově DNA nepotřebovaly.