Léčba podle šamanů: Jak léčivá je ayahuasca a co na ni říká moderní medicína?

Od úsvitu dějin doprovázejí lidské pokolení nejen všední záležitosti každodenního života, ale i různě intenzivní prožitky čehosi nadpřirozeného. Kontakt s mytickým světem či nejrůznější transcendentální zkušenosti však bývají vyhrazeny pouze pro úzkou skupinu „vyvolených“, kteří pak svůj zážitek mohou zprostředkovat dál. V různých kulturách se jim říká všelijak – ať už to jsou kněží, vědmy, nebo šamani – jedno však mají společné: Disponují znalostmi, jež zůstávají pro většinu „běžných“ lidí utajeny.

Návštěva v říši duchů

Taková osoba se ve své komunitě těší mimořádné úctě a vážnosti, a to z pochopitelných důvodů: V jejích rukou se totiž soustředí schopnost komunikovat s mytickými bytostmi, uzdravovat nemocné, předpovídat budoucnost či vykládat sny.

To vše prý díky tomu, že se pomocí magických rituálů dokáže dostat do změněného stavu vědomí a v různě dlouho trvajícím transu pak údajně navštívit svět duchů či jiné dimenze reality. S muži či ženami v pozici duchovní autority se lze setkat takřka u všech etnických skupin bez ohledu na zeměpisnou šířku.

Antropologové uvádějí, že kořeny šamanismu mají počátek již u paleolitických lovců a sběračů zhruba před 100 000 lety. Své místo ale kupodivu neztratili ani v moderním světě: Ačkoliv laická představa spojuje šamana zpravidla s africkými domorodci či americkými indiány, velice populární jsou například na Dálném východě. Samotné slovo „šaman“ ostatně podle lingvistů pochází z jazyka sibiřských Tunguzů a překládá se jako „vědět“.

Opice v transu

Změněný stav vědomí je pojmem, který zná i současná psychologie. Většinou se s ním však pojí negativní konotace: do této poměrně vágně vymezené kategorie se řadí například bludy či halucinace, ale také bezvědomí či kóma způsobené úrazem.

Náš bdělý stav může narušit třeba i požití alkoholu a drog; pro všechny uvedené situace platí, že při nich – podobně jako ve spánku (jenž mezi takové stavy rovněž patří) – vnímáme realitu poněkud zkresleně, ztrácíme kritický nadhled a jednáme spontánněji. Někteří vědci jsou přesvědčeni, že lidem je geneticky daná touha podobný prožitek absolvovat; vycházejí z pozorování primátů, u nichž byla zaznamenána cílená konzumace rostlin s psychotropními účinky.

Dostat se do kýženého transu ale není jednoduché a jednotliví lidé mají individuálně vyvinutou citlivost na metody, jež k tomu mají dopomoct. Udává se například, že přibližně každý dvacátý člověk disponuje extrémně nízkou hypnabilitou (je téměř vyloučeno, aby se pohroužil do hypnózy). Naopak u 1–2 % lidí nemá hypnoterapeut takřka žádnou práci.

Bubny a chřestidla

Právě hypnóza je jednou z technik, již moderní odborníci odkoukali od pradávných šamanů. Zkušení hypnoterapeuti dokážou uvést svého klienta do cílového stavu jen pomocí vhodně zvolených slov, podobně jako domorodí léčitelé, kteří si nejčastěji vypomáhají zpěvem a hudbou (především rytmickým bubnováním či chřestěním), případně rituálními tanci, obvykle za současné konzumace vhodných bylin.

Sluchový smysl je v tomto případě mnohem důležitější než zrak: Zatímco oči často zůstávají zavřené, naprostá většina vjemů proudí do mozku skrze ušní bubínky. Odborné studie prokázaly, že při stimulaci specifickými opakujícími se zvuky dochází v mozkové aktivitě k převaze tzv. theta vln, které se běžně vyskytují v hlubokém spánku nebo při meditaci, zároveň ale – možná poněkud překvapivě – nepřestává fungovat levá hemisféra, tedy sídlo racionálního uvažování.

Z popsaného transu se navíc může šaman kdykoliv dobrovolně „vrátit“ do reality a ve srovnání s bezvědomím či hypnózou si uchová veškeré vzpomínky. Sami šamani uvádějí, že během svého pobytu v jiné dimenzi dokážou cestovat mezi různými světy, komunikovat se spirituálními bytostmi a žádat od nich rady. Získávají tak příslušné znalosti mimo jiné právě z oblasti medicíny a následně je aplikují v „našem“ světě.

Šamanství pro každého

Nedávno zesnulý americký antropolog Michael Harner, zakladatel kalifornské Nadace pro studium šamanismu, tvrdil, že pro šamana je takové putování radostné i obohacující. Může po celou dobu řídit směr své cesty, kontrolovat vlastní činy a rozhodnout se, kdy je vhodný okamžik k návratu, zároveň ale nikdy předem neví, co objeví. Důležité je však zdůraznit ještě jeden aspekt šamanských rituálů: jejich účinnost se odvíjí zásadně od morálních pohnutek. Cílem šamana je přinést úlevu a uzdravení – jedná tedy s cílem pomoct druhým. Jak si takové moderní šamanství představit? Typický obrázek představuje šamana jako opáleného muže s tetováním, piercingy v nose a barevnými kresbami na obličeji, kouřícího dýmku a hovořícího neznámým jazykem. Pokud byste se vypravili do amazonského pralesa či do nitra černého kontinentu, možná byste skutečně narazili na někoho podobného.

Nicméně pro setkání s šamanem není nutné hned kupovat letenku do divočiny, neboť na něj můžete narazit třeba i v centru velkoměsta, byť nebude svou vizáží zcela odpovídat popsanému stereotypu. V České republice je sice šamanská praxe zatím spíše ojedinělým úkazem, ovšem ve světě je situace zcela odlišná. Návštěva šamana ve skutečnosti může znamenat třeba pobyt v luxusně vybavené místnosti podobné soukromé ordinaci psychologa či fyzioterapeuta.

Někteří dokonce umožňují terapii online. Zatímco v minulosti si své dovednosti předávali z generace na generaci (platilo, že když šaman před svou smrtí nestihl své vědomosti poslat dál, zůstaly navždy ztraceny), dnes studují mimo jiné prostřednictvím profesionálních kurzů.

Pomoct si sám

Úkolem šamana je harmonizovat energetické dráhy klienta, identifikovat případné bloky a pokusit se odhalit jejich kořeny, často pramenící v dětských traumatech. Někdy se mohou manifestovat jako bolesti neznámé příčiny, na něž je dostupná medicína kupodivu krátká. Šamani tak vlastně využívají zásady psychosomatiky (viz Příčiny chorob podle šamanů).
Zároveň platí, že ačkoliv díky svým schopnostem komunikace s nadpřirozenými světy dokážou nahlédnout vhodnou léčbu, samotný proces uzdravení už je na dotyčném. Šaman mu tak může pouze zprostředkovat návod, co a jak má udělat, přičemž klíčové je, aby nemocný věřil, že zvolená metoda funguje. Po úvodní konzultaci vypadá vzájemné setkání většinou tak, že se klient položí na lůžko a naslouchá meditativní hudbě.

V některých případech pak šamani přistupují k léčbě pomocí bylin. Z hlediska současné medicíny se jejich vliv dá přirovnat k užívání drog, šamani ale fytoterapii vnímají zcela jinak: Každá rostlina je pro ně posvátným medikamentem a užívají je za zcela konkrétním účelem.

Zázrak z Amazonie

Vůbec nejznámějším příkladem aplikace rostlin v šamanských rituálech je tzv. ayahuasca, jihoamerický halucinogenní nápoj z liány Banisteriopsis caapi, jejíž název znamená v kečuánštině doslova „liána duše“. V domorodé medicíně se využívá mimo jiné jako projímadlo, účinně odstraňuje z organismu parazity a napomáhá při potížích s trávicím traktem.
Populární je však především z jiného důvodu: Málokterá dosud známá rostlina obsahuje srovnatelný koktejl alkaloidů a dalších látek s psychoaktivními účinky – včetně halucinogenního dimethyltryptaminu (DMT), jenž patří v mnoha západních státech na seznam nelegálních látek. Odvar z této liány spolu s listy rostliny chacruna (popřípadě z různých příměsí, například z kůry některých stromů) připravují amazonští indiáni již po staletí tradičním způsobem a následně jej konzumují za jasně daných pravidel (rituál pití nápoje zahrnuje mimo jiné meditace, tanec a ceremoniální zpěvy; předchází mu navíc několik dní půstu).

Vypití ayahuascy má podobné účinky jako užívání drog. Ti, kdo nápoj ochutnali, popisují stavy euforie a halucinace. Může se dostavit i zvracení, jež se však pokládá za symptom úspěšně probíhající očisty organismu, a to fyzické i duševní. Charakteristické je rovněž zrychlení srdečního tepu nebo zvýšená teplota.

Lék na depresi?

Mnozí z těch, kteří ji vyzkoušeli, zmiňují, že jim ayahuasca pomohla zbavit se závislosti na kouření a paradoxně i drogách, dovedla je k poznání smyslu života nebo naučila získat větší respekt k přírodě. Právě léčba závislostí, představující dodnes oříšek i pro moderní odborníky, je hlavním důvodem, proč se ayahuasca těší mimořádné oblibě i u obyvatel rozvinutých států.

Například ve Spojených státech se její konzumace stala populární již před několika desítkami let, zejména poté, co na její účinky „přísahala“ řada celebrit. Dostala se tak i do hledáčku odborníků, které však ve výzkumu brzdí zákonný rámec – vzhledem k obsahu halucinogenů je pití i vědecké studium amazonského lektvaru v řadě zemí ilegální. Přesto již vědci nashromáždili řadu poznatků, jež dále jitří jejich zvědavost. Podle některých svědectví uživatelů dokáže ayahuasca pomoct lidem trpícím chronickou depresí nebo posttraumatickým syndromem.

TIP: Brazilský rituál kambo: Zázračný všelék, nebo bohapusté šarlatánství?

Jihoamerické právo ovšem zůstává v tomto ohledu benevolentní, a tak v těchto státech snadno seženete indiánský nápoj například ve specializovaných léčebných centrech. I v zemích, kde nelze ayahuascu koupit, však zájemcům o experimentování s vlastním zdravím stačí pořídit si libovolnou dávku třeba na některém z brazilských internetových obchodů. Pokud do toho jdete, dobře si zjistěte, kdo ji nabízí (viz Pozor na šarlatány) a zda tím neporušíte nějaký zákon.